Vždycky jsem měla slabost pro starší muže, ale ani mě samotnou by nikdy nenapadlo, že budu žít s mužem, kterého poznám jako sedmdesátníka. Mému partnerovi je totiž 76 let. Ani já už nejsem nejmladší, je mi 38. Ale mám možná poslední šanci mít dítě - a on ho se mnou chce mít.
1. Vždy se mi líbili starší muži
Už když jsem na střední škole začínala randit, nedávala jsem se dohromady s vrstevníky, ale s kluky, kteří byli třeba o sedm osm let starší než já. A náklonnost ke starším ročníkům mě provázela i v dalších letech. Jsem klasický případ - vyrůstala jsem odmalička bez táty, rodiče se rozvedli, když mi byly dva roky, a otec o mě nikdy nejevil moc velký zájem.
Máma během mého dětství a dospívání žádného stálého partnera neměla, občas se někdo objevil, ale zmizel dřív, než jsem ho stačila vůbec poznat. A tak si to, že vyhledávám starší muže, vysvětluji klasickým schématem, že hledám někoho, kdo mi nahradí otce. No a co?
Po střední škole jsem studovala na nástavbě cestovní ruch. Pak jsem několik let pracovala v cestovní kanceláři v Praze a tehdy měla i nejdelší vztah. V čtyřiadvaceti jsem se seznámila s pětačtyřicetiletým podnikatelem, který si u nás kupoval zájezd. Střídavě jsme spolu chodili a rozcházeli se pět let.
Byl ženatý, což jsem zjistila až příliš pozdě, kdy už jsem byla beznadějně zamilovaná. Skákala jsem mu na všechny ty řeči o manželském nepochopení, rozvodu na spadnutí, ohledu k dětem. Někde v podvědomí jsem tušila, že ženu kvůli mně neopustí, ale nedokázala jsem vztah utnout.
Jak se vyvíjel Danin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou třetí kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
2. Wolfgang se mi líbil od první chvíle
Rozhodla až práce, kde mi po šesti letech nabídli, jestli nechci kancelářskou práci vyměnit za místo delegátky v některé z našich destinací. Přijala jsem bez váhání, lákala mě práce, a navíc jsem konečně sebrala sílu se rozejít s Danem. Samozřejmě v tu chvíli sliboval hory doly, přemlouval mě, ať neodjíždím, ale rozvést se odmítl.
Strávila jsem šest let na Krétě. A prožila jsem tam dva vztahy i několik nezávazných románků. Nejmladšímu z mých milenců bylo osmačtyřicet, nejstaršímu třiašedesát. Jenže žádný se nechtěl "usadit", jak už jsem začínala toužit já.
Když jsem před dvěma lety dostala možnost vyměnit Krétu za Kanárské ostrovy, neváhala jsem. Měla jsem pocit, že už mám Řecka dost, že už potřebuji změnu. A změna to byla osudová. Hned druhý den po příletu na Tenerife jsem se seznámila s Wolfgangem z Německa.
Byl ve skupině mých prvních klientů na Kanárech a na začátku mě moc nešetřil. Ačkoli jsem měla z Řecka už velkou praxi, přece jen mi na novém místě chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, a tak byly první dny trošku chaotické.
Wolfganga jsem v prvním okamžiku typovala tak na pětašedesát let, ne-li méně. Líbil se mi okamžitě - distingovaný starší pán, vysoký, s pořád pevnou vysportovanou postavou, šedinami na skráních a především s ohromně živýma, jiskřícíma očima. Naprosto klamal tělem.
3. Věděli jsme, že se zase uvidíme
Při prvním setkání mi vynadal kvůli nějaké reklamaci v hotelu a poptával se po mé předchůdkyni. Pak si mě po zbytek svého pobytu nevšímal a až později - za půl roku, když přijel podruhé a bez skrupulí mě pozval na večeři - mi prozradil, že se do mě zbláznil na první pohled.
Ze začátku jsem ani nečekala, že by mezi námi mohlo něco být. A když mi Wolfgang prozradil svůj věk, byla jsem přece jen i já zaskočená. Bylo mu totiž čtyřiasedmdesát, ačkoli vypadal o dobrých deset let mladší!
"To bude těch deset let bez ženy," zasmál se mému údivu. Pak mi prozradil, že je už léta vdovec, navíc bezdětný. "Jezdili jsme sem s manželkou na dovolenou každý rok, a po její smrti, co jsem navíc v důchodu, sem jezdím klidně na několik týdnů. Mám to tady rád a občas zvažuji, že se sem přestěhuji natrvalo. Ale pak zjistím, že mi chybí rodný Frankfurt i zima u Bodamského jezera, kde mám chatu..." vyprávěl.
Prvního milování jsem se trochu bála, ale nebylo čeho. Ano, bylo to už pomalejší, chvílemi trochu rozpačité, ale přesto krásné, a mně bylo s tímhle mužem čím dál lépe. Když pak za tři týdny odjel, zjistila jsem, že je mi opravdu smutno, a nemohla se dočkat, až za pár měsíců zase dorazí. Nic jsme si neplánovali, neslibovali, zkrátka jsme oba tak nějak počítali, že se zase uvidíme.
4. K Vánocům jsem dostala nečekaný návrh
Když přijel příště, šokoval mě. "Je mi pětasedmdesát, nemám co ztratit ani na co čekat. Miluju tě a chtěl bych, abychom žili spolu," oznámil mi prostě. Chvíli jsem nevěděla, co na to říct, ještě jsem si tolik jistá nebyla. Wolfgang tentokrát zůstal celé dva měsíce, a jak jsme se čím dál víc poznávali, byl mi s ním líp a líp. Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla to risknout, a když mě přemlouval, ať s ním odjedu do Německa, oznámila jsem cestovce, že chci skončit.
Dosloužila jsem turnus, sbalila věci a předloni na podzim spolu odjeli do Frankfurtu. A dodnes toho nelituju, bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Wolfganga miluju a jsem ráda za každý den s ním. Přesto jsem naprosto nečekala, když mi k Vánocům - našim druhým společným - "nadělil" žádost o ruku. A s ní ještě nečekanější návrh. Mít dítě.
"Vím, že jsem starý. Ale zdraví mi slouží zatím dobře. A taky jsem sobecký - a nechci, abys mě opustila kvůli touze po dítěti. Já vím, že ho chceš, a je to tak správně. Navíc já děti nemám, manželka mít nemohla a já to bral jako fakt. Pokud bys ty chtěla mít dítě se mnou, byl bych moc šťastný," řekl mi. Rozbrečela jsem se a padla mu kolem krku.
Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že zůstanu bezdětná, nenapadlo mě, že by Wolfang něco takového mohl někdy navrhnout, ale teď jsem strašně šťastná. Vím, že to bude hrozně těžké a že nás asi spousta lidí nepochopí. Že se to navíc třeba nemusí vůbec povést. Chceme to nejdřív zkusit přirozenou cestou, a pak se uvidí.
Ale to všechno mi za to stojí. Nebudu opouštět muže, kterého miluju, kvůli někomu biologicky perspektivnějšímu. Chci dítě se svým Wolfgangem, i když vím, že ho jednou budu vychovávat sama.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!