kartářka? a to chce paní tvrdit, že její manžel není schopen řídit vlastní život? ten, kdo si se sebou ví rady, se neuchyluje k takovým nesmyslům, jako je věštění z karet. takže by měla začít u sebe. a co se týče toho, že manžel chce být stále s ní a stále se jí dotýká - co by za to některé ženské daly, stěžují si na pravý opak. mně také chodí chlap "pomáhat" do kuchyně a dělá bez říkání různé drobné práce, které mi šetří čas a naopak mi to vyhovuje. jsem radši, když kouká na mě, než kdyby čučel na televizi a mně by považoval za užitečného domácího robota :-)
helza: to je akorát práce a starost navíc. Jestli má pán po úrazu nějaká zdravotní omezení, a necítí se fit jako dřív, tak kde by bral čas a energii se postarat o psa. To by si paní jenom sama sobě přidala další věc, co ji bude dusit a tížit.
Paní chce vrátit něco co nejde, chce vrátit chlapa, kterým byl manžel kdysi. Píše, že se to situace výrazně zhoršila po tom co se dcera odstěhovala, tj. úraz atd je možná jen výmluva . Spíš to bude "opuštěné hnízdo" v kterém zůstala s mužem, který se nějak změnil, jí se změna nelíbí a chce zpátky toho původního chlapa. Dokud si nepřizná, že zpátky se nic nevrátí, tak se nikam neposune. Poslouchat kartářku je blbost, ať k ní chodí kamarádek kolik chce. Spíš bych řekla, že si sama nechce nalít čistého vína a nalhává si, že manžel je upír, místo toho aby si přiznala, že jí prostě leze krkem.
Já osobně bych manželovi koupila mazlíčka. Nejlépe pejska.
lebahu: Přesně tak, možná, až se pán osamostatní, jak si Dagmar přeje, bude to právě ona, která se bude cítit nemilovaná a za to všechno, co pro něj udělala ještě k tomu ukřivděná. Ono to totiž právě tak, v okamžiku, kdy se jeden stane ve vztahu závislejší, vypadá. Ten závislejší má pocit, že mu ten nezávislý utíká a nemiluje ho a tak se všemožně snaží mu ukázat, jak moc jej miluje a čím dál více jej tím pádem dusí. Ten méně závislý má pocit, že je vysáván, dušen, pronásledován a stíhán a snaží se tomu utéct, čímž nutí závislejšího ještě více za ním utíkat. Je to jako hra na honěnou, čím víc utíkáš, tím více za tebou utíká ten, co tě honí. Je to běžný stav na začátku vztahu a rovněž i běžná příčina rozchodu, pokud to ti dva nepochopí a neutnou. Každý se podvědomě snaží toho druhého k sobě připoutat co nejvíc a když se mu podaří vyhrát, začne před tím připoutaným a závislejším prchat. Jim se to stalo po letech, kvůli úrazu se jim ty závislosti prostě změnily, možná i prohodily. Myslím si, že pokud se Dagmar vykašle na všechny kartářky a psycholožky a tohle si rozebere v hlavě, tak nějaké to řešení najde sama. Ona svého muže zná nejlíp.
Nechápu jak někdo může věřit kartářce to co jí napovídá .A s manželem co je na ní závislý bych se zbalila a jela na týden někaml třeba s nějakou kamarádkou na dovolenou abych si od něj odpočla .A samozřejmě bych si s ním promluvila ,že taky potřebuji trochu prostoru sama pro sebe a ne ho mít jen pořád za zády.
Já bych to viděla na normální ponorku. 2 roky se o něho starala se vším všudy (vzhledem k poranění rukou tak asi i s tím utíráním zadku) a teď, když je relativně v pořádku, tak za ní chodí jak ocásek. Vcelku chápu, že jí jde na nervy a už jí vadí i to že dejchá a jak dejchá. Takže by to chtělo opravdu tu šňůru ustřihnout, vyrazit na dovolenou každý sám apod. Prostě si od sebe odpočinout. Vyhnat ho s chlapama na pivo, fotbal, ryby, hory... nebo já nevím co dělal před úrazem...Ale tak nějak taktně a nenápadně, ne mu doma scénovat, že ji dusí, protože kartářka a psycholožka říkala...Ale aby tu zas za půl roku nebyl článek, že si jí manžel vůbec nevšímá :-D
Mně tedy přijde ta kartářka mnohem rozumnější než zmíněná psycholožka.
