Chalupaření je všechno, co se odehrává ve venkovském objektu, který původně nebyl postaven pro rekreační účely. Tento zajímavý fenomén se v bývalém Československu masově rozšířil v druhé polovině 20. století.
V té době si podle statistik mohl chalupu dovolit prakticky každý občan a na začátku 80. let už se venkovské domky staly „nedostatkovým zbožím“.
Chalupaření bylo jedinou trpěnou formou určitého soukromničení. V období normalizace byly chalupy prostorem, kde se člověk cítil skutečně svobodně a nebyl vystaven omezujícím společenským tlakům.
Pro mnohé se stalo vesnické prostředí „únikem do soukromí“ a náhradou za nemožnost vycestovat do zahraničí. Někdo si prací na chalupě kompenzoval zmařenou profesní dráhu, jiný nedostatek seberealizace v zaměstnání. Všichni chalupáři však měli jedno společné: touhu zmizet „pryč z města“ do přírody.
„Chalupářská horečka“ vyvrcholila v sedmdesátých letech. Páteční druhá hodina odpoledne znamenala rychle domů, sbalit, nacpat všechno do kufru „embéčka“, trabantu nebo žigulíka, vzít děti a co nejrychleji z města na chalupu.
Kdo má chalupu, je věčně „v kalupu“
Lékaři, právníci, elektrikáři i prodavači se převlékali do „chalupářských hadrů“ a svépomocí opravovali střechu, plot nebo komín. Platilo: co Čech - to chalupář, co chalupář - to “všeuměl“ a kutil. Mnozí vynikali neobyčejnou kreativitou a „lidovou tvořivostí“ – v té době bylo nedostatkové všechno, včetně služeb a věcí bez kterých se chalupář neobejde: od lepidel, prken, cementu a dalších stavebních materiálů. Také se vám vybavily trefné scénky z filmu „Na samotě u lesa“…?
Mnohým se přesto podařilo z chátrajících venkovských stavení vykouzlit domky přirozeně zapadající do krajiny. Někteří chalupáři měli dokonce nejlépe opravené a udržované objekty ve vesnici. Zatímco starousedlíci své domky „modernizovali“, „lufťáci“ vozili do vsi zpátky to, co starousedlíci vyhodili. Pochopitelně se našly výjimky – velkolepé nevkusné stavby, na kterých byl zdálky vidět necitlivý přístup při rekonstrukci, ať už šlo o volbu materiálu, tvaru nebo barvy fasády...
Ani otevření hranic po sametové revoluci nevedlo k zániku tohoto svébytného fenoménu. Naopak, chalupaření se stalo životním stylem. Představuje alternativu života, který není vždy a ve všech ohledech ideální. Chalupy jsou oázou klidu, cestou k relaxaci a odpočinku. Začínají také nabírat jistou míru sociální exkluzivity, která byla dříve charakteristická pro západní Evropu. Problém už není něco „sehnat“, ale umět si vybrat kvalitu za přiměřenou cenu…
JARNÍ TIP PRO VÁS
Chalupa je většinou starý dům. Jednou má nahnilé trámy, jindy vlhké zdi a podlahy. Naštěstí nemusíte improvizovat, existují speciální nátěry na dřevo i kovy, proti plísňové přípravky a další ochranné prostředky do interiéru i exteriéru.
Potřebujete natřít bazén? Oživit plot a zahradní nábytek? Ošetřit dřevěné trámy nebo dát nový kabát okapům? Vsaďte na jistotu a využijte zkušeností odborníků s osvědčenými nátěry Detecha. Široký výběr speciálních přípravků na kovy, dřevo, beton i fasády vám zajistí několikaletou záruku kvalitní ochrany celé vaší chalupy.
ČTĚTE TAKÉ:
Korunka ke korunce...