Bylo páteční odpoledne. Chtěla jsem si původně v pelíšku trochu zdřímnout, ale panička mi oblékla svetřík, připnula vodítko a řekla, že musíme splnit občanskou povinnost a jít k volbám. Já vůbec nevěděla, co to ty volby jsou.
A tak jsme šly, pěkně jsem si ťapala vedle paničky a ona mi o tom vyprávěla. Pochopila jsem to po svém. Že je vlastně zapotřebí vybrat vůdce smeček a k nim pár silných, věrných a chytrých jedinců. No já vím, že to je mnohem složitější, ale já nemám složité věci ráda.
Šlapala jsem poslušně po chodníčku a myslela na to, co mi panička řekla. Prý to je velká akce, která stojí spoustu peněz a spoustu nervů. Vybrat ty správné kandidáty není snadné. Proč? nechápala jsem. Protože musí být charakterní, mít pevnou vůli, být draví a neuplatitelní! A jestli to prý není spíš úkol pro babu Jagu? Řekla jsem paničce, že lidi toho nadělají... to já bych hned věděla, koho vybrat.
Carakterní, to by mohl být třeba Žáčků Míša. Je to sice vořech, ale když oni vořeši bývají leckdy víc charakterní, než ti s průkazem původu. Pověděla jsem to paničce a nevíte, proč se smála? Prý jí to něco připomíná a zvířátka to nejsou!
A tak běžím kolem plotů a rozhlížím se. Za tím zeleným na mě štěká dobrman Hugo. Jo, to je správný kandidát s pevnou vůlí a navíc neuplatitelný. Jeho páníček ho trénuje pomocí voňavého párku. Ten mu provokativně strká pod nos a když Hugovi tečou sliny, jak dešťovka z okapu, oči šilhají až za roh a nohy se podlamují, pak teprve bývá odměněn. Prý to jeho páníček dělá proto, aby si Hugo nevzal nic od cizího člověka, dokud mu to on sám nedovolí. Hugo musí mít pevnou vůli tlustou jako sloní noha. Panička se zase smála, když jsem jí to říkala. Když oni prý ti cizí nosí daleko lepší pochoutky, než je nějaký párek, takže se to nedá natrénovat….no jo, zase byla za chytrou.
A co ti draví? Takového já bych našla téměř za každými vraty, kde poštěkává vlčák. Panička se ušklíbla a řekla, že zdání klame a pes, který štěká, nekouše a dost podobně to mají i lidé.
Zkrátka dát dohromady kvalitní týmy prý bude pěkná dřina. Víte co? Já nad tím nebudu už vůbec přemýšlet. Co jsem mohla, to jsem udělala a teď spíš budu dumat, jak vás příště pobavit.
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Bude podzim, žloutnou děti
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU