Cukr za cukrovku nemůže. Jak se tedy ubránit diabetu? | Foto: iStock

Foto: iStock

Cukr za cukrovku nemůže. Jak se tedy ubránit diabetu?

Mnozí lidé pořád netuší, že si do nákupních košíků házejí v podobě nevhodných potravin doslova časované bomby. I proto u nás žije přes milion diabetiků. Jak se tedy vyhnout cukrovce? Tady je rozhovor s naším předním diabetologem profesorem Martinem Haluzíkem, přednostou Centra diabetologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.

Více než polovina obyvatel České republiky má nadváhu a z tohoto počtu je polovina doslova obézních –  to znamená pro vznik cukrovky 2. typu vysoce rizikových. Přesto se téhle nemoci pořád málo bojíme a neřešíme své přejídání. Přitom zhruba 10 % naší populace má diagnostikovaný diabetes. A další 2 až 3 % ho mají také, ale zatím o něm nevědí. Co s tím? Odpovídá přední diabetolog profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.

Jak Češi pohlížejí na cukrovku?

Názor každého pacienta se liší podle toho, jestli už sám onemocněl, nebo je teprve ve vysokém riziku. Záleží i na tom, zda má zkušenost s nemocí třeba z rodiny a zda někdo kolem něj čelil jejím nežádoucím důsledkům. Pak lidé cukrovku vnímají s respektem, který si zaslouží. Ale mnozí se stále nebojí. A když už se u nich na nemoc přijde, bývá mnohdy pozdě.

Kdy máme o tom, že nám hrozí cukrovka, přemýšlet?

V časném stadiu, když je hladina cukru už lehce zvýšená, nebo při samotné počínající cukrovce, může být člověk celkově unavený, necítí se úplně dobře, může už mít zvýšenou žízeň a chodit v noci častěji močit. Nic z toho nás ale nenavede úplně na diagnózu cukrovky, řada věcí se dá vysvětlit i jinými nemocemi. Proto si myslím, že ve chvíli, kdy se člověk necítí úplně dobře, ať už jsou déletrvající příznaky jakékoliv, je rozumné, že si zajde ke svému praktickému lékaři na základní vyšetření.

I oční lékař může odhalit cukrovku. Podívejte se na video:

Proč jsou Češi tak obézní národ?

Jsem překvapený, kolik lidí jede do supermarketu a koupí si tam velký balík koly nebo jiných cukrem slazených nápojů a ty pak pijí, kdykoliv mají žízeň. Vůbec si při tom neuvědomují, kolik takto tělu dodávají cukru, že takto vyčerpají polovinu denního energetického příjmu! Stravovací zvyklosti si neseme z rodiny. A spousta lidí nedostala od svých rodičů informaci, že opravdu není dobré dávat si jitrnici nebo guláš se šesti k večeři každý den.

Když ono dobré jídlo funguje už od dětství jako uklidňující prostředek.

A to je právě druhý důvod, proč je u nás tolik obézních a tolik diabetiků. Když člověka někdo naštve a on se potřebuje uklidnit, je ideálním řešení, že si půjdu třeba zaběhat nebo aspoň projít. Ale spousta lidí bohužel nemá rádo pohyb, zato jim chutná čokoláda, pivo nebo cigareta. Takovým řešením stresu si škodí, ale pro ně je důležitější dostat se do klidu a o tom, co si způsobují, nepřemýšlejí.

Takže cestou, jak se vyhnout diabetu, je správná práce se stresem?

Určitě, stres je významný rizikový faktor. Doba je dnes těžká. Já sám se snažím nebýt na sociálních sítích, ale málokdo jim odolá. Už i mezi nejstarší generaci pronikl minimálně facebook. A sociální sítě, ale i běžná média vytvářejí na lidi obrovský psychický tlak, který hodně zvyšuje stres. Pořád se nám vnucuje, jak máme vypadat, že bychom měli být krásně štíhlí, jak bychom měli žít, kam jezdit na dovolenou. Jenže málokdo tohle umí splnit, nemá na to prostředky a má pocit, že je to jeho selhání. A to selhání prostě jde zajíst.

Touha po štíhlosti tedy končí v nedohlednu…

Ale já nechci po svých pacientech, aby byli stoprocentně štíhlí. Já chci, aby nepřibírali, aby aspoň trochu zhubli, aby měli pravidelný pohyb. To, že jim to nejde, není jejich selhání. Způsobuje to kombinace více faktorů. Jsme i pod tlakem toho, jak se nám kvůli obchodníkům mění životní styl. Když jsem v roce 2000 odjížděl na pár let pracovat do Ameriky, tak u nás nebyla žádná nákupní centra. Chodili jsme nakupovat s taškou a jeli jsme tam autobusem. V Americe jsem nevěřil vlastním očím: všude obrovské supermarkety, do kterých se jezdilo autem, lidé byli ochotni jezdit po parkovištích půl hodiny kolem dokola, aby zaparkovali co nejblíž vchodu. No a po dvaceti letech je to u nás úplně stejné. Ideální životní styl pro vznik obezity.

Takže nezbývá než nasadit přísnou dietu?

Dneska je moderní držet různé extrémní diety, jako je třeba ketodieta nebo bezlepková dieta. Jenže to nikdo nevydrží dlouhodobě. Za každou extrémní dietou se navíc často skrývá prodej nějakých produktů. Zase jsme u sociálních sítí. Je na nich spousta influencerů, kteří vypadají dobře a propagují různé výrobky s tím, že ony jsou cestou ke štíhlosti.

Takže před ketodietou varujete?

Bývá chvíli účinná, člověk při jejím dodržování ztrácí z organismu hodně vody, díky tomu jde hmotnost dolů. Když tuto stravu ale po nějaké době přestanete dodržovat, máte kila rychle zpátky, a k tomu ještě nějaká navíc.

Správné hubnutí má tedy vypadat jak?

Aby změna měla smysl, musí se člověk naučit jíst trochu jinak. To neznamená, že si něco nesmí dávat vůbec. Jen si ty kalorické bomby dává méně a větší energetický příjem musí vykompenzovat pohybem. Ideální dieta je středomořská: hodně zeleniny, bílá masa, méně příloh, olivový olej, třeba i troška vína.

Když nechci dostat cukrovku, nesmím jíst cukr?

Cukr samotný za cukrovku nemůže. Za tu může obezita. Obezitu si vypěstuji i nadměrnou konzumací cukru, ale stejně tak bůčku nebo jiného tučného produktu. A když už cukrovku mám, neznamená to, že nesmím jíst cukr. Nejvíc škodí, když jím tak, že dlouhodobě přibírám. Zjednodušeně řečeno: pokud si po větším energetickém výdeji, třeba po pořádně dlouhé procházce, dám jednou dvakrát týdně nějakou sladkost, nijak mi to neškodí, pokud váha zůstává rozumná.

Tento bezva rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Blesk zdraví. Koupíte ho na stáncích nebo si ho objednejte na webu ZDE.

cover-501093.jpg

Doporučujeme

Články odjinud