Muži často slyší ve výrocích proneseným ženou o mužích obžalobu. Některé ženy se oprávněně obávají, že každý vypozorovaný rozdíl mezi pohlavními rolemi bude vnímán tak, že ten, kdo se odlišuje, jsou ony. Že jsme to my ženy, které se odlišují od normy, kterou ovšem jako normu stanovili a představují muži.
Co vlastně slyší muži, když jim ženy říkají
?
Ivana Hospodářová
Muži často slyší ve výrocích proneseným ženou o mužích obžalobu. Některé
ženy se oprávněně obávají, že každý vypozorovaný rozdíl mezi pohlavními rolemi
bude vnímán tak, že ten, kdo se odlišuje, jsou ony. Že jsme to my ženy, které se
odlišují od normy, kterou ovšem jako normu stanovili a představují muži.
Musíme vidět svět v určitém uspořádání, abychom se v něm vyznali, ale
zjednodušit si jednotlivce, jedinečnou osobnost na představitele skupiny ( ženy, muži)
je zavádějící.
Na druhou stranu předstírat, že jsme stejní škodí ženám, protože způsoby, jakými
se s nimi zachází, jsou založeny na normách muže. Škodí i mužům, kteří v nejlepším
úmyslu mluví se ženami jako by mluvili s muži. Rozdíly mezi tím jak mluví obě
pohlaví existují a je třeba jim porozumět. Rozhovor mezi ženou a mužem je díky
biologickým předpokladům a působení sociálních vlivů a prostředí možné přirovnat
ke komunikaci mezi odlišnými kulturami ( jako když mluví Čech s Nigerijcem, Japoncem
nebo Pákistáncem).
Jak náš jazyk a komunikace odráží potřebu intimity a nezávislost ve vztazích?
Intimita je klíčová ve světě vazeb, kde si lidé vytvářejí složitou síň přátelských
vztahů, potlačují rozdíly a snaží se nevyvolávat dojem nadřazenosti, která by
rozdíly zdůrazňovala.. Ve světě postavení je naproti tomu klíčová nezávislost. Základním
prostředkem jak zajistit postavení je říkat druhým, co mají dělat, nízké postavení
znamená příkazy přijímat. Lidé potřebují oboje, ale ženy se více zaměřují na
intimitu a muži na postavení. "Proč jsi mi neřekl, že tvůj kamarád u nás bude
týden bydlet? Snad by ses mohl zeptat, jestli mi to nebude vadit?" protestuje manželka,
když jí manžel večer oznámil, že slíbil kamarádovi, že u nic může týden
bydlet. "Nemohu přece říci kamarádovi, že se musím nejdřív dovolit manželky!"
protestuje manžel. Ptát se totiž pro muže znamená, že nejsem nezávislý, zatímco
pro ženy je přirozené, domlouvat se o všech společných plánech. Ženy očekávají,
že se o rozhodnutí bude nejdříve diskutovat a dospěje se ke společné shodě a oceňují
samotnou diskusi jako doklad zájmu. Muži jdou rychle k rozhodnutí.
Stejně tak nabídka účasti a pomoci je asymetrická a staví toho druhého do podřízené
pozice. Nabídka pomoci v sobě má viditelné sdělení - pomoc samotnou, ale také skryté
sdělení a tím je: "Já jsem schopnější než ty". Představte si situaci,
kdy při výjezdu z parkoviště u supermarketu dává přednost muž ženě. S velkou
pravděpodobností to žena přijme a odjede jako první. Co se stane, když na místě řidiče
bude místo ženy muž?. Dává-li muž přednost muži, pravděpodobně bude druhý řidič
trvat na tom, že počká on. Proč? Skryté sdělení mu totiž říká, že já jsem to
tomu druhému dovolil a to znamená, že jsem v hierarchicky vyšší pozici. Ten, kdo výsadu
dává, ji navíc také může odejmout.
Různě vnímáme i ochranu
Ochranitelské gesto u ženy znamená, že muž je rámován do postavení dítěte! Vždyň
žena v tradici naší kultury chrání děti, zatímco muž ženu. Akt ochrany rámuje
ochránce jako dominantního a silnějšího a rozdíl v tomto smyslu chápou spíše muži,
ženy je tolik nevnímají. Váš partner se tak může pro vás nepochopitelně rozčílit,
když mu při překračování nějaké překážky budete poskytovat ochranou ruku.
Sdělovací a sbližovací řeč
Je to jako bychom se my muži a ženy dívali na stejnou krajinu z protilehlých výšin,
proto se jim může jevit odlišně a situace si vykládají různě. Pro muže se ve
vztazích stává důležitou touha po svobodě a nezávislosti, pro ženy vzájemná závislost
a vazby. Kde učíme mluvit a slyšet rozdílně?
