Komentáře k článku zpět na článek

29. 8. 2018 | 14:08

Jak snadné je říct, že si za oběť mohla sama, protože byla moc pasivní. Já sama jsem se stala obětí šikany jedné kolegyně, měla na mně hloupé řeči, pomlouvala, byla protivná, jednou jsem ji řekla, že už to přehání a co se nestalo,její chování bylo ještě nesnesitelnejsi a vzhledem k tomu, že tam i se svými kolegy pracovala už více než 20 let a měla už své postavení, rozhodla jsem se, že nebudu plýtvat svoji energií a zkoušet to změnit a dala jsem výpověď. Našla jsem si lepší práci za víc peněz. Beru to tak, že vše zlé je k něčemu dobré. Všem přeji aby jste takové hloupé a zlé lidi potkávali co nejméně.

farah.farah 29. 8. 2018 | 13:55

@aledost: Tak je to samozřejmě otázka definice ......pomluva jako taková má v našem zákoně přímo svou pozici a opravdu si nemysím že každá pomluva je uatomaticky rovnou šikana.............pouze některé druhy pomluv, které vedou k tomu k čemu vede slovní či fyzická šikana mohou pod šikanu patřit........rozdíl mezi pomluvou a šikanou je z mého úhlu pohledu v tom že pomluvu vypustíte jednou a žije si vlastním životem ale ššikana je obvykle o nějakém druhu opakovaného útoku s cílem co nejvíce danného člověka ranit.......ale to se dostáváme do podle mne zbytečné diskuse o definici. Podstatné je že ať už šlo o pomluvu nebo o šikanu ani jedno z toho není v pořádku.

Elynor 29. 8. 2018 | 00:24

@farah.farah: Nikde jsem nenapsala, že "je jedno, jaké má člověk v práci vztahy". Pouze jsem si dovolila říct, že na pracovišti nikdo není povinen všechny ostatní kolegy radostně vítat, nadšeně zdravit, neustále se na ně usmívat, zahrnovat je přízní a přátelit se s nimi, a denně s nimi chodit na oběd, aby se nedej bože neurazili. Nemusí to dělat a ani nemá právo to od druhých očekávat. To je nadstandard. Normálně úplně stačí běžná zdvořilost v rámci obecných společenských pravidel. Do práce se člověk nemusí těšit a chodit tam s radostným očekáváním, jaká tam bude zase dneska zábava. Fakt, že se tam na něj lidi dnes a denně neusmívají, není šikana. Jsme sociální bytosti, ale blízké osobní vztahy nejsou nezbytně nutné ani potřebné k tomu, abychom mohli dobře dělat svoji práci. Výjimkou je několik málo náročných profesí, kde člověk musí být součástí perfektně fungujícího týmu, a spoléhat se na jeho ostatní členy bezvýhradně. Tam to většinou v osobní přátelství přerůstá. Ale v normálním běžném provozu, dle článku asi někde v kanclu, opravdu člověk nemusí být s každým kamarád až za hrob.

aledost 28. 8. 2018 | 18:17

@farah.farah: Souhlasím s vámi ohledně vztahů na pracovišti, pokud tam vládne nepříjemná atmosféra, má to dopad na pracovní výkonnost atd. Pomluva je šikana, protože poškozuje oběť. Zde je definice šikany a o pomluvě je tam taky zmínka.
"Právní řád České republiky definici neuvádí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vymezilo šikanu takto: "Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků."

