Izolace pod podlahy můžeme rozdělit na dvě skupiny. Ta první se realizuje při stavbě domu, druhá pak nabízí výrobky, jež lze použít při rekonstrukcích podlah.
V ROLÍCH, DÍLCÍCH NEBO ROVNOU NA KRYTINĚ
„V zásadě se izolační podložky používají při plovoucí pokládce. Můžeme je rozdělit do tří skupin. Nejčastěji se vyrábějí v rolích, kdy se pokládají na parotěsnou fólii v řadách vedle sebe. Aby se mezi jednotlivými pásy nevytvářely mezery, podlaháři je obvykle spojují lepicí páskou. Dále existují izolace ve formě desek, ty se pokládají vedle sebe. Jejich spoje lze k sobě slepit, byť v praxi se tak obvykle neděje, není to nutné.
A do třetice si připomeňme podložky integrované na podlahové krytině. Tedy už z výroby je samotná podlahovina vybavená například protihlukovou podložkou nebo vrstvou korku. Pod tyto krytiny se pokládá jen parotěsná fólie, což urychluje pokládku a současně zvyšuje protihlukové vlastnosti krytiny,“ vysvětluje Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.
Pro úplnost dodejme, že existují také izolace vhodné pro celoplošné lepení, avšak v omezené míře. Proč? Podložky pod podlahové krytiny slouží v první řadě jako protihlukové, při pokládce lepením tak nejsou potřeba. Ovšem na druhou stranu – byť jsou přilepené podlahy méně hlučné než podlahy položené plovoucím způsobem, při přilepení krytiny na speciální podložku bude zvuková izolace ještě dokonalejší.
Navíc tyto podložky šetří samotný podklad. Pokud byste se po dalších, třeba 15 letech používání rozhodli pro výměnu krytiny, jež bude přilepená na podložce, při demontáži staré krytiny nedojde k destrukci podkladu a je možné okamžitě položit podlahu novou. Je-li krytina přilepená přímo k podkladu, při jejím strhnutí se do určité míry poškodí podklad a ten se pak musí před pokládkou krytiny zrenovovat.
JAKÉ JSOU MOŽNOSTI
Po strhnutí staré krytiny a úpravě podkladu se jako první pokládají podložky. Instalují se tedy na hotový podklad, například beton, anhydrit, existují ale i různé suché podklady (např. sádrovláknité desky). „Těchto výrobků je řada a liší se od sebe vhodností použití, parametry, skladbou i cenou,“ uvádí odborník. A dodává, že na výběr jsou následující podložky:
Většinou jsou pěnové o tloušťce 2 či 3 mm, ale vyrábějí se i korkové nebo podložky kombinující pryž s gumou. Používají se primárně tehdy když potřebujete tlumit zvuk při chůzi a běžném provozu domácnosti souvisejícím s podlahou, druhotně slibují i tepelný efekt (do určité míry zabraňují úniku tepla).
- Proti pronikání zbytkové vlhkosti z podkladu
Zpravidla jde o parotěsnou fólii například o tloušťce 0,2 mm a aplikuje se u všech krytin, které jsou náchylné na vlhkost (například lamináty, dřevo, přírodní linoleum v deskách).
Když z jakéhokoli důvodu nemůžete čekat s pokládkou podlahy na vyschnutí mokrého podkladu (betonu nebo anhydritu), vsaďte na nopové membrány (nopové fólie) o tloušťce asi 2,5 mm. Dokážou ochránit krytinu na vlhkém podkladu až do zbytkové vlhkosti 5 procent. Tyto podložkou současně slibují výborné vlastnosti v rámci útlumu zvuku.
Při pokládce krytiny na systémy podlahového topení, teplovodního i elektrického, se používají podložky k tomu určené. Jejich funkce je stejná jako u klasických izolací (tedy ochrana proti hluku), ale mají nízký tepelný odpor, přibližně kolem R = 0,01 m2*K/W. Existuje mnoho typů, nejčastěji jde o zahuštěnou pěnu, jejíž tloušťka se pohybuje kolem 2 mm.
