Ještě, že nežijeme v době inkvizice. To by asi leckdo z nás skončil 30. dubna na pranýři za čarodějnictví. Poslední dubnový den je totiž dnem pálení čarodějnic.
Čarodějnice slaví svůj svátek
Ještě, že nežijeme v době inkvizice. To by asi leckdo z nás skončil
30. dubna na pranýři za čarodějnictví. Poslední dubnový den je totiž
dnem pálení čarodějnic. V řadě našich měst a vesnic se to bude hemžit
čarodějnicemi, které se budou chystat na svůj půlnoční rej a k tomu samozřejmě
budou potřebovat nějaké to košňátko, na kterém se budou svižně prohánět
po obloze.
Tradice pálení čarodějnic se ve své původní podobě zachovala především
na venkově a v menších městech. Dodnes můžete na venkově sledovat hořící
ohně na kopcích, létající hořící košňata po obloze nebo ohňostroje.
Za času mého dětství dokonce panovala jakási rivalita mezi jednotlivými
vesnicemi o to, kdo postaví větší čarodějnice ( míněno tím větší oheň,
na jehož vrcholku se třepetala figurína čarodějnice). Dokonce se držely
jakési hlídky u postavených hranic, aby nebyly podpáleny dříve než v
poslední dubnový večer. Jako děti jsme stavěním a hlídkováním čarodějnic
doslova žily, doma se potají ze záhrobní a chlívku ztrácela starší košňata,
aby nakonec byla upálena. Radost nám činilo i to, že jsme ten večer mohli zůstat
s rodiči dlouho venku i přes to, že se ráno řada z nás musela seřadit do
prvomájových šiků a provolávat nemyslná hesla na podporu ještě nesmyslnějších
ideologií. Naštěstí dnes jsou povinné hromadné prvomájové průvody
minulostí a my můžeme první májový den oslavit daleko lepším způsobem.
Pánové třeba tím, že postaví své milované pod okny májku.
Autor: Anna Alsherová