farah.farah 28. 8. 2018 | 16:35

Také si nemyslím že tohle je vyloženě sikana............to že vás někdo pomluví je pomluva nikoliv šikana. Šikana má v sobě vždy prvky nějakého přímého útoku, například kdyby dostávala na stůl anonimlí lístky s nápisem "jsi kurva" nebo kdyby jí Jiřina veřejně před všemi slovně napadla a nějak zesměšnila za podpory kolegů, to by byla šikana. To že vás někdo pomluví vy o tom ani nevíte a jen vnímáte že se k vám kolegové chovají značně odtažitě není šikana v pravém slova smyslu. Samozřejmě pokud cítíte že lidi okolo vás vás zjevně nemají rádi aniž byste rozuměli příčině příjemné to není a nesouhlasím s Elinor že je jedno jaké má člověk v práci vztahy protože je tu od toho aby pracoval.......to, jestli se člověk cítí v práci dobře je jako stolička o třech nohách.první je mít rád práci jako takovu aby člověka bavila a naplňovala, druhá noha je cítit že mám za svou práci adekvátní odměnu a třetí je cítit se dobře na pracovišti s ostatními kolegy a nadřízenými. Jsme sociální bytosti a mezilidská interkace je pro nás důležitá a tvářit se že v prácit tento faktor neexistuje je nesmysl. Nicmén zpět k příběhu. dle mého názoru je nejlepší otevřít pusu a s lidma mluvit.vidím že je na mne načuřený odpovídá mi jen nejnutnější minimum tak se ho prostě zeptám co se děje ......přijde mi že paní v říběhu byla v tomto smru pasivní, dloho jen pozorovala nepříjemnou situaci a nijak se ji nepokusila aktivně zvrátit nebo alespoň pochopit její příčiny tím že se po nich bude pídit. Což bylo dle všeho to na co Jiřina ve své kampani proti ní hodně spoléhala. Za sebe musím říct že díky bohu pracuju asi v oboru kde se tohle moc neděje (stavebnictví) a vůči sobě jsem nic takového nikdy nezažila....ale je fakt že jsme tu asi před rokem měly docela divoké scény na účtárně kde se 3 účetní spojily proti té čtvrté a občas už to byl fakt šílený řev a kazio to atmosféru na celé firemě......klíčovou postavou byla jedna z těch tří, která ty dvě poštvala proti té čtvrté, a jakýkoli pracovní problém který nastal nafoukly do obludných rozměrů. Nakonec to skončilo tím že ta "nejzlejší" byla propuštěna a světe div se její dvě nohslednice, když ztratily svou královnu se zlidnily.....sice tam pořád nejosu kámošky ale funguja a komunikují korektně a né jako dřív.

Secal 28. 8. 2018 | 09:53

@Elynor: Ano, může být, že článek je vymyšlený. A nebo taky nemusí, nevíme, před kolika lety se to stalo, takže pisatelka klidně mohla být mnohem mladší a mohlo to být její první zaměstnání. Souhlasím, že pomluvy mohla hodit za hlavu, jenže ona v té době netušila, co o ní baba roznáší. Ale vykládat o někom, že je na drogách a do větru, je už dost přes čáru. To by nemělo projít jen tak, je to na žalobu za morální újmu, aby si takoví žvanilové rozmysleli, že není v pořádku si pustit hubu na špacír.

Elynor 28. 8. 2018 | 08:12

Dodatek - pochopila bych to, kdyby Daně bylo 20 a bylo to její první zaměstnání v životě. To je člověk nezkušený, a kolikrát neví, kudy kam. Ale dle článku je jí 39 let, a to by už měla mít zkušeností dost, a ne jen z jednoho zaměstnání. To zas autorka článku asi nedomyslela.

Elynor 28. 8. 2018 | 07:58

@Secal: Ano, samozřejmě pokud někomu pomluvy vadí, má konat a ohradit se proti tomu. Což ale Dana z článku neudělala. Čekala, až se "něco" stane, vyřeší to za ni někdo jiný, nějak, nebo se stane zázrak, nevím. Kdyby nešla na mateřskou, tak co, plakala by v koutku? Tak buď mám problém, tak to jdu řešit, nebo je mi to venkoncem jedno, co si lidi povídají a neřeším to, ale taky si nestěžuju, že jsou oškliví a zlí. Je fajn, když se na pracovišti spontánně vytvoří přátelské vztahy, ale to je spíš výjimečný případ, většinou ti lidi spolu nějak společensky vycházejí dle běžných pravidel, a stačí to. Jestli ve výše popsaném případě už vůči Daně nedodržovali ani normální zdvořilost, tak by se ale měli stydět všichni, ne jenom ta Jiřina, údajná příčina všeho. Protože dospělý myslící člověk se nenechá jen tak zblbnout pomluvami, a hlavně si ani nenechá nic takového vykládat a pošle dotyčnou s řečma na pavlač.

