LICHOTKA NENÍ POCHVALA
Na lichotkách není nic špatného. Ale komplimenty jako „dneska ti to fakt sluší“ nebo „ten projekt se ti fakt povedl“ fungují spíš jako jednorázová radost. Potěší, ale to je tak nějak všechno. Pokud chcete chválit tak, abyste pochvalou motivovali, měli byste si s ní podle psycholožky Kataríny Filasové dát trochu víc práce. „Skutečná pochvala je náročná, protože vyžaduje, aby člověk přestal trvat na tom, co myslí, že bude jako pochvala fungovat, a byl ochoten hledat, co skutečně funguje.“ Může to být věta „ty jsi ale šikulka“, nebo spíš konkrétní ocenění, například: „Děkuju, že jsi dnes zašel na ten úřad místo mě. Zvládls to skvěle a moc mi to pomohlo.“
Pokračování 2 / 4
ZMĚŇTE SLOVNÍK
Zajímavý názor na pochvaly má americký podnikatel a motivační spíkr Derek Sivers. Udělal následující experiment. Studenti dostali úkol, za který byli oceněni pochvalou.
Polovině bylo řečeno „skvělé, musíš v tom být vážně dobrý“, zatímco druhé „skvělé, je vidět, že jsi pracoval opravdu tvrdě“. Když odborníci otestovali studenty podruhé, první skupina měla výsledky o 20 % horší, zatímco druhá o 30 % lepší. Co z toho podle Siverse plyne? První pochvalou sice lidi oceníte, ale taky jim říkáte, že mají nejspíš talent a nepotřebují se tolik snažit. Takže se snažit přestanou. Naopak druhou větou lidi motivujete. Když někomu řeknete, že asi musel hodně obětovat, aby se dostal tam, kam se dostal, je podle Siverse pravděpodobnější, že ho takové ocenění pořádně nakopne.
Pokračování 3 / 4
NAUČTE SE ROZVÍJET HOVOR
Americký pozitivní psycholog Martin Seligman ve své knize Vzkvétání píše, že na kvalitu lidských vztahů má daleko větší dopad, jak reagujeme na dobré zprávy, spíš než to, jak řešíme spory. Když nám kamarádka řekne například „v práci mě povýšili“, většinou reagujeme „tak to je skvělé“. Seligman tvrdí, že naše reakce by měla být mnohem aktivnější. Měli bychom nejen přikývnout a říct obecná slova uznání, ale ideálně debatu rozvinout a požádat druhého, aby nám o celé věci povyprávěl. Například: „To je skvělé. Vím, jak je to pro tebe důležité. Tak mi to řekni pěkně popořádku. Kde jsi byla, když ses to dozvěděla? Jak jsi reagovala? Jak to oslavíme?“
Pokračování 4 / 4
ZAPOMEŇTE NA SEBE
Nedávno jsem četla internetovou diskusi, kde se čtenářka svěřovala, že neumí chválit. „Mám strach, že budu trapná, všechna slova mi připadají hloupá, divná.“ Načež následoval odstavec o tom, jak ji rodiče chválit nenaučili a ona kvůli tomu teď trpí. První věc: Zapomeňte na výčitky vůči rodičům. A druhá: Zapomeňte chvíli na sebe – jak u pochvaly asi vypadáte, jak znějí vaše slova a podobně. Když se přestanete hlídat, dokážete být citlivější k druhým, a tedy i k tomu, co říct a kdy to říct. Když cítíte, že je namístě pochválit, prostě to udělejte. Pokud nic k ocenění není, prostě mlčte.
„Nikdy nechvalte jenom s cílem získat přízeň, na to jsou lidé hodně citliví. Místo toho, aby se k vám chovali vstřícně (jak očekáváte, neboť jste je přece pochválili), spíš se od vás odtáhnou,“ dodává psycholožka Katarína Filasová.