Chlapec, nebo děvče, co na tom záleží?

Chlapec, nebo děvče, co na tom záleží?

Někteří rodiče toužebně očekávali narození děvčátka, jiní chlapce. Dávali prostě přednost určitému pohlaví, nebo chlapce už "měli" a "chtěli" holčičku a naopak. Důvodem může být i to, že když se narodili, jejich vlastní pohlaví jejich rodičům nevyhovovalo. Pokud tyto tužby doprovázejí narození druhého dítěte (nebo třetího), mohou u staršího sourozence vyvolat zmatek - už tak se bojí, že se bude o rodičovskou lásku dělit, a ještě má přemýšlet o výhodách svého pohlaví. "Je lepší být klukem?" říká si holčička. "Měli by mě rádi víc, kdybych byl holkou?" ptá se chlapec. V tomto případě záleží především na rodičích, aby tyto zmatky u dítěte zažehnali. Měli by si s ním promluvit, vysvětlit mu, jaké má jeho pohlaví výhody, a pokud oni sami případně dávají nějakému pohlaví přednost, měli by si to ponechat pro sebe.

"Holky, ty nestojí za nic"
Soňa (6 let) měla třináctiměsíčního bratra Alana. Její rodiče se na mě obrátili, protože holčička byla těžko zvladatelná a trápila se - byla smutná, stranila se všech, pro nic za nic plakala. Také odmítala komunikovat a to samozřejmě způsobovalo, že rodiče na to reagovali přísností.

"Budou mě mít rádi míň?"
Při první seznamovací schůzce jsem Soňu požádala, aby mi nakreslila svou rodinu. Ukázalo se, že to nedokáže. Čmárala, přeškrtávala, probodávala papír a neustále se při tom tvářila nespokojeně. "Neumím to, nestojím za nic."
D. D (Danielle Dalloz).: "Říkáš, že to neumíš, že za nic nestojíš. Ty se na sebe zlobíš, že je to tak? Mohly bychom si o tom tvém trápení promluvit a budeme si přitom modelovat s plastelínou."
Udělala jsem tedy z modelíny pět osob: její matku, otce, ji samotnou, Alana a paní Sylvii; ta v rodině před časem pracovala, měla Soňu na starosti a Soňa na ni byla velmi vázaná. Od Soniných rodičů jsem se dozvěděla, že se s ní museli rozloučit několik měsíců po narození syna, protože "kluky nemá ráda".
Když jsem modelovala Alana, Soňa mi řekla: "Chtěla bych být mladší než Alan, nechci umřít dřív než on� Sylvii, tu jsem měla ráda, ta Alana nechtěla a ráda ho neměla. (Potichu): Chtěla bych něco udělat, aby umřel."
Pak vzala nožík na ukrajování modelíny a pokračovala:
"Uříznu mu hlavu� Bude to naše tajemství, protože doopravdy Alana zabít nemůžu. Přijela by policie a zabila by mě. Hele, podívej, Sylvie mu dala na zadek a Alan teď tamhle v koutku brečí!"
Na okamžik se odmlčela, potom povídala dál:
"Někdy mám Alana ráda. A to se mi pak nelíbí, když mu někdo ubližuje. Ale někdy se mi to zase líbí."
"Ty se bojíš, že ano? Když se Alan narodil, tak sis myslela, že tě o jejich lásku připraví, protože tví rodiče nejsou jako Sylvie, která nemá ráda chlapce a Alanovi přízeň nevěnovala. .Myslela sis, že když se na tu Sylvii, co nemá ráda kluky, rozzlobili, že Alana pak budou mít rádi víc než tebe.
Ticho.
"Ty jsi holčička a budeš jako holčička žít."
Pokračuji:
"Já chápu, že představovat si takové věci a věřit, že je to pravda, je hrozné."
Soňa se na mě dívala, poslouchala mě a usmívala se. Pak si vzala modelínu a začala "vařit".
"Uděláme si hostinu, že si tak rozumíme, chceš? Jen pro nás dvě, pro tebe a pro mě. Hele, tohle je chlebíček a tohle hrneček s pokličkou a v něm brambůrky!"
Se smíchem dodávám:
"To se hodí! To, že ses bála, že tě tatínek a maminka budou mít rádi míň, bude naším tajemstvím, zůstane to pod pokličkou v tomhle hrníčku, ano?"
Soňa se šňastně usmívala a přitom jsme spolu jako pojídaly "pokrm", který nám pomohl odhalit tolik strachu!
Když se však přiblížil konec schůzky, bylo vidět, že všechno v pořádku ještě není. Soňa mi pevně stiskla ruku a pošeptala mi:
"Já si myslím, že žít jako holčička mi ještě nepůjde�je tu pořád ten Alan�"
"To si pořád myslíš, že Alan by mohl zabránit Soně být Soňou. Ale to není možné. Ty budeš mít svůj, Sonin život, život dívky, která se jednou stane ženou; a Alan, ten zase bude žít svým klukovským životem."

Když je chlapec oslavován
V rodině Soniny matky se po tři generace rodila jen samá děvčata! Pak tu byl najednou chlapec, a Sonini rodiče ze samé radosti, že jim "se to povedlo", dávali své emoce v dceřině přítomnosti výrazně najevo. Bezpochyby to pro ni byl bolestný zážitek. Jistě pro ni nebylo lehké smířit se už jen s tím, že se v rodině najednou objevil rival, který ji v matčině a otcově srdci "sesadil z trůnu". Ale když se rodiče navíc tak radovali, že se konečně narodil kluk, Sonina žárlivost se ještě znásobila. Začala se kvůli svému pohlaví cítit méněcenná.
V této obtížné situaci, kdy Soňa po svém způsobu vzdorovala, nakonec rodiče pochopili, že se nemůže harmonicky vyvíjet jako dívka a překonat zároveň žárlivost, pokud její pohlaví nebude opět zhodnoceno. Tím totiž, že si mysleli, že je lépe mít chlapce, vždyň v rodině to bylo tak "vzácné", opomenuli jednu zásadní věc, že zrození a osobitost každého pohlaví je nutno respektovat.

(ukázka je z knihy Žárlivost a rivalita, brož., 112 s., 119 Kč, vydalo nakladatelství Portál, 2002).