Škola, koncerty, skládání písniček. Máte při svém vytížení čas myslet na to, co jíte?
Už jsem se naučila, že je dobré vybírat si zdravé věci a kombinovat je tak, abych si mohla dát všechno. To, co jím, jsem hodně řešila v pubertě, kdy jsem měla dlouhodobé bolesti břicha, kvůli kterým jsem skončila v nemocnici. Lékaři mi tehdy doporučili, abych jedla o něco méně, a vysvětlili mi, co je pro mě dobré.
Musela jste se něčeho vzdát?
Od dvanácti do čtrnácti let jsem měla zakázané mléko a mléčné produkty. Pro mě, která zbožňuje sýry, jogurty a smetanu, to bylo něco hrozného. Bylo mi ale tak zle, že jsem se rozhodla to vydržet a problémy opravdu zmizely. Dneska už můžu jíst všechno, ale jen občas. Mojí největší odměnou je smetanový čokoládový jogurt.
Jste v jídle vybíravá?
Vůbec ne. Chutná mi všechno a rozhodně se neomezuji kvůli tomu, abych vypadala podle nějakých měřítek. Nejdůležitější je být zdravá, to znamená ani příliš štíhlá, ani moc při těle. Je vtipné, že moje máma mi tvrdí, že jsem moc hubená, a moje patnáctiletá sestra Carmel zase, že jsem moc tlustá, takže to vůbec neřeším. Hlídám si jen, kolik toho sním. V tom se s Carmel naprosto lišíme. Ona je schopná dát si dva steaky, brambory a nepřibere ani půl kila. Já si objednám půl steaku a zeleninu a už mám plné břicho. (směje se)
Pochybovala jste někdy o své postavě?
Kila navíc mě nejvíc trápila těsně před účastí v soutěži Česko Slovenská SuperStar. Tehdy jsem byla baculka. Jako každá patnáctiletá holka jsem měla větší tváře a také boky, které měly na svědomí chipsy a popcorn. Nebylo to sice nic tragického, ale já se doslova ze dne na den rozhodla, že přestanu jíst. Dovolila jsem si jenom vodu a suchary. Podařilo se mi tak shodit šest kilo a rázem mi to zvedlo sebevědomí. Zároveň jsem si ale začala uvědomovat, jak moc je to nebezpečné a že mě to omezuje. Když jsme třeba s kamarády vyrazili na večeři, nebyla jsem schopná do sebe dostat ani obyčejné kuře s rýží. Žaludek to prostě nezvládal. Došlo mi, že takhle kila shazovat nechci a že jsou i jiné cesty, jak docílit ideální váhy, i když nejsou tak jednoduché a rychlé. Vrátila jsem se proto zase k normální stravě. Během soutěže jsem však zhubla dalších dvacet kilo.
Jak je to možné?
Byla jsem poprvé z domu a podlehla jsem absolutní volnosti. Spolu s ostatními soutěžícími jsme se chovali dost nezodpovědně. Pravidelně jsme kvůli zkouškám nestíhali obědy a potom už neřešili, jestli jsme během dne něco snědli. Navíc jsme pili spoustu energy drinků a téměř nespali. To celé trvalo několik měsíců.
Co se stalo, když jste se vrátila domů?
Naši se lekli toho, jak vypadám, a báli se, že jsem nemocná. Okamžitě mě odvedli k doktorce, která mi dala seznam toho, co bych měla jíst. Mamina ale nevěřila tomu, že to dodržuji, a tak jsem jí musela každý den psát, co jsem si dala. Trvalo čtyři měsíce, než jsem se dostala na normální váhu. Naštěstí jsem přibrala celkově, ne jen v určitých partiích. Máma se o mě ale bojí dodnes a myslí si, že se moje problémy s jídlem vrátí, a tak se mě stále dokola ptá, jestli jím.
Jak po takové zkušenosti čelíte všeobecnému tlaku na štíhlou postavu?
Hlavně v Americe mám pocit, že každá zpěvačka se chce především ukazovat, svlékat a vypadat jako topmodelka. To má ale jeden velký háček. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem byla hubenější, zazpívala jsem maximálně tři písničky. Na víc hlasivky prostě nestačily a tělu docházela energie. Jakmile jsem přibrala, okamžitě se zlepšily i moje pěvecké výkony. Nejde o práci ve studiu, ale hlavně během koncertů, kde je potřeba skloubit zpěv s pohybem po pódiu a věnováním se fanouškům. Proto i kdyby se mi podařilo v Americe prorazit, nikdy nechci patřit mezi zpěvačky, které hubnou jenom kvůli tomu, aby se mohly vyfotit pro časopis na titulní stránku v plavkách nebo získaly roli v seriálu. To pro mě nemá žádný význam. Kdybych se chtěla proslavit coby modelka, určitě bych musela zhubnout, ale já jsem zpěvačka, a tak potřebuji být zdravá a silná.
Co vašemu názoru říkají producenti?
Jsou z něj nadšení. Hlavně vědí, že nejsem proti určitým kompromisům, když to bude potřeba. Odmítám ale shodit dvanáct kilo, jako to udělala herečka Anne Hathaway kvůli roli ve filmu Bídníci. Dlouhé tři měsíce držela drastickou dietu, kdy jedla jenom hummus, okurky, polykala dietní tabletky a pila vodu. Vážím si toho, co všechno jsou lidé ochotni udělat pro svoji práci. Na druhou stranu si myslím, že se jim jejich hazardování se zdravím vrátí, až budou staří, a o to já nestojím.
S rodinou žijete v Nashvillu. Vnímáte Ameriku jako zemi obezity?
Ano, ale musím vynechat New York a Los Angeles, kde potkáte ženy, kterým je padesát, ale vypadají na dvacet a jsou hubenější než já. V Americe je obezita problém hlavně u starší generace.
Ti mladší si to začínají uvědomovat a alespoň se věnují nějakému sportu.
Nadváze tam velkou měrou napomáhají zákony. Ačkoli si to většina z nás neuvědomuje, v Evropě musí být ze zákona dodržen vyšší standard jídla, než je tomu ve Státech, a to platí i v případě ovoce a zeleniny. Dalším problémem jsou v Americe rozšířené geneticky modifikované potraviny a nemůžu opominout ani nezměrné množství fastfoodů. Zatímco Evropané jsou zvyklí obědvat nebo večeřet hlavně doma, Američan běžně vezme celou rodinu na jídlo do restaurace, což znamená, že jedou k McDonaldovi.
Dělá to i váš otec, rodilý Američan?
Z naší rodiny je jediný, kdo jídlo z McDonalda miluje, a to i přestože pracuje jako kardiochirurg. (směje se) Vždycky, když mě a sestru vyzvedne ze školy, láká nás, abychom tam s ním zajeli. Zatímco on se nají, my si dáme nanejvýš zmrzlinu. Doma se o přípravu jídla staráme se sestrou, takže Carmel vždycky objedná pizzu, protože se jí nechce vařit, a já připravuji špagety, rizoto nebo lososa. Ráda se pouštím i do oblíbených vegetariánských jídel. Máma, která má perský původ, často vaří jídla z této kuchyně. Jsou skvělá, ale hodně těžká. Málokdy jim ale odolám, a to hlavně u babičky, která bydlí v Nashvillu jako my. Vždycky, když za ní zajdu, čeká na mě plný talíř omáčky, ve které je zelenina, maso, fazole, a k tomu bílá rýže se šafránem.
Na Slovensku jste žila třináct let. Stýská se vám po jeho kuchyni?
Ano, hlavně po brynzových haluškách! Také mi vždycky chutnal guláš, který dokáže nejen zahnat hlad, ale v zimě umí i zahřát. S jídlem mám spojenou i spoustu vzpomínek. Uvědomila jsem si to před lety, když jsem zašla do bratislavské Pizzerie Ciao. Po prvním soustu pizzy se mi vybavily věci z minulosti. Právě sem jsme chodili s rodinou každý pátek. Byl to náš jediný společný den, protože jinak rodiče hodně pracovali, a to i o víkendech.
Vnímáte rozdíl v chování Evropanek a Američanek?
Ano, je několik věcí, ve kterých se liší. Se slovenskými kamarádkami mi chvíli trvalo, než jsme se začaly mít opravdu rády, ale naše přátelství trvá dodnes. V Americe jsou lidé přátelští hned, člověk ale neví, zda jde o kamarádství, nebo po vás budou jenom něco chtít.
Píseň I’m Not Sorry jste věnovala ženám, které jsou často okolím nucené omlouvat se za to, že ženami jsou. Vnímáte tento problém i u nás?
