DANA (41): Omylem jsem se ocitla na swingers party u souseda

DANA (41): Omylem jsem se ocitla na swingers party u souseda

Dana vůbec netušila, co se děje za zavřenými dveřmi, když šla v noci poprosit souseda, aby ztlumil hudbu. Nakonec přijala pozvání k návštěvě a z celé záležitosti má rozporuplné pocity – jeden den by chtěla na vše zapomenout, druhý den vše zopakovat.

Syn odjel na školu v přírodě a já se těšila, že budu mít týden jen pro sebe. Syn je sice hodný a šikovný, ale vzhledem k tomu, že se mu jeho otec takřka nevěnuje, jsme neustále jen spolu. První večer, který jsem měla po dlouhé době jen pro sebe, jsme měly s kamarádkou naplánovanou saunu a vinárnu.

Probraly jsme úplně všechno, večer jsem si moc užila a navíc jsem si zařídila, že budu pracovat celý týden z domova, takže jsem se mohla i trochu víc vyspat. Domů jsem dorazila před půlnocí, báječně zrelaxovaná, se čtyřmi deci vína v krvi, což je na mě docela hodně. Piji málo.

Vysprchovala jsem se a slastně „padla“ do čerstvě převlečené postele. Spát jsem ale nemohla, soused z vedlejšího bytu měl zřejmě nějaký večírek. Nešlo o nic extrémně hlučného, ale hudba byla monotónní, nepříjemně vlezlá a vytrvalá.

Se sousedem jsem zatím nikdy problém neměla, vlastně jsme se ani moc neznali, stěží jsme se zdravili na chodbě. V bytě byl zřejmě v nájmu, bydlel tu jen pár měsíců. Chvíli jsem se převalovala v posteli, doufala jsem, že pomůže s kamarádkou vypité víno, po němž vždy dobře spím, ale tentokrát to bohužel nezafungovalo. Nakonec jsem se zvedla a šla na souseda zaklepat.

Když mi otevřel, došlo mi, že nemám ani župan, ani pantofle. On na tom byl podobně. Jak jsem z postele vstala, tak jsem šla – trochu infantilní spací nátělník s pohádkovými postavičkami a kraťasy to jistily… Alespoň jsem tedy nenápadně zkřížila ruce přes hrudník. „Můžete prosím ztlumit anebo vypnout tu hudbu? Chápu, že člověk občas slaví, ale už je po půlnoci a ke mně je to docela slyšet a ráda bych už spala…,“ řekla jsem.

Soused se velmi omlouval, zjevně byl také lehce „společensky unavený“ a docela mile upovídaný. Prý má s přáteli pravidelně jednou za měsíc takovou malou „hot party“, klidně se prý můžu přidat, jestli nemohu spát, oblečená jsem na to údajