Čekám dítě, jen nejspíš není manželovo. Co teď?

Čekám dítě, jen nejspíš není manželovo. Co teď?

Paní Eva dlouho toužila po druhém dítěti. Nakonec se jí sen splnil a opravdu otěhotněla. Má to ale jeden velký háček. Není si totiž jistá, kdo je otcem toho malého zázraku, který v ní právě roste. Jak se něco takového mohlo vůbec stát?

Kdyby bylo jen na manželovi, zůstal by u jednoho dítěte. Nejsme na tom finančně moc dobře, každý měsíc s mojí mateřskou jen tak tak vyjdeme. Navíc jsme si vzali hypotéku na byt a splácíme rekonstrukci. Manžel se proto nemůže dočkat, až zas začnu pracovat a polepšíme si. Je toho názoru, že prostě dvěma dětem by nemohl dopřát vše, co by chtěl. Jenže já moc toužila po druhém dítěti. Hlavně proto, že mi moc času nezbývá. Za rok mi bud 40 a bála jsem se, že už nebudu mít šanci. Navíc poprvé to trvalo dva roky, než jsem otěhotněla, a byly to nervy.

Pro manžela to tedy byla uzavřená kapitola, ale já se s tím nemohla smířit. Zkoušela jsem ho všelijak přemlouvat, ale nedal si říct. Nakonec jsem se snížila k podvodu. Prostě jsem brala antikoncepci hodně nepravidelně a doufala, že to třeba vyjde. On ale, jako by něco tušil, chtěl se milovat minimálně. Časem jsem nabyla podezření, že snad i někoho má, jak je najednou chladný a netouží po intimnostech. Začala jsem ho tedy podezřívat, vyčítat mu jeho chování. Vždy to dopadlo hroznou hádkou. Byla jsem zkrátka nervní z toho, že druhého dítěte se nikdy nedočkám.

Jenže pak přišel ten osudový výlet. Kamarádka dostala voucher na prodloužený víkend na Šumavě a pozvala mě. Bylo to moc fajn. Konečně jsem přišla na jiné myšlenky a pořádně relaxovala. Večer jsme zašly do jednoho baru. Po dlouhé době abstinence mi stačilo málo. Trocha alkoholu udělala své a já měla skvělou náladu, že bych nejraději tančila na stole. A opravdu se mi nechtělo jít spát. Zatímco kamarádka to v půlnoci zabalila, já ještě seděla dál na baru a užívala si chvilkové svobody.

Úlet, který mi zkomplikoval možná celý život

Za chvíli si ke mně přisedl sympatický muž a pozval mě na panáka. Byl moc milý a zábavný a já nechtěla, aby tenhle večer skončil. Jako bych vylezla z nějaké nory a začala zas objevovat svět. Dva roky na mateřské mě fakt asi poznamenaly a já úplně zapomněla, jaké je to si povídat o normálních věcech. Nešišlat, nemluvit zdrobnělinami a neřešit pořád dokola plínky, kašičky a jiné věci.

Vašek byl moc fajn a cítila jsem, jak to mezi námi jiskří. Jeho lichotky mi dělaly dobře a já poprvé v životě toužila udělat něco bláznivého a zakázaného. Nebýt pro jednou tou správnou a zásadovou holkou, co by nikdy... Nikdy nikoho nepodvedla, nikdy neměla sex jen na jednu noc.

A ono se to fakt stalo. Jasně, nebyla jsem na sebe hrdá, ale na druhou stranu mi to přišlo úžasné a vzrušující a zvedlo mi to sebevědomí. Díky manželovi jsem ho totiž ztratila. Po téhle noci, jako kdybych dostala novou šťávu. Už jsem ani nedoufala, že někoho ještě může přitahovat máma od plotny.

Kamarádce jsem o nočním dobrodružství neřekla ani slovo. Myslela jsem si, že na to budu vzpomínat jako na hezký zážitek a zůstane to jen mým velkým tajemstvím. Domů jsem se vrátila s dobrou náladou. Dokonce i manželovi se asi stýskalo a ještě ten večer jsme se po dlouhé době krásně pomilovali.

Vše vypadalo idylicky. Jenže pak se mi opozdila menstruace a já začala panikařit. Ještě před pár týdny bych rychle běžela pro těhotenský test a hypnotizovala ho, aby se tam objevily dvě magické čárky. Ale tentokrát to bylo jinak. Prostě zákon schválnosti. Přijde to, když to nejméně čekáte. Došlo mi, že ta noc s Vaškem byla sice úžasná, ale taky pořádně nezodpovědná. Alkoholové opojení udělalo své a my se zachovali jako dva puberťáci. Bylo to tak rychlé a spontánní, že jsme zapomněli na kondom. Prostě nebyla možnost, kde ho sehnat. Navíc si pamatuji si, že jsem ho uklidňovala, že beru antikoncepci. Jenže to moje experimentování s pilulkami se mi nakonec pořádně vymstilo.

Na gynekologii mi nakonec radostně gratulovali k těhotenství a já se musela hodně přemáhat k nadšení. Tak moc jsem si jiný stav přála a nakonec jsem byla tolik nešťastná! Tušíte správně, opravdu nevím, kdo z nich mě vlastně oplodnil. Každopádně je jasné, že pokud to byl Vašek, o dítěti se stejně nikdy nedozví. Znám totiž jen jeho křestní jméno a pár drobností, které si samozřejmě mohl vymyslet. Žádné spojení na něj nemám a pátrat po něm nebudu. Vždyť, co by na něco takového asi řekl? Ani nevím, zda nemá taky někde rodinu.

Nejvíc se bojím, co na mé nečekané těhotenství řekne manžel. Nezbývá mi, než přiznat podraz s antikoncepcí. Asi bude zuřit, ale doufám, že to ustojí. A nakonec bude rád. Jenže, co když mu dcera či další syn nebude vůbec podobný? Co když to opravdu nebude jeho potomek? Co když bude mít podezření a nechá si udělat testy otcovství? To bude můj konec. O potratu nechci samozřejmě ani slyšet. To raději zůstanu sama. Jsem zoufalá. Poradíte mi, jak se mám zachovat?

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Doporučujeme

Články odjinud