Určitě. Lidé si často myslí, že takové písničky jsou určené jen ženám, které žijí v extrémních podmínkách. Ale holky u nás to také trápí. Všechny jsme pod tlakem, abychom vypadaly perfektně, byly hubené, vysoké, pěkně upravené… Jenže dokonalá žena neexistuje. Jsme krásné právě tím, že jsme nedokonalé. To, že je každá žena jiná, je důvod, proč nás muži tak milují. Měly bychom si svého těla opravdu vážit. S tím máme ale my Slovenky a Češky problém. Často si neuvědomujeme, že existuje nejen vnitřní krása, ale i ta vnější.
Co vás naučila role porotkyně pěvecké show X Factor?
V soutěži jsem se stala zodpovědná za lidi v mém týmu, což je velmi náročná práce. A já ji beru opravdu vážně. Nechci, aby jen vyhráli soutěž, ale aby uspěli v životě a vybudovali si fungující kariéru. Chci, aby jim lidé dali šanci, protože díky tomu na sobě budou pracovat a nezklamou. Kdybych dostala další nabídku na roli porotkyně, hned bych ji přijala.
Najdete si během dne čas na pohyb?
Hlavně v poslední době jsem se mu začala víc věnovat. Kolektivní sporty nestíhám, a tak si občas zajdu do fitka a také mám doma běhací trenažér. Běhám hlavně ráno, kdy ještě není takové teplo. Také ráda chodím běhat ven. Asi proto jsem napsala písničku Run Run Run. (směje se) Nedávám si ale za cíl zhubnout. Za vším je hlavně snaha zůstat silná a zdravá. *
Ze soukromí Celeste
Když mám volno…
„Se sestrou máme nepsanou dohodu, že v sobotu ráno jedeme do Starbucksu, kde si povídáme o tom, co jsme přes týden prožily. S maminou rády vaříme nebo u kávy probíráme pracovní záležitosti. Náš vztah je takové moje štěstí, protože už jsem dospělá a můžeme spolu mluvit na rovinu.“
Když dostanu chuť…
„Zbožňuji čokoládu, třeba s arašídy nebo s jogurtem. Kdybych si ale měla vybrat mezi dortem a rajčaty s mozzarellou a bazalkou, zvolím to druhé.“
Když se zamiluji…
„Zatím s tím nemám moc zkušeností, ale pokaždé se chovám jako malá rozpustilá holka. Mám ráda i muže, kteří jsou dospělí, ale zároveň umí být dětmi – hrát si, užívat si života, a hlavně ho nebrat moc vážně.“
Když nakupuji…
„Zbožňuji značku H&M. To je přesně můj styl. Pokaždé, když jsem tam zašla, něco jsem si odnesla.“
Když vyrazím do kina…
„Možná je to zvláštní, ale zajímají mě filmy o druhé světové válce. Mezi oblíbené patří Schindlerův seznam. Užívám si i komedie, jako je Iron Man nebo Sherlock Holmes, a rozhodně musím zmínit i filmy amerického režiséra Quentina Tarantina.“
Když relaxuji…
„Sednu si na balkon a do sluchátek si pustím dobrou hudbu nebo si užívám přírodu někde v zahradě. Hlavní je být sama, protože jsem většinu času obklopená lidmi.“
Když se chci líbit…
„Nejsem dáma. Lidi zaujmu svým chováním hyperaktivního blázna. Když jdu na nějakou akci, mám perfektní účes, make-up, šaty, vystupování a jsem sexy. Je to fajn pocit, ale hned druhý den ráno se zase ráda vrátím sama k sobě.“
Celeste Buckingham (19)
Zpěvačka americko-švýcarského původu strávila většinu života na Slovensku. V patnácti letech se dostala mezi nejlepší zpěváky v soutěži Česko Slovenská SuperStar. Její kariéru však odstartovala až debutová deska Don’t Look Back. Největší hit Run Run Run dosáhl na YouTube už přes patnáct milionů zhlédnutí. Úspěch mají i její duety s raperem Majkem Spiritem a sestrou Carmel. Celeste nyní žije s rodinou v americkém Nashvillu, kde na vysoké škole studuje hudební produkci. Vloni se rozhodla prorazit na světovou hudební scénu a pomalu se jí to daří. Letos se stala porotkyní hudební soutěže X Factor.
Článek vyšel v časopise Dieta