Z jednoduchých počtů vyplývá, že celá třetina života člověka se odehraje na lůžku. Na lůžku také svůj život často začínáme i končíme. Malé dítě prospí až 19 hodin denně, dospělý člověk se cítí dobře, když spí 8 až 10 hodin každý den, a starému člověku může stačit jen 5 hodin. Půjde ale i o to, abychom hodiny, jež máme pro spánek vyhrazené, skutečně také prospali. K tomu musíme umět vytvořit podmínky.
Pro každého se hodí něco
K základním nepřátelům spánku, jako jsou hluk, pach a světlo, můžeme připočíst i nevhodné umístění lůžka a jeho špatné vlastnosti. Zatímco s těmi prvními se musíme vypořádat případ od případu, vlastnosti lůžka změníme hůře. Hned na začátku – tedy už při jeho pořizování – si musíme uvědomit, co od něho chceme, a jak by tedy mělo vypadat. Chyby při výběru se totiž projeví pozvolna a plíživě jako potíže se zády či bolesti krku a hlavy.
Prodejce nebo výrobce může chválit, co chce, ale nikdo z chvilkového ozkoušení produktu v obchodě nemůže zjistit, jak se mu z něho bude vstávat po osmi hodinách. To, že si matraci nebo rošt můžeme v různých prodejnách nejen osahat, ale i vyzkoušet v horizontální poloze, ještě neznamená opravdové otestování.
Nepomůže vám ani ukázka průřezu vychvalované matrace. Při každé takové koupi si tedy rozhodně zjistěte, kdy ještě můžete zboží vrátit, jestliže s ním nebudete spokojeni. Ideální lůžko by prostě mělo vypadat pokaždé jinak – podle toho, pro koho je určeno.
V posteli budu odpočívat a pracovat
Mám poměrně malý pokoj, zato s vysokým stropem.
Postavím si tedy pod ním takzvané patro a na něj umístím lůžko. Nebo považuji postel za nedílnou součást aktivního odpočinku, či dokonce za oblíbené pracoviště, umístím tedy matrace rovnou na podlahu, věci mi z ní nebudou padat, a můžu do ní dokonce skočit s rozběhem…
Ani jedno z uvedených řešení není ideální. Postel by měla sloužit především ke spánku, a budeme-li kolem ní mít rozmístěné pracovní věci, nikdy si dokonale neodpočineme. Výška by navíc měla umožnit nejen pohodlné vstávání, ale také co nejlepší vzduch k dýchání. Nízko položená postel totiž nejen že bude činit problémy starším lidem, aby se z polohy vleže vůbec dostali do polohy vertikální, ale zároveň v noci budeme mít všude kolem sebe klesající prachové částice. To samé platí o palandách či lůžku na vestavěných patrech – jsou hůře dostupná a u stropu nejvíce pocítíme různé nepříjemné pachy. Na to musíme brát zřetel.
Navíc pod matracemi by měl být rošt, který jim pomáhá s odpružením a větráním. Umístění přímo na podlaze nepomáhá plnit jejich funkci ani neprospívá životnosti. Tady je zároveň odpověď na otázku, zda si vůbec máme pořizovat rošt a jestli by ho nestačilo nahradit v rámu postele jednoduchou deskou třeba z laťovky či dřevotřísky. Inu – nestačilo.
Supr matraci položím na starý rošt
Do postele patří rošt, takže si zajedeme nějaký zakoupit a podle něj pak vybereme matraci. To je také chyba. Už při výběru roštu musíme myslet na to, jaký typ matrace si chceme pořídit. Jejich vlastnosti se totiž při chybném výběru mohou navzájem eliminovat a peníze za třeba i luxusnější zařízení bychom vynaložili zbytečně.
S výběrem tedy začneme u roštů, kde jsou nejčastěji poptávanými lamelové, které dobře pruží. Jestliže si však budeme chtít pořídit pěnové matrace s vyšším jádrem, raději se poohlédneme po roštech s nepružnými dřevěnými lištami. To platí i v případě, že chceme klasické pružinové matrace nebo jejich novodobou obdobu, tedy matrace taštičkové, u nichž je hned několik set pružin (špičkové jich mají až tisíc) uloženo jednotlivě ve zvláštních kapsičkách a na nich je pak položen vysokogramážní filc, jenž spolehlivě rozloží jejich zatížení.
Lamelové rošty však mohou pomoci s vyrovnáváním tlaků vyvíjených na ně položenou matrací. Zvláště ty, které mají lamely uloženy ve výkyvných plastových či pryžových pouzdrech nebo výkyvných pouzdrech s různě tuhými kuličkami.
Při koupi takového roštu se zajímejme o počet lamel, jejich šířku a tloušťku. Větší počet (ideální je podle odborníků osmadvacet) lamel lépe podpoří matraci, která by se mezi jednotlivými listy neměla prohýbat. Jejich hustota se také může lišit, třeba v oblasti pod hrudníkem nebo u boků. Je-li jich více a jsou-li tenčí, lépe pak reagují na proměnu tvaru obracejícího se těla. Lepší rošty také mají lamely potaženy materiálem, jenž zabraňuje klouzání matrací.
Existují rošty mechanické nebo s elektromotorem, jež jsou tím dražší, čím více poloh pro ležícího nabízejí. Jsou výhodné především pro starší lidi, kteří si chtějí odpočinout i přes den, ale spát nebudou, jen si něco přečtou, či pro nemocné upoutané delší dobu na lůžko.
