Chantal Poullain na Dámě

12. 6. 2000
Milí čtenáři, přinášíme vám druhou část odpovědí na vaše dotazy od paní Chantal Poullain Polívkové. Také zde zjistíte, zda právě Vy jste ten štastný(á) a byl(a) jste paní Chantal odměněn(a) za Váš dotaz dvěmi vstupenkami na některé její představení.

2

2. a poslední část odpovědí Chantal Poullain
1. část najdete v článku: Chantal Poullain odpovídá

Klepněte pro větší obrázek Milí čtenáři, přinášíme vám druhou část odpovědí na vaše dotazy od paní Chantal Poullain Polívkové. Také zde zjistíte, zda právě Vy jste ten štastný(á) a byl(a) jste paní Chantal odměněn(a) za Váš dotaz dvěmi vstupenkami na některé její představení.

Eva Fínková: Prosím Vás, neznáte e-mail Oldřicha Kaisera? Vím, že to zní divně, ale je to tak. Díky, Eva
Chantal Poullain: Evo, neznám, ale pokud ho chcete znát, zeptejte se přímo Oldřicha Kaisera, jistě Vám ho dá ( pokud vlastní e-mail).

Jan Dobiáš: Velmi obdivuji Vaše herecké umění a obdivuji i to, že jste se zde usadila a naučila řeč. (Bezesporu je to pro zdejší kulturní prostředí velký přínos).
Přece jenom by mne zajímalo, jestli se Vám někdy stýská po rodné zemi, nebo jinak: co je na Čechách tak senzačního, že tu stále jste? (Chápu rodina, divadlo atd., ale možná máte ještě nějaký jiný důvod)
Děkuji za odpověď
Chantal Poullain: Milý Jane, já děkuji za Váš obdiv, to vždy zahřeje u srdce. Ano, pochopil jste správně, důvod proč zde zůstávám je rodina, práce, nadace …jak už jsem odpovídala v předchozích, stejně formulovaných dotazech. Víte nejsem fatalista, ale věřím, že když zde mám zůstat, tak tu také zůstanu, ale jestli mne něco odtud odveze, tak proto, že to tak má být.

Petr Langer: Vážená Chantal, rád bych se Vás zeptal na Vaše začátky v tehdejším Československu, tzn. jak jste se vypořádala s jazykem, zda na Vás byli Češi milí apod. Dále bych chtěl znát Váš názor na českou povahu. Určitě jste měla příležitost setkat se se závistí, pomlouváním apod. Možná řeknete, že je to všude na světě, no kdo ví.
Má další otázka se týká rychlých aut. Vím o Vás, že ráda jezdíte rychle - zkoušíte to i na silnicích mimo závodiště, nebo jste ukázněná řidička?
Zdraví Vás a mnoho úspěchů ve Vaší další práci Vám přeje
Petr Langer, 22 letý student z Olomouce
Chantal Poullain: Petře, když jsem přišla do tehdejšího Československa, samozřejmě jsem neuměla ani slovo česky. První slova, která jsem se k radosti mých přátel naučila, byla slova sprostá. Češtinu mám hrozně ráda, i když neumím zcela perfektně gramatiku, neměla jsem učitele a vlastně ho ani nechtěla. Jazyk je pro mne živá věc, raději se ho tedy učím mezi lidmi, než mezi zdmi učeben.
Lidé mě zde krásně uvítali, mluvit však o povaze celé země není lehké. Poznala jsem spoustu nádherných lidí, ale i ty méně dobré. To je ale otázka nejen jedné země, ale celého světa. Češi žijí víc na severu, co mají Francouzi ve své latinské povaze je, že jsou více bonviáni, udělají si čas na zábavu, na jídlo, vychutnávají si život… Ve Francii jsou v platnosti nové zákony, které zkracují produktivní věk a prodlužují věk důchodový, aby si lidé mohli užít více zbytku života.
Samozřejmě se snažím respektovat rychlost, ale je pravda, že mám ráda rychlost. Pokud však jedu rychle jsem maximálně koncentrovaná, nemluvím za jízdy ani neposlouchám rádio. Říkám si, Chantal, nejde jen o tebe, ale i o ostatní. Pokud by se něco stalo, nedokázala bych žít s tím, že jsem někomu ublížila. Horší podle mne však je dodržovat rychlost, ale nekoncentrovat se nebo být agresivní.

