1. Byli jsme ideální rodina
Mám atraktivního manžela, který, jak by se mohlo zdát, nemá žádné záporné vlastnosti. Brali jsme se z velké lásky a všechno nám od začátku hezky vycházelo. Rok a půl po svatbě se narodila Kamilka, za další tři roky Míša. Protože jsem nikdy nebyla příliš ambiciózní, s radostí jsem odešla z práce a užívala si mateřskou dovolenou. Děti jsou mou i manželovou velkou radostí a celkově se dá říct, že jsme rodina jak vystřižená z nějakého lifestylového časopisu.
Petr nikdy nezapomněl na můj svátek, narozeniny nebo výročí naší svatby, občas jen tak přinese domů květiny, pozve mě na večeři, zařídí hlídání dětí, abychom mohli jít do kina nebo divadla. Proto by mě ani ve snu nenapadlo, že by si manžel hledal někoho bokem! Pravdou je, že jediné, k čemu bych mohla mít trochu výhrady, je náš lehce neuspokojivý intimní život. Petr nikdy nepřikládal sexu velkou důležitost a devět z deseti nocí raději prospal, než promiloval. Situaci jsem přijala takovou, jaká byla, a protože ani já nepatřím k nějak extra vášnivým a náruživým ženám, neměla jsem s tím zásadní problém. Až do okamžiku, kdy se ukázalo, že nejsem jediná, komu Petr nosí květiny.
- Jak se vyvíjel příběh paní Dany dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Na Marii jsem přišla úplnou náhodou.
Potřebovala jsem si vyzvednout šaty z čistírny, které jsem měla v plánu obléknout si večer do divadla. Chystali jsme se s Petrem na dlouho očekávané představení a oba jsme se moc těšili. Čistírna se sice nacházela nedaleko Petrovy kanceláře, já jsem ho ale nechtěla zatěžovat, protože jsem věděla, že má před sebou náročný den a údajně dlouhé pracovní jednání. Dopoledne, kdy děti byly ve škole a školce, jsem se pro šaty vypravila sama. Bylo to opravdu dobře načasované, protože zrovna v okamžiku, kdy jsem zaparkovala auto vedle čistírny oděvů a chystala se vystoupit, naskytla se mi vskutku netradiční podívaná. Můj manžel totiž právě ochotně pomáhal ven z jiného auta pěkně vyvinuté blond krasavici, aby si ji následně přitiskl těsně k sobě a nenápadně přejel rukou po hezky tvarovaném kulatém pozadí! Trvalo to jen okamžik, ale já měla pocit, že se mi ta krátká chvilka navěky vypálila do mozku.
Nevím přesně, jak dlouho jsem pak ještě zůstala nehnutě sedět. Slzy mi rozmazaly řasenku a úplně rozmočily stvrzenku z čistírny. Z mého tichého neštěstí mě vyrušilo až zvonění mobilního telefonu. Volal Petr, že se situace v práci zkomplikovala a on divadelní představení nemá šanci stihnout. Kdybych před několika málo minutami neviděla pravou příčinu jeho zdržení, uvěřila bych, že je mu to doopravdy líto. Hrál svou roli dokonale a s velkou účastí v hlase se zajímal, zda mě nenapadá někdo jiný, s kým bych do divadla mohla jít, abych o představení nepřišla! Zoufale jsem nastartovala a ubrečená se rozjela k domovu.
Pokračování 3 / 4
3. Nereagovala jsem nijak a přemýšlela, co bude dál...
Tehdy jsem divadlo oželila. Odvolala jsem chůvu a strávila večer s dětmi. Poté, co se mi s poměrně velkým úsilím podařilo uložit je ke spánku, odebrala jsem se i já rovnou do postele. Snažila jsem se číst, odreagovat, ale nešlo to. Měla jsem pocit absolutní ztráty kontroly nad svou rozbouřenou myslí a obrázek prsaté blondýny s mým manželem se neustále dral na její povrch. Usilovně jsem přemítala, co dál. Jaký postup zvolit, jak se zachovat. Nikdy jsem nebyla hysterický nebo konfliktní typ, věci jsem byla zvyklá řešit racionálně a bez výraznějších emocí. Na vzniklou situaci jsem nebyla vůbec připravena a zoufale se pokoušela najít řešení.
Petr se vrátil chvíli po půlnoci.
Našlapoval tiše a snažil se nevytrhnout zbytek rodiny z domnělého snění. Neměla jsem sílu udělat cokoli, a tak jsem jen bezvládně ležela na naší manželské posteli a předstírala spánek.
Tu noc jsem téměř nespala. Petr vedle mě už dávno pravidelně oddychoval, když jsem konečně měla pocit, že mám řešení! V pološeru naší prostorné ložnice jsem ubrečenýma očima pozorovala obrys jeho tváře.
Nechci a nemohu ztratit člověka, kterého miluji, a nesmím dopustit rozpad rodiny kvůli našim dvěma dětem, říkala jsem si. A tak jsem se rozhodla, že budu i já pokračovat ve své standardní roli a předstírat, že je vše v naprostém pořádku…
Pokračování 4 / 4
4. Žiju s ním dál a doufám, že mě neopustí
Je to už téměř rok ode dne, kdy jsem svého manžela poprvé přistihla s Marií. Když jsem se tehdy vzpamatovala z prvotního šoku a ztišila své emoce, vrátila jsem se opět ke své racionalitě. Zjistila jsem si, co je ta vyzývavá žena zač, abych se následně snad i trochu uklidnila myšlenkou, že s takovou osobou by pravděpodobně můj vzdělaný Petr nechtěl trávit zbytek svého života. Marie totiž dosáhla pouze základního vzdělání, vystřídala několik dělnických profesí, nafotila pár hanbatých fotek, aby nakonec zakotvila v místní restauraci jako atraktivní, leč nekvalifikovaná, obsluha.
Vím, že se s ní Petr i nadále vídá, nicméně jeho chování ke mně a k dětem se nijak nezměnilo. Pokud bych tenkrát nezahlédla jejich důvěrné dotyky, ani ve snu by mě nenapadlo, že nejsem v manželově životě (a posteli) jediná. Stále je ke mně pozorný, kupuje lístky do divadla, společně navštěvujeme koncerty a sem tam zajdeme sami dva na večeři.
Netvrdím, že jsem šťastná. Vlastně vůbec nejsem. Přestože se mě rozum snaží uchlácholit, že je vše celkem v pořádku, když se na Petrově chování nic nezměnilo, a že mě i naše děti jistě stále miluje a s Marií tak jako tak dříve či později skončí, nedokážu se zbavit strachu, že stejně jednoho dne dojde na lámání chleba a já zůstanu nakonec sama. Strašně se bojím a denně se probouzím s obavou, že se to stane právě dnes. Zlobím se na sebe a zoufale se snažím zmobilizovat síly k nějaké akci, ale marně… Jsem takový slaboch, že se svého manžela bojím zeptat, co s námi bude dál. Nechci totiž slyšet to, co se pro mě pomalu stává noční můrou… Nechci ho nadobro ztratit!
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!