Taky mě zarazilo, že Dagmar šla ke kartářce a ještě k tomu si od ní nechala hloupě nasadit brouka do hlavy. To, že každý má jinou potřebu blízkosti a že se tato v průběhu života mění, je normální. I to, že jeden na druhém jsou v manželství závislí a že jeden více a druhý méně a že i toto se mění. Možná je kartářka krom jiného dobrý psycholog, jak Dagmar píše, ale takový dobrý psycholog amatér jdokáže nadělat větší paseku, než obyčejný soucit a selský rozum. Prostě je dnes muž místo v práci doma, chce být užitečný a má ji rád. Chápu, že ji to dusí a potřebuje být někdy sama, může mu to citlivě říct, může ale i přestat utíkat, k muži se dostatečně přiblížit a tu hru na honěnou tím ukončit.
Jen jestli to náhodou nejsou hloupé nesmysly, co jí nabulíkovala ta kartářka. Nepochopím, jak může i relativně bystrý a inteligentní jedinec tak zhloupnout, že jde ke kartářce a věří tomu, co tam slyší. Velmi smutné. No a ten chlap se sotva postavil na nohy, tak zajisté bude nejlepší mu je zase podrazit, že. Protože kartářka řekla, že je závislý a upír. Hm. Mně by teda byl vlastní manžel přednější než řeči nějaké šarlatánky, a rozhodně bych se nesnažila ho zdeptat, když má sám se sebou jistě co dělat, jen abych si pozvedla svoje pochroumané sebevědomí (na tu paní možná taky leze krize středního věku, a chlap je dobrá výmluva, proč se ona cítí blbě - kdyby jeho nebylo... no, malovat si to může, ale taky může zjistit, že bez něj jí bude daleko hůř, až ho od sebe odežene).
farah.farah: Souhlasím, paní mohla víc popsat, jak ji manžel "vysává". Přijde mi, že se aktuálně hodně babrá v sobě, což je ale možná fajn, zásadnízměnu nemá cenu apriory čekat z vnějšku. Toť můj názor.
Mně připadá dovný že to co manžel dělá je tu popsáno málo v podstatě jen za ní doma všude chodí a celý problém je zobrazen na tom co řekla kartářka..........tak že reálně jestli je to fakt vážné nebo n mi přijde opravdu těžko posouditelné, ale každopádně ať už tak nebo tak pokud paní s manželem není dobře a má pocit že ji vysává tak je to třeba řešit, pokud to manžel odmítá řeši, holt bude muset paní něco změnit, není v pořádku že se s ním furt cítí blbě a nic neudělá, pokud jí nedá prostor doma tak ať si najde třeba koníčky a je doma co nejméně, prostě změnit něco, aby měla ten čas pro sebe, který potřebuje.... a pokud v tom vztahu nic není pokud už jí nic nedává a děti jsou odrostlé tak je i na zvážení, jestli v tom setrvávatale to fakt záleží na nía na míře toho jak moc je to pro ni nešsnesitelné. Jak jsem pochopila manžel není po úrazu invalidní a není na ní závyslý jinak než emočně tak že mu nic nedluží. Já si to moc představit neumím, každopádně chlap co by se chovla jako pejsek by mne asi začal rychle odpuzovat.
Nemáte to lehké, ale kartářka vám to řekla dobře. Je to na vás, vymezujte si neustále hranice, komunikujte přímo, slušně, ale bez obalu, říkejte mu, co cítíte a jak se cítíte a žeňte ho do práce. Kdo pracuje nezlobí, nebo alespoň zlobí méně. Také doporučuji vyjíždět občas sama kamarádkami na víkendy, ne aby žárlil, tak to nemyslím, ale aby prostě věděl a zvyknul si na to, že máte nárok na autonomní svobodný život. Možná prostě prožívá krizi po úrazu a krizi středního věku, myslím, že je šance, že se to urovná.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.