Dana nechce zestárnout sama, chtěla by dítě, chtěla by rodinu. Žije však s mužem, o němž ví, že není ten pravý, a tak stále váhá a nemůže se rozhodnout, co je správné.
Myslela jsem, že jde o románek na pár dní, ale už u mě bydlí rok. Často, když o tom všem přemýšlím, stále víc cítím, že je na tom Eda podobně jako já – prostě se nemilujeme. Náš vztah však nám oběma z nějakého důvodu vyhovuje.
Eda je hodný chlap, taková ta čistá duše, která každému důvěřuje a pomáhá. Možná i proto, ač má vysokoškolské vzdělání, pracuje v podstatě v dělnické profesi. Už skoro deset let se stará o městskou zeleň.
Eda má proti mně jednu výhodu, má syna. Žena se s ním rozvedla před jedenácti lety, rozešli se v dobrém. Soňa (známe se) si našla jiného. Eda jí nechal byt, chatu i auto, aby měl syn s maminkou kam jezdit.
Petra Štychová
30. března 2021
Kdyby přítel rok na to nezdědil byt po své mamince, žije po pronájmech či na ubytovně. Eda nyní byt pronajímá, pochopitelně známému a za polovinu obvyklého nájmu. Bydlíme totiž skoro rok spolu, u mě.
Pokud to vezmu pouze z praktické stránky, je to tak výhodné pro oba. Eda má nějakou korunu navíc, má uvařeno, vypráno a já mám po boku chlapa, který by mi snesl modré z nebe. Vše opraví, se vším pomůže, na provoz domácnosti přispívá rovným dílem. V intimní oblasti nám to také funguje, jen láska, hluboký cit a alespoň počáteční magnetická přitažlivost v našem vztahu není.
Martina Šebestová
28. března 2021
Myslím, že kdyby Eda mohl, což se ale asi nikdy nestane, vrátí se k Soně. I po jedenácti letech ji stále miluje. Tím jsem si stoprocentně jistá. Já na nikoho takového nevzpomínám. Je to smutné, ale v mém životě žádná osudová láska nebyla. Všechny mé vztahy skončily podobně: „Dančo, jsi moc fajn ženská, ale někoho jsem potkal…“
Jsem prostě asi typ ženy, které je souzeno skončit jako stará panna. Nejsem hezká a nemám jiskru, nejsem vůbec ničím zajímavá – jsem zkrátka šedá myš. Kolega, z něhož jsem tahala rozumy, použil slovo „myška“. Asi to chtěl nějak zjemnit.
Dita Mrázková
23. března 2021
S Edou si jednoduše tak nějak vyhovujeme, zbyli jsme na sebe a dovedu si představit, že bychom to vedle sebe v klidu a míru doklepali. Ale pak jsou chvíle, kdy si řeknu: „Tohle opravdu chceš? Opravdu chceš jednou zaklepat bačkorami bez toho, abys v životě poznala opravdovou lásku a vášeň?“
Jenže chci riskovat jistotu, chci dávat v sázku to, že budu zase sama? Navíc mi Eda nedávno sám řekl, že by se mu líbilo být ještě jednou tátou. K tomu nezapomněl dodat, že mě má moc rád a že jsem moc hodná ženská. (Na slovo „hodná“ jsem ale popravdě už alergická.)
Dítě bych moc chtěla, příliš času mi vzhledem k věku nezbývá, ale když na dítě kývnu, když otěhotním, nebude již cesta zpět. Tedy alespoň já to tak mám. Přišlo by mi to vůči dítěti i Edovi šíleně nesprávné.
Martina Šebestová
21. března 2021
S přítelem jsme o všem otevřeně nikdy nemluvili, nemám k tomu odvahu a cítím, že ani Eda nechce jít v hovorech nijak do hloubky. Ženská intuice mi napovídá, že přítel celou situaci vnímá podobně jako já. Určitě se máme nějakým způsobem rádi, vlastně moc rádi, ale nemilujeme se.
Velkou roli hraje to, že ani on, ani já nejsme rádi sami. Nemám odvahu riskovat a odejít, ale když zůstanu, obávám se, že mě něco zásadního v životě mine. Už jsem se objednala k terapeutce, ale stejně tuším, že rozhodnutí musím udělat jen a jen já. Kdyby mi ty biologické hodiny alespoň netikaly tak rychle! Kdyby mi bylo o pár let méně!
TIP NA VIDEO: Podívejte se, co je vztahu ještě kompromis, a co je naopak už přes tzv. čáru.