Chovám se jako muž, každý můj vztah končí tím, že on chce svatbu a já z něj hned vycouvám…

"Po rozhovoru s ní mám pocit, že se mnou opravdu není něco v pořádku." To mě dostalo. Proč pořád máme pocit, že musíme být stejní jako všichni, žít podle stejného můstru a vejít se do škatulky, jinak jsme divní a je s námi něco v nepořádku?!! Když paní nechce děti a vdávat se tak co je na tom špatného? Ne každý stojí o klasickou mateřskou a manželskou roli. A vzhledem k tomu, že je jako chlap, tak by neměl být problém najít chlapa, který se taky nepotřebuje ženit. Možná by si stačilo o tom už dříve promluvit a nemusela by pak hned utíkat ze spokojeného vztahu...

Cením si u zpěvačky Petry Janů že několikrát řekla v telce, že jí absolutně děti nic neříkají a nikdy neuvažovala o tom je mít. Děti mají být plánované , hlavně chtěné a milované.

Však já to ale píšu, že ať je tedy radši bez dětí a neváže se na partnera...

Pokud se na to slečna necítí, nedá se to lámat přes koleno a vdávat se a pořizovat si děti jenom proto, že se to od ní v tomto očekává. Jak jo, biologicky už je pomalu za zenitem (na první dítě), ale je dospělá, svéprávná a o svém životě si rozhoduje sama (a taky si všechny případné chyby sama vyžere).

j66: myslíš, že na děti je v 32 letech ještě brzy?? kdyby psala 22 let, tak OK, ale za nás starších už i to bývalo na zamyslení se tím...
ale díjka od mého mladšího taky bude mít 32 let,a zatím to s vnoučetem nevypadá...
asi to bude tím mým synem, který se v necelých 27 ještě necítí být otcem...o starším synovi ani nemluvím.............

Mata69: To je ale to samé, prostě to nebyli ti praví a biologické hodiny ještě netikají.

Znám ženu která taky měla 2 děti až okolo 40-tky, je vdaná za otce dětí, ale společně v domácnosti nikdy nežili ani nežijí. jen se navštěvují. A funguje jim to. Ta dotyčná taky chtěla děti , ale s mužem žít nechtěla a nechce. Děti jsou u táty jak chtějí. Chce to jen najít vhodný protějšek, což bývá v takových neobvyklých případech trochu problém.

Ona ale nepíše nic o tom, že by to nebyli chlapi, s kterými by nechtěla žít. Píše jen o strachu z odpovědnosti a "definitivního" rozhodnutí.

j66 souhlas, a pak bychom tu četli, jak má nešťastné manželství, nebo že manžel utekl a děti nemají otce, a psaly bychom tu proč si brala někoho, s kým to necítila...na druhou stranu být ve 32 letech tři roky s někým s kým to nevidím napořád vypovídá, že ty biologický hodiny ještě tak hlasitě netikají.

Prostě to nebyli muži, s kterýma by chtěla žít, to je všechno. Co je na tom nedospělého? Taky si mohla některého vzít a za pár let by se rozvedla, Protože by zjistila že se k sobě nehodí, až když by s ním měla děti. A že takových "dospělých" žen je docela dost. :-))

Mata69: Asi pak bude ve věku 56 let psát eseje o tom, jak jsou na ni lidé zlí, když ji negratulují k těhotenství na základě umělého oplodnění.

Dítě by chtěla, ale nechce nést tíhu odpovědnosti. "ještě"??? ve 32 letech....No tak to ať je radši dál svobodná, nenese žádnou odpovědnost a užívá si života co to jde. Mít v dvaatřiceti takové nedospělé názory a přístup k životu - pak je fakt lepší když ty děti a partnera na trvalo nemá.