bohda: Až teď jsem se dostala k Vaší stránce a ve stručnosti jsem si přečetla Váš životopis. Zatím nevím na co bych se Vás ráda zeptala, ale musím Vám říct, že Vás jako ženu velice obdivuji. Na mne totiž působíte dojmem jakésiho tajemna. I Váš manžel je skvělý herec a komik. Je tomu asi rok co jsem se byla s kamarády podívat na Váš ranč u Vyškova. Je tam moc krásně, hlavně ty koně.Doufám, že nevadí, že jsem se Vás na nic nezeptala ale možná někdy později se Vás zeptám. Zdraví Vás Bohdana. Nashledanou
Chantal Poullain: Díky Bohdano, také Vás zdravím a přeji štěstí, zdraví a lásku v životě.

Milan Horčic:(výherce vstupenky) Poznal jsem vás v restauraci v České Lípě, kde jste zašla na oběd a já měl tu čest Vás obsluhovat..(pivní bar STŘELNICE) to, že obsluhovat Vás je čest, jsem zjistil až ve chvíli, kdy jste předvedla ve vystupování ke mně i k okolí svou přirozenou lidskost a vstřícnost. To, že si na nic nehrajete a přitom Vás znají miliony lidí, mne oslovilo a teď chci využít příležitosti, položit Vám otázku, na ktrou věřím, že právě Vy můžete fundovaně odpovědět.....Myslíte si, že je charakter, citlivost a schopnost mít lidi rád prostě jen tak u člověka ovlivněna jeho původem?....Děkuji Vám předem za odpověď.
Právě poslouchám písničku Haničky Zagorové...Nešlap nelámej, stýskám si na dnešní zlý svět a rád bych věděl, jak můžu já alespoň trochu napomoci zlepšení mezilidských vztahů...
Přeji Vám hodně štěstím a sluncem prozářených dnů...
Chantal Poullain: Milane, moc ráda odpovídám na tak krásnou otázku. Víte, cokoliv člověk v životě prožije ( aň je to komunismus, fašismus, soukromá těžká životní situace…) se na něm odráží a často ho posílí. Důležité je na sobě pracovat, vědět, co je v životě důležité, proč jsme tady. Měli bychom mít na paměti, jak krátký je život, že jsme zde jen na návštěvě a snažit se ho prožít co nejlépe, žít správně, žít život plný lásky a radosti. Člověk je velmi citlivý a důležité jsou pro něho mezilidské vztahy, snažme se mít rádi všechny lidi a nedělat rozdíly, nejsme všichni stejní, ale měli bychom se respektovat a mít se rádi. Každý den svým chováním můžeme pomoci sobě i ostatním. Možná se brzy opět uvidíme V České Lípě a dáme si spolu skleničku.

Stanislav Vincour: Co chcete vzkázat fotbalovým fanouškům před utkáním ME mezi Českou republikou a Francií a jak tipujete výsledek ?
Chantal Poullain: Stanislave, sedím takzvaně na dvou židlích. Přeji Čechům, ale nemohu nepřát také Francouzům. Fandím tedy vždy oběma národům, a tak vlastně nikdy nejsem zklamána.

Novák Pavel: Milujete se tak skvěle ve skutečnosti,jako ve filmu?
Chantal Poullain: Víte, Pavle, není otázka jak, je jenom otázka láska. Když se miluji, je to nejsilnější důkaz lásky, nemůžu dát víc. A to není film.

Tomáš Richtr: Pěkně Vás zdravím. Jak moc v souvislosti s diskuzemi na téma "nesmělý trouba vs. otravný frajer" souhlasíte s citátem pana Jókaie: "Jest čestné koupiti si dívku, unésti ji násilím je důkazem statečnosti a odvahy, ale svésti děvče úsměvy a sladkými slovy jest podlé a hanebné." Díky a posílám políbení :-)
Chantal Poullain: Tomáši, pokud je Vaše otázka testem mého IQ, pak jí nerozumím. Prosím, můžete mi to vysvětlit?

Jaroslav Tuček: Vaše oči svojí barvou připomínají spíše chrpu nebo modrou růži ?
Chantal Poullain: Moje oči jsou spíše zelenožluté, jako kočky. V létě jsou úplně žluté, ale na fotkách někdy vypadají modré.

