Rostou…anebo ještě donedávna rostly v takovém množství, že najít je musel i slepej. Co? No přece houby. Je jen jeden člověk na tom širém světě, kterého musí houba přetáhnout holí a ještě mu sprostě vynadat, aby ji vůbec zaregistroval. Jasně, moje panička.
Tuhle se naše Barča rozhodla, že je nejvyšší čas, aby malý Kubíček měl svého koníka. Vybrala pro něho bílého, roztomilého poníčka, kterému je dočista fuk, kdo se kolébá na jeho hřbetě. Hlavně když pak dostane odměnu. Není ovšem možné posadit čtyřleté dítě na poníka s přístupem „co se má stát, to se stane a když se dítě rozbije, buď se opraví, nebo si rodiče udělají nové“. Bylo třeba koníčka vést a občas vrátit dítě visící na jeho boku do sedla.
Jenže tady se objevil problém. Sortička, Barči kobylka, by žárlila. Nechtějte vědět, co by se stalo, kdyby ji Bára nechala doma a opravdu jen s poníčkem a Kubou šla ven. Až by se Sortě běloušek dostal do rány, byť je to koníček miniaturní, byl by pak ještě menší. Možná jako angličák. Možná by z něho bylo mnoho maličkých koníčků. Sorta je hodná. Moc hodná. Ale je potvora žárlivá. A tak si na ni sedla panička, Barča vzala poníčka s Kubíkem a vydali se všichni do lesa.
Koníci šlapali jako hodinky, spadané barevné listí jim šustilo po nohama, prostě idylka.Barča občas vyzvala Kubu, aby držel cígle, nebo si hlídal pígle (aby držel otěže a nechal nožky ve třmenech), uklidňovala poníčka když ho vystrašil zajíc a chlácholila Sortu, která nedbala závaží v podobě paničky za svém hřbetě, usilovala o přízeň Barči a snažila se místy poníčka zadupat do země. Člověk by řekl, že na jednoho člověka je toho až dost. Omyl.
„Tamhle je hříbek! A tamhle babka!“
To, co panička neviděla ani z koně, z něhož měla přehled jak z rozhledny, viděla Bára a v paničce začal klíčit nápad nechat v Barčině rodném listě přepsat rubrice „otec“ ze stávajících údajů na slovo „Bystrozraký“.
Možná to nebyl obyčejný les. Byl to určitě houbičkový les. Třeba tam má Barča nějakou tajnou dohodu s lesními skřítky a ti jí ty houby strkají přímo pod nos. Inu ještě, že tak. Jinak bychom znaly houby jen z vyprávění a obrázkových knížek. A to by byla škoda. Protože po takové bramboračce s houbami se olizuju i já.
Vaše
Eni