Chmelové brigády v dobách totality: Jak probíhaly a co se dělo po večerech?

To čumíte jak jsme se měli dobře?Zlaté časy,takové už nezažijete.gmail.com

Vozili nás denně místo školy na chmel i brambory . Svačina od JZD chleba s růzovym hnusem = marmeláda se sádlem.za věrtel byly 4 Kč .Takže denní výdělek 16kc
Sranda žádná,déšť zima .V létě na stavby zadarmo v průvanu.Otrokarna s protivnymi soudružkami učitelkami co jen kricely

Na střední jsem jezdil na Vysočině s naší třídou každý rok na vybírání brambor. Celé školy a třídy z regionu. Jasan , že ihned monitoring holek, cigárka atd. Proto se tam každý těšil.
Na pole nás odvezla Avia co měla osobní nástavbu.
Svačiny godhaj a rohlík v papírovém pytlíku. Oběd polévka a guláš nebo rizoto a podobné šmakulády. Byla obrovská sranda. Bramborová střelba kluci na holky. 😄 Všichni zasraní, jak prasata. Každému byla zima, ale nikdo neremcal. Makalo se celý den. Bez výdělku. Za to dostala škola brambory na obědy.
Dnes vzpomínky super. Tehdy radost, že nemusíme být třeba i 3 dny ve škole.
Dnes si nalakované instagirl a tiktokgirl a zženštilé nefachčenko chlapce neumím představit. Jelikož by asi bez mobilu a ruce od bahna nevydržel nikdo z nich. Jelikož slovo práce je pro dnešní generaci sprosté slovo.

Herec v hlavní roli muzikálu Starců na chmelu opravdu nebyl Miloš Zapletal(?), ale samozřejmě Vladimír Pucholt.

Dneska by to bylo už zbytečné. Selfíčko s kamarádkou, pak s chmelem zleva, chmelem zprava, s druhou kámoškou, selfíčko se všemi kámoškami a robota žádná. Já jsem vegan, to nejím, to nemůžu, bolí mě ručičky, není tu signál, zadarmo dělat nebudu. Úplně to vidím 8-D

Na to blbé se zapomene, hezké vzpomínky zůstávají.Myslim, že by brigádu dnešní mladí nedali.Byla to docela makačka, smrděly jsme, večer pro 60holek trocha teplé vody,jídlo z JZD děsný,ale hlad byl věčný.Ale srandy kopec.Kdyz spadly po větru chmelnice,musely jsme zůstat vcelku 6 týdnů.S trochou prádla ssebou docela mazec.Ale bylo na nové džíny 🤣 opravdu asi 800kc.

Kryry r. 1971...to boli časy! Zdržali sme sa tri nezabudnutelné týždne. Kuchárky z JZD boli úžasné, jedla dosť a nemalo chybu. No a zážitky😜...ach jáááj...😀

Tak my jsme jezdivali na česání chmele každý rok. Neznám vůbec nikoho, kdo by si na tuto brigádu stěžoval. Samozřejmě, že obědy z místního JZD nebyly tak dobré jako od maminky, ale užili jsme si spoustu legrace, byli jsme z domova a nějakou korunu jsme také dostali. Večer jsme dělali táboráky, zpivalo se a bylo to fajn. Bylo to lepší než bramborová brigáda, protože to už bývávalo chladno. Když máme setkání se spolužáky, vždycky na chmel vzpomínáme.

No a další roky už jsme byli u česačky, a to byl dost fofr. Plus na jaře na drátkování/ zavádění, to bylo tuším v dubnu, bláto, zima, vítr, déšť. Opět to nemělo s tím filmem vůbec ani náhodnou podobnost. Jako jo, užili jsme si i legraci, náctiletým nakonec přijde skoro všechno jako sranda. Moje matka má zkušenost s tím, že oni na střední škole chodili povinně na řepu. Taky asi nic moc. Nevím, jestli je to dobře, že se to dneska už nedělá, ona to byla celkem praktická zkušenost a vystoupení z komfortní zóny. Ale je pravda, že slabší povahy to nesly dost těžce. Sam jsem se na to nijak netěšila, brala jsem to jako že to holt jinak nejde.

Na chmel jsme jezdili na střední škole, a to o prázdninách, bylo to povinné, a žádné peníze jsme za to nedostali. První rok jsme česali ručně, byla to mladá chmelnice, tak to údajně jinak nešlo. Vedlejší chmelnici česali odsouzení a hlídali je mládenci se střelnou zbraní. Měli jsme zakázáno se s nimi "družit", ale ono to bylo každému fuk. Takže jsme s nimi normálně seděli na mezi v pauze na jídlo, a dělili se s nimi, protože oni měli ještě o moc horší jídlo než my. Vozili nám na pole várnice s jakýmsi podivným obsahem a jako dnes si pamatuju, jak jsme se tázali pana profesora, co to je a on pravil, že to, co smrdí po petroleji, je horká voda na mytí ešusů, a to, co smrdí po terpentýnu, je čaj. Ubytování byla obří stodola plná paland, kam oko dohlédlo. Ve druhé stodole byly sprchy a korýtko s kohoutky na studenou vodu. Teplá tekla jen večer, když jsme se měli sprchovat po návratu z pole. Pedagogický dozor stál mezi dveřma a hulákal na nás, ať sebou hodíme, že venku stojí další zájemci o hygienu. Nesměli jsme opustit vesnici, bylo řečeno, že můžeme jít k ceduli s názvem obce a zpět. Nikam jinam. Kultura byl jeden film za týden, hromadné promítání pod širým nebem. Když jsem viděla film Starci na chmelu, tak jsem se smála nahlas. Nic takového jsem já nezažila, tam to bylo všechno značně nadsazené a idealizované. Realita byla úplně jiná.

Mezí Hankou a Honzou (M. Zavadilem)?
Jděte se vycpat, odborníci!

My jezdili na chmel zavádět, jelikož na naší obchodní škole byla většinou děvčata, tak jsme zaváděli nejen chmel.
Většinou cestou z hospody ve vedlejší vesnici, kam jsme museli chodit, protože tam nebyli učitelé.
Rychlých 5 km tam, 6-8 piv, 5 km zpátky, rychlá romantika někde na poli, nebo ve škarpěa do večerky zpátky.

My jsme nejezdili sbírat, ale sázet. Používala se k tomu jakási ocelová tyč zvaná "píchák", kterou si jedna spolužačka hned druhý den vrazila do nohy. Pamatuju si ty brigády s veškerou jejich poetikou včetně ložnice s palandami, kam jsme se vešly i s holkami z áčka, ešusů, jejichž obsah mě přiměl živit se sušenkami, a fyzické dřiny, která mi dala prospěšnou lekci o důležitosti studia. V noci jsem byla úplně tuhá, ale jelikož se pak proslýchalo, že tam jedna ze spolužaček přišla o panenství, nějaké věci se dít musely. Chmel už radši fakt jen v pivu, děkuju pěkně ;-)