- Zvyšující konstrukční výšku podlahy
Podložky na bázi dřevovláknitých materiálů vám přijdou vhod, potřebujete-li zvýšit podlahu. Například když v různých místnostech volíte krytiny odlišné tloušťky. Výška těchto podložek se pohybuje kolem 5,5 až 8 mm.
Případné nerovnosti samotného základu podlahy řeší samonivelační stěrka. Pokud ji však nelze použít, nabízí se řešení v podobě srovnávacích podložek z MDF desek. „Pokládají se plovoucím způsobem, ve dvou vrstvách na sebe. Pod první vrstvu se dává parotěsná aluminiová fólie proti pronikání vlhkosti z podkladu, na tu přijde první srovnávací podložka o tloušťce 3 mm, poté druhá srovnávací podložka o tloušťce 4 mm," uvádí Milan Mrkáček.
Aby toho nebylo málo, samotní výrobci podlahových krytin vyvíjejí speciální podložky, jež doporučují použít právě pro daný typ podlahoviny. Jako příklad si uveďme izolaci proti hluku, která současně funguje jako protiskluzová podložka, nebo akustickou izolaci, na niž lze pokládat krytinu jak plovoucím způsobem, tak i tradičním celoplošným lepením.
MÉNĚ JE SPRÁVNĚ
Co myslíte: čím více podložek, tím lepší výsledek? Kdepak, pod jednu krytinu nelze kombinovat různé typy podložek. Jak už jsme se zmínili, většinou se izolační podložky používají při pokládce krytiny plovoucím způsobem. „U krytin, jež nejsou voděodolné, třeba lamináty, musí být vždy použita parotěsná fólie. Ta chrání podlahu proti pronikání zbytkové vlhkosti z podkladu do krytiny. Skladba celé podlahy pak bude následující: podklad – parotěsná fólie – vybraný typ izolace – krytina. Kdežto u plovoucích celovinylů (PVC) podlah se parotěsná fólie nepoužívá, protože tyto krytiny nejsou náchylné na vlhkost,“ připomíná odborník.
A dodává, že v případě pokládky celoplošným lepením se zpravidla na podkladní mazaninu aplikuje jen lepidlo a samotná krytina. Ostatně v některých případech se krytina může pokládat jen celoplošným lepením (u parketových vlysů, dvouvrstvých dřevěných podlah, přírodního linolea v pásech či PVC v dílcích). Kterou podložku byste měli použít právě vy, vám poradí zkušení prodejci podlahových krytin nebo samotní podlaháři.
POKLÁDKA LEPENÍM, NEBO PLOVOUCÍ ZPŮSOB?
Pro rychlou orientaci nabízíme základní přehled.
– PVC = obecně platí: zpravidla menší prostory plovoucím způsobem, větší lepením
– PVC dílce = lepení
– PVC na HDF desce = plovoucím způsobem
– přírodní linoleum, v rolích i dílcích = lepením
– přírodní linoleum v deskách (systém click) = plovoucím způsobem
– lamináty = většinou plovoucím způsobem
– dřevěné masivy (parketové vlysy, mozaiky…) = lepením
– dvouvrstvé dřevěné podlahy = lepením
– třívrstvé dřevěné podlahy = obě možnosti
– dlažba = lepením
– korkové dílce = lepením
– korek na HDF desce = plovoucím způsobem
IZOLACE PŘI STAVBĚ
„Nejčastěji se na základovou desku ‚přivaří‘ asfaltové pásy – izolace proti pronikání vlhkosti z terénu. Pak se pokládá polystyren, který slouží jako tepelná a protihluková izolace, až na něj se vylévá beton. Tloušťka polystyrenu závisí na typu stavby (obvykle asi 10 cm, u nízkoenergetických domů i 20 cm, u pasivních domů i více). Polystyrenů existuje mnoho druhů, ale rovněž je můžou nahradit další materiály, například korek nebo podlahová izolační vata. Při vylévání cementové mazaniny (nebo anhydritu) se přes polystyren pokládá fólie, která zabrání protékání mazaniny do případných škvír,“ vysvětluje Milan Mrkáček.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.