Ještě dráže vyjdou rošty talířové (bývají označovány také jako křidélkové nebo destičkové), které mají na lamelách pružné, do všech stran ohebné segmenty, jež se pak přizpůsobují tlaku nejen v pásech jako lamely, ale i v jednotlivých bodech.
Stačí nám společná matrace
V ložnici máme s partnerem „letiště“, a je tedy logické, že si pořídíme matraci dvojitou. Proč by to mělo být logické? S velkou matrací se hůře manipuluje, na praní potahu budeme potřebovat i pračku s větší kapacitou, navíc se oba z partnerů s největší pravděpodobností liší hmotností i oblíbenou polohou při spaní. Je proto spíše logické pořídit si matrace dvě. Odborníci doporučují totéž, tedy raději matrace dvě s různými vlastnostmi odpovídajícími stavbě mužského a ženského těla.
Jsem těžký, a tak mi více vyhovuje měkká matrace, která se na exponovaných místech krásně podvolí tlaku. Navíc spím hlavně na břiše, a tak se do ní můžu pohodlně zabořit. Opět špatně, ale výběr té správné tvrdosti matrace je poněkud složitější.
S individuálním výběrem roštu a matrací nám v první fázi pomohou většinou sami výrobci, kteří na internetových stránkách nastaví „filtr“, přes nějž se prostřednictvím jednoduchých odpovědí (pohlaví, stáří, hmotnost, poloha ve spánku) dostaneme k úzkému okruhu pro nás vhodných výrobků. Matrace má být pevná, přitom by se však měla v místě, kde na ni zatlačíme, poddat tlaku.
Před koupí matrace bychom si měli promyslet, čemu bude vystavena. Nutné je znát především hmotnost osoby, která na ní bude spát. Hlavně podle toho tvrdost vybíráme. Je pravda, že lidé mají tendenci akceptovat takovou tvrdost, na jakou byli doposud navyklí, ale musí především počítat s váhou, ktará na matraci spočine. Obecně platí, že lidé s vyšší hmotností by si měli vybírat tvrdší matrace, naopak lehčí lidé si mohou vybírat z měkčích.
Tvrdost také volíme podle způsobu spaní. Jestliže nejčastěji spíme na boku, pak je namístě volit matraci měkčí, tvrdší bude vhodnější pro ty, kteří spí na zádech či na břiše. Pokud se některá kritéria střetnou navzájem, budeme polohu ve spánku zohledňovat až nakonec, protože tu během noci změníme i padesátkrát, zatímco hmotnost díky pocení klesne tak o kilogram…
Tvrdost se uvádí většinou v pěti stupních, od extrémně měkké po extrémně tvrdou. Nejměkčí si pořizuje málokdo, hodí se spíše na občasné – třeba víkendové – přespání.
Čím tvrdší, tím pak mezi zájemci přibývá mužů. Záleží také na věku uživatele. Děti potřebují pro zdravý růst pevnější matraci se střední tvrdostí, mladí lidé se zajímají o tužší matrace, starší by se měli zaměřit na měkčí a elastičtější. Budeme-li na vážkách, zkusme sehnat takzvanou sendvičovou matraci, která má z každé strany jinou tvrdost, takže ji prostě změníme otočením.
Vyzkouším každou novinku
Mezi materiály je oblíbená takzvaná líná pěna, měnící svou tvrdost podle tlaku i teploty, která z těla vyzařuje, a tak se zahřátá pomaleji vrací do původní polohy a méně tlačí v místě kontaktu. Jiným zajímavým materiálem je takzvaná studená pěna (někdy označovaná jako high resilience, tedy vysoce pružná), která je kromě velmi dobrého přizpůsobení tělu skvěle prodyšná.
Stálicí jsou matrace ze směsi přírodního a syntetického latexu, přičemž větší podíl přírodní složky znamená vyšší kvalitu i cenu. I zde přicházejí na řadu nové materiály jako například viscolatex s tvarovou pamětí či pěny na přírodním základě s podílem rostlinných olejů (třeba olej ze skočce dokonce zmírňuje některé kožní problémy), které brání usazení roztočů a dalších mikroorganismů.
Výhody zmíněných materiálů kombinují matrace sendvičové, jež využívají jejich rozdílných vlastností nebo pak zkombinují jeden základní materiál, avšak v odlišné hustotě, a tedy i tvrdosti a pružnosti.
K různým pěnám a latexům pak mohou přibýt další doplňkové materiály, jako je kokosové nebo bambusové vlákno. Důležitá je ovšem konstrukce. Ta by měla být rozdělena do tří až sedmi zón s různou tuhostí, a to podle zatížení – od největšího v oblasti boků až po nejmenší na koncích.
Zajímavé pohodlí poskytnou matrace gelové, které v kontaktní ploše obsahují gelové segmenty. Ty vytvářejí akupresurní body, jež pomáhají uvolnit svalstvo během spánku. Pozor, kdysi tak módní vodní matrace mají tu vadu, že při každém pohybu spáče se rozvlní (velikost vlny záleží na vnitřních komorách) a chvilku trvá, než se uklidní.
Když se nemůžeme rozhodnout nebo z jiných důvodů koupi nové postele nebo roštu a matrace odkládáme, lze si vypomoci levnějším způsobem – stačí si pořídit takzvanou přistýlkovou matraci, jež uleví od tlaku různých částí matrace staré a lépe se přizpůsobí tělu. Může navíc posloužit i při nenadálé návštěvě jako nouzové lůžko.
A ještě jedna poznámka na závěr – ten, kdo už trpí na problémy se zády či s pohybovým ústrojím, nebo se s nimi dokonce léčí, by se měl vždy poradit s lékařem.