Čím pro mě jsi

26. 7. 2001
Čím pro mě jsi
Báseň o tom, čím je žena pro muže.

Čím pro mě jsi

Ty jsi mým sluncem, když ráno vychází,
zářící hvězdou, co s večerem přichází.
Jsi voda i ranní rosa,
jsi víla tančící bosá.

Jsi horko, jsi jemný déšň,
jsi jako matka, která nedá se s nikým splést.
Jsi jemný obláček, jsi modré z nebe,
jsi stín, jsi paprsek, jež klamat nedovede.

Ty jsi tím ránem, co se mnou se probouzí,
jsi hvězdnou oblohou, jež v spánku provází.
Jsi něžnou rosou na jemném kvítí,
i žhavým sluncem , co hřeje a svítí.

Jsi plachá jak lesní laň,
a přesto mě pálí, když tikneš mi dlaň.
Jsi dětská kniha, z níž četli jsme pohádky,
jsi malé děňátko, jež skrývá se u matky.

Jsi věčným snem, co přikrývám polštářem,
svatým a svěceným v kostele oltářem.
Když je mi horko, ty jsi můj led,
jindy mě hřeje tvá hebká pleň.

Jsi tráva, co z jara se zelená, jsi louka rozkvetlá, jsi stéblo, jsi moudrý strom,
jsi hedvábná vzácná opona, jsi věrnou sudičkou.
I studánkou živou, tím vším ty jsi,
i révou vinnou, když sklízím ji.

Jsi silným mořem a obzorem v dáli,
ty jsi mi vším, co jsme si v dětství přáli.
Jsi oblázkem, co roky mlčí, máš upřímné oddané oči.
Jak vlčí máky tvé rty jsou rudé, oči jsou pomněnky u potoka,
a tvoje srdce věčně bít bude, dokud jen poteče v řekách voda.

Jsi vlhké kapradí pod smrky v lese,
jsi mládě schoulené, co zimou se třese.
Ty jsi to hříbě co v kopcích s klisnou cválá, jsi louka kvetoucí,
jindy zas pevná skála.

I tajemným červánkem dokážeš být,
i nocí hlubokou, když o lásce sní.
Beruškou červenou, co skrývá se v mechu voňavém,
i sněhem bílým co z jara tak snadno roztaje.
Jsi krásnou nevěstou kráčící v očích se slzami,
jsi širou zemí, na které stojím i nade mnou nebe se hvězdami.

Jsi bílou ranní plynoucí mlhou
a jindy zas překrásně barevnou duhou.
Jsi paprsek, jež zem naši protíná, jsi pláč i smích,
jsi žhavé z lávy, chladivý sníh.

Jak skály v horách dokážeš věčná být,
jindy jsi stopou v písku, co nechá se lehce smýt.
V moři jsi vlnami, co nikdo nezdolá,
jsi pevným slovem, co sotva kdo odvolá.

Korunou stromu, tím vším mi jsi,
i mládětem v hnízdě,
jsi každou vteřinou v počatém dni,
jsi důvod mé žízně.

Jsi zemí, co tolik je bohatá,
jsi v kapli madonou , co celá je ze zlata.
Jsi i tou roubenkou, co čeká v horách, kam rád se vracím,
jsi tím, čemu jen stěží odolám,
jsi jemným zpěvem ptačím.

Vesničkou v kopcích, co k spánku se ukládá a je tolik tichá,
štěstím, když právě se narodí a lehce dýchá.
Jsi novým životem, co přišel na svět k nám,
jsi z dálek princeznou, jíž tak rád naslouchám.

Jsi zvukem zvonu, co zprávu nám věští,
jsi vláhou a kapkami v jarním dešti.
Ty jsi to tajemné šumění stromů,
ty jsi můj návrat do rodného domu.

A kdybych chtěl vyslovit, čím vším pro mne jsi, abys to pochopila,
mluvil bych staletí, jen slova by nestačila.

Autor: Lamo

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Víc, než je zdrávo, budete přemýšlet o tom, co se honí hlavou vašeho druhého já. Netrapte se tím. Nejde o nic, co by něco na vašem vzájemném vztahu zásadně měnilo. Je přece normální, když…

Nejčtenější články