Lucie Černá: Jaký je váš vztah k České republice, když pocházíte z Francie?
Chantal Poullain: Lucie, na tuto otázku jsem již odpovídala několikrát v předchozích dotazech. Českou republiku mám ráda, jinak bych zde nebyla, zdravím Vás.

marian: Zasvětila by jste mne do sexu ?
Chantal Poullain: Mariane, ne a nemám ráda otázky tohoto typu. Ale zdravím Vás.

Michael Hubáček: Vážená paní Chantal, miluji Váš přízvuk a obdivuji Vaši krásu. Dle mého názoru patříte mezi nejkrásnější ženy České republiky. Proto bych se Vás chtěl zeptat, zda jste tak půvabná od přírody, nebo jste podstoupila nějakou zkrášlující operaci. Moc děkuji, Váš obdivovatel Michael Hubáček
Chantal Poullain: Michaeli, srdečně děkuji. Žádný zákrok jsem nikdy nepodstoupila. Nejsem moc spokojená sama se sebou, ale krása je nejen v obalu, ale i v obsahu. Zdravím a díky. To zvedne náladu.

Simona Kerberová: Bonjour madame Poulain!
Od jednoho známého - fotografa jsem se o Vás dozvěděla, že ráda fotíte a často mu berete fotoaparát. Nemáte některé výtvory vystavené na Internetu? Co ráda fotíte? Já jsem vášnivá fotografka a zachycuje vše, co se mi v daný okamžik líbí. Mám takový menší e-book mých fotografií na adrese www.simona.cz.
Chantal Poullain: Simono, nevím, který fotograf Vám to řekl, žádný neměl odvahu mi ho půjčit. Focení miluji, hlavně ráda fotím lidi, lidskou tvář. Na internetu nemám žádné fotky ( svá díla). Foňte dál, je to nádhera. Zdravím.

Andrea Kurhajcva: Aké to bolo si zvykaň na život v socialistickom state.
Chantal Poullain: Andreo, nerada se opakuji, na podobný dotaz jsem již odpovídala na začátku, nezlobte se a čtěte nahoře. Díky a zdravím.

iva: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli uznáváte zdravou výživu popř. vegetariánství a které cvičení je Vám nejbližší.
Chantal Poullain: Uznávám zdravou výživu i vegetariánství. Ale jsem toho názoru, že si tělo samo řekne, co potřebuje, člověk by se měl poslouchat a z toho já vycházím. Moje cvičení je na jevišti, to mám nejraději.

Helena Vrtalová: Paní Chantal žijete v Praze nebo v Brně?
Chantal Poullain: V Praze i v Brně. Ale moje hnízdo je tam, kde je Vladimír, žijeme tedy v Brně. V Praze, kde trávím spoustu času, mám také své zázemí.

Pavla Opolková: Co pro Vás znamená vztah a manželství s Bolkem Polívkou a na co z tohoto období svého života nejraději vzpomínáte?
Chantal Poullain: Když jsem si Bolka brala, bylo to moje nejdůležitější rozhodnutí v životě. Každý moment, co jsem spolu prožili, byl silný a krásný a nejkrásnější bylo narození Vladimíra.

J.M.Beran: Protože žiji nedaleko Marseille tak bych se rad zeptal v které části jste vyrůstala a jestli vám nechybí aspoň trochu sluníčko, moře, mentalita, prostě ten krásný babylon který tam nalezneme.
Chantal Poullain: Pane, Vám závidím, je to nejkrásnější okres. Za Vás jsem ráda, že tam žijete. Přiznávám, že mi chybí moře a slunce. S rodiči jsem bydleli chvilku na LA MAISON DU SOLEIL, pojmenovaná po architektu Le CORBUSIER, potom na Sur La Corniche. Nyní má můj otec dům na an Vallon des Aufes. A věřím, že jste tam šňastný, zdravím. 1. července tam jedu a na to se moc těším.

Irena Pavlačíková: Paní Chantal, nemám otázku, ale chci se s Vámi podělit o jeden postřeh z USA. Před týdnem jsem nějaký čas strávila na pozvání své dcerky v New Yorku. Při cestě metrem nás obě zaujala žena-černoška s krásným dítětem. Měla krásné, ušlechtilé rysy obličeje a její pohled na nás mě a dceru zaujal tím, že nám byl povědomý. Po chvíli jsme se shodly, že nám moc připomíná právě Chantal Polívkovou. Tak Vám chci jen říci, že máte stejně krásnou dvojnici, ale v "černém" vydání. Přeji Vám mnoho sil ve Vašem ušlechtilém úsilí v nadaci Archa Chantal i v osobním životě. Irena
Pavlačíková z Jindř.Hradce
Chantal Poullain: Ireno, srdečně děkuji, jsem ráda, že mám dvojnici černošku, to mě dojímá. Černochy mám ráda, jsou to veselí, senzační lidé. Díky za tuto příhodu a přeji Vám i Vaší dceři mnoho štěstí a úspěchů.

Pavla M.: Myslíte si, že půjde Váš syn ve Vašich stopách?
Chantal Poullain: Podívejte, děti jsou osobnosti a já jenom doufám, že Vladimír půjde ve svých stopách. Já ho miluji a přeji si, aň se ráno probudí a je šňastný a těší se na každý den.

Alena tzovairi: Pani Chantal, já jsem naopak potkala jedno řeka a odstěhovala se ze své vlasti i když moje platy tenkrát byly úplně jiné.
Je to vlastně jedno, člověk je daleko z místa kde vyrůstal, kde jsou jeho vzpomínky na dětství. Čím více utíkají roky ( jsem v řecku již 20 let)tím více mi chybí vlast. Je to nějak obrácené na hlavu. Cítíte se Vy také tak někdy? zdraví Alena
Chantal Poullain: Chápu, že Vám chybí Vaše hory a krásné kopce, mě chybí v Čechách moře. Pokud chce člověk žít v jiné zemi, musí mít proč tam chce žít. Pak je šňastný. Ale pokud to proč není nebo zmizí, tak možná jsou vzpomínky intenzivnější a člověku začne chybět jeho zem. Člověk má tu nevýhodu, že vždy touží mít víc, než právě má. Pro mě je nejdůležitější, jací lidé mě obklopují.

Anabela: Ráda by som sa od Vás dozveděla porovnanie vežkonočných zvykov na Morave a vo Vašej rodnej Francii. Tu sa dievčatá oblievajú a šibú korbáčmi - zažívate takéto zvyky aj Vy "na vlastnej koži"?
Chantal Poullain: Anabelo, u nás doma prožíváme velikonoce po Francouzsku. Je to den určený především dětem. Vykládáme jim, co jsou Velikonoce, na zahradě schováváme velikonoční vajíčka, čokoládové zajíce a figurky a děti pak tyto sladkosti hledají. I v Čechách jsou krásné velikonoční zvyky, ale já je neprožívám. Podle mne by to měl být rodinný moment ( a ne opilý otec, unavená matka od šlohání a děti z toho nic nemají). Já trávím svátky nejraději s dětmi, například Silvestr trávím s 10 - 15 dětmi u nás doma. Přijde mi pokrytecké se radovat právě 31. prosince a říkat všem, jak je mám ráda. Proč právě poslední den v roce a ne po celý rok. Pro mne je to den jako každý jiný. Zdravím a na příští rok hezké Velikonoce.

Petr: V které nové hře Vás budou moci vidět diváci v Brně?
Chantal Poullain: Hraji pravidelně v Divadle Bolka Polívky v Brně a doufám, že další hra bude brzo.


Chantal Poullain: Děkuji vám všem za zaslané dotazy, ráda jsem na ně odpovídala, mnoho z nich bylo velice krásných. Děkuji vám za vaše milé pozdravy a přání. Ráda bych odměnila řadu z vás, ale to není bohužel možné. Vybrala jsem dva dotazy, které se mi velice líbily a těmto čtenářům posílám vstupenky na moje představení. Je to pan David Bednář a pan Milan Horčic.
Všechny vás srdečně zdravím a přeji mnoho štěstí a lásky, vaše Chantal Poullain.

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Měli byste se s protějškem domluvit na věcech, jež se týkají fungování domácnosti. Tam, kde nebudou stanovena pravidla, dojde brzy ke rozepřím. Zejména to platí pro společné finance.…

Nejčtenější články