Secal 27. 8. 2018 | 19:24

@Elynor: Nemyslím si, že by člověk musel mít v práci přátele, ale je špatné, pokud cítí ze strany spolupracovníků odtažitost, nevraživost, nepřátelství. Vyčleňování z kolektivu se dá pokládat za šikanu. Určitě to má vliv na pracovní výkon, takže je v zájmu zaměstnavatele, aby na pracovišti byly korektní vztahy.
Jestliže kolegyně šířila, že má paní problém s drogami, je promiskuitní atd., mohla být stíhána pro pomluvu. To už nelze přejít mávnutím ruky, že se vlastně nic nestalo.

kedrigern 27. 8. 2018 | 17:44
Elynor 27. 8. 2018 | 15:56

@Secal: Když já tohle nechápu. Podle mě se do práce chodí pracovat, aby člověk byl za to následně zaplacen, a ne se družit. V tomhle příběhu paní vadilo, že se na ni dostatečně neusmívali, a že ji nevzali s sebou na oběd. To přece není žádná šikana. Šikana by byla, kdyby s ní záměrně nespolupracovali, nedávali jí potřebné podklady a doklady pro její práci, nebo jí výsledky její práce nějak ničili, kdyby jí třeba úmyslně dávali víc práce, než ona dokáže zvládnout, nebo nesprávné informace, aby ona pak kvůli tomu dělala chyby. Nebo si ji posílali pro svačinu a chtěli, aby jako "služebně nejmladší" třeba uklízela záchody. To bych pochopila, že je problém, ale zase od toho je tam nějaký ten šéf, aby si ty lidi postavil do latě, protože to by toho moc neudělali nikdo, kdyby mu tam v pracovní době takhle blbnuli. Ale podle článku se tam nic takového nedělo, sice se snad vedly nějaké řeči na úrovni pavlačových drbů, ale nikde se tam nepíše, že by ji to nějak omezovalo v její práci, akorát že na ni nebyli dost milí. Proboha. To se té paní ještě stane mockrát, že na ni někdo nebude přívětivý.

kedrigern 27. 8. 2018 | 14:14

já se klidně přiznám, že jsem jeden čas byla ta, kterou v jejím novém zaměstnání spolupracovnice šikanovaly. Ale dala jsem to, prostě to bylo jedním uchem tam, druhým ven. Jenže jsem za zády měla firmu, kvůli které jsem do nového prostředí nastupovala a vysloveně si mě přála, abych tamní kolektiv naučila s jejich požadavky a klienty pracovat. A také majitele té firmy, kam jsem nastupovala a moc si přál klienta udržet. Fakt to není o tom, jestli je moc či málo práce. Je to o vnitřní zlobě určitých jedinců a o naprostém strachu těch druhých. Jako u malých dětí, raději s tebou budu držet basu, jen abych nebyl ten, do kterého se někdo naváží. No, a já jsem v práci furt a ony madam ne. Byly tehdy 3, nešťastné zakomplexované osoby, které dělaly zle v celé místnosti, kde bylo asi 12 lidí, z toho 10 ženských. Když ale ten, kdo je šikanován, není silný v kramflecích, je fakt těžké to vydržet.

Secal 27. 8. 2018 | 13:27

@Elynor: Šikana se děje i na pracovištích, kde jsou všichni dostatečně pracovně vytíženi. Nechápu, proč by podle vás měli propustit oběť, ale ono to tak zhusta dopadá, že šikanovaný sám odejde. Tohle radí psycholog i právník, je celkem známé, že šikana na pracovišti se těžko dokazuje a oběť nemá zastání, protože se ostatní bojí, aby se po nich někdo nevozil.