I když vyrůstají v jedné rodině, vyrůstají děti i v odlišných slovních světech.
Děti se učí nejen od rodičů, ale i od vrstevníků. Uvědomili jste si, že přestože
si kluci a holky hrají spolu, většinu svého času stráví ve skupinách stejného
pohlaví? Chlapci si hrají spíše venku ve velkých skupinách, každá skupina má svého
vůdce a postavení ve skupině se získává například vyprávěním historek a vtipů
nebo přebíjením historek a vtipů druhých, chlapci se chlubí, kdo je v čem lepší.
Děvčata si naopak hrají spíše v menších skupinkách nebo dvojicích a středem holčičího
světa je kamarádka. Pro skupinu děvčat je nejdůležitější intimita. V řadě dívčích
her není soutěživost a děvčata se tolik nevychloubají svými přednostmi. Chlapci říkají:
"Dej mi to, pojď sem, pojďte dělat tohle!" Děvčata místo toho řeknou:
"Co kdybychom si zahrály na .." Hodně času tráví dívky tak, že si spolu
jen tak povídají. Hlavním artiklem v chlapeckém světě je postavení a to, jak si je
udržet. U dívek je to oblíbenost, která je druhem postavení a zakládá se na vazbách.
U většiny žen, které si povídají o problémech není účelem sdělení, že mám
problém a chci ho pomoci řešit. Je to většinou právě skrytá část sdělení a tou
je výzva porozumění (" Já vím, jak ti je, zrovna tak mi bylo, nejsi v tom
sama"). Žena dává najevo účast tím, že se vyptává na podrobnosti. Vzájemné
pochopení je symetrické, rada je nesymetrická. Když se žena začne podobně svěřovat
muži, je pravděpodobné, že se jí dostane rady, kterou vůbec nechtěla. Když potom
muž změní téma, chápe to žena jako nedostatek účasti a selhání ve vztahu. Neklást
otázky ale může být naproti tomu u muže i způsobem, jak respektovat potřebu nezávislosti
toho druhého. V mužském světě to chodí trochu jinak.
Většina komunikace mezi muži je totiž asymetrická. Zlehčují starosti druhého, předkládají
své a tím paradoxně usilují často o odstranění hierarchie vztahu trpící, pomáhající.
Když podáváte informaci, skrytě sdělujete, že vy ji máte a ta druhá osoba ne -
opět projev nadřazenosti. Muži neuslyší skoro žádnou žádost o pomoc, aň se jim
to hodí nebo ne.
Už to, že někdo má informaci může pro muže znamenat pocit, že je jim nadřazen a
proto nechtějí slyšet informace, zejména ne od žen. Chtějí slyšet, že partnerka důvěřuje
jejich schopnostem, že nijakým způsobem nezpochybňuje jejich schopnosti a znalosti. Muži
chtějí věcem přijít na kloub, spravit je - jsou schopni vytrvale se zabývat nějakou
maličkostí, která nestojí za čas a energii, kterou jí věnují, jen aby ukázali
svou nadvládu nad světem - zejména je-li blízko přítomna pěkná žena.
Pro ženy je řeč jazykem sbližovacím, pro muže sdělovacím, slouží k upoutání
pozornosti, proto muži mluví více na veřejnosti. Ženy naopak více mluví v situacích,
kdy by to muži nedělali, například naše dlouhé telefonáty s přítelkyní. Muži
obvykle běžně nemluví o svých pocitech, myšlenkách, o tom, co je právě napadá.
Vztahy chlapců se udržují hlavně činnostmi, společnými akcemi nebo mluvením o
nich, o politice, odborných záležitostech, kde mohou před ostatními ukázat své vědomosti
a znalosti. Pro muže znamená domácí pohodu, že konečně nemusí mluvit, pro ženy
naopak. Mnoha mužům se zdá nevhodné aby se na veřejnosti mluvilo o soukromých záležitostech,
někdy ani nechápou, jak se s podrobnostmi ze svého intimního života můžeme svěřovat
své kamarádce. "To si opravdu o tomhle všem povídáte?" ptá se mně často
můj partner.
Na co se těšit příště?
Proč se o ženách někdy říká, že jsou drbny?
Nasloucháme si vzájemně stejně nebo i tady najdeme rozdíly, kterou mohou způsobit
nedorozumění?
autor: Ivana Hospodářová
poradna komunikace
include("../info/nazor.php");=""?>