Elynor 26. 8. 2018 | 21:52

No, evidentně měli všichni málo práce a fůru času řešit zbytečnosti. Ani se radši neptám, o jakou firmu asi tak šlo. Řešení je velmi jednoduché, propustit Jiřinu i Danu a jejich práci rozdělit zbývajícím kolegům, aby ti napříště neměli čas se zdržovat v pracovní době řečma o soukromých záležitostech.

Ruth 26. 8. 2018 | 18:05

Klasická situace, častěji v ženském kolektivu, ale může to být i mezi členy kolektivu smíšeného. Napadeným jedincem je obvykle člen kolektivu, který má vyšší vzdělání, víc umí, je hezčí, má i" lepší" společenský původ a vůbec se liší od ostatních. Pomluva má tyto kvality zpochybnit a i když mnozí vědí, že to je pomluva, jen málokdo si chce pálit prsty. Navíc pomluva zůstane, to je džin vypuštěný z lahve. Zažila jsem šéfovou, která šikanování přehlížela a to jen proto, že ji vyhovovalo, aby se lidé pomlouvali a hlavně aby se donášelo. Výsledek: schopní lidé si našli jinou práci a ten horší zbytek, co intrikoval, ji zůstal, firma začala mít problémy.

Karel 26. 8. 2018 | 17:02

Je dobré, že autorka pomluv nakonec byla propuštěna. Ale příběh je celkem stručný a řekl bych, že celý koletiv té firmy za moc nestojí, když jedna osoba všem nalhává zjevné nesmysly, které ostatní slepě nekriticky přijímají jako pravdu. Paní se nijak nebránila, raději tiše trpěla. Sice píše o nalezení klidu na mateřské, ale pomluvy se šířily dál. Paní měla jen štěstí, že obětí se stal později někdo jiný. Nejspíš se ten někdo další dokázal ozvat a hned měla šiřitelka útrum. Z toho akorát vyplývá, že když o vás někdo vykládá lži, je blbost se proti tomu nebránit a nechat ho pokračovat.

Rambíša 26. 8. 2018 | 14:46

Tyhle šikany,jsou asi více v kolektivech žen,já dělala hlavně s muži,tak nic takového neznám.Ale zase jsem si užila harašení od šéfa,v té době s tím nešlo nic dělat,jen mu nedat žádnou naději a postupně s tím přestal.Ostatní chlapi měli dojem,že je to vůči mně jen "legrace" od pana nadřízeného....Dnes by s tím šlo něco dělat.Tahle Dana z článku píše,že to trvalo né moc dlouho a vyhnula se nejhoršímu mateřskou.Divím se,že ty,co tu šikanující osobu znaly,že nic neřekly proti ní,ani neudělaly.To já bych nedokázala,nepomoci,určitě šlo na sprosté pomluvy reagovat,zastat se Dany,zjistit si pravdu o ní a neposlouchat jen jeden zdroj- lži.

amfora 26. 8. 2018 | 14:24

Naprosto bezdůvodnou šikanu na pracovišti jsem zažila také na vlastní kůži ( vlastně jsem také měla vyšší vzdělání než dotyčná nadřízená). Byla to hloupá a ne zrovna nejšikovnější ženská, o to více však koketa s vedoucím ing. Ráda se nakrucovala a bez ustání štěbetala místo aby dělala. Další dvě kolegyně z těch dvou spřažených nadřízených měly strach, mnoho lidí kvůli nim odešlo, nebo byli odejiti. O co víc byla zajímavá a pěkná práce, která mi velmi bavila, o to horší bylo chování ke mně a vyvrcholilo to tím, že jsem poukázala na chyby - nesprávné výsledky, což jsem považovala za svou povinnost. Bylo to peklo, mnoho intrik, lží a té šikany.

Přečtěte si také

Horoskopy

Ráno se vám nechce vytáhnout paty z domu a už vůbec ne pracovat, což u vás nebývá zvykem. Překonejte se…

Nejčtenější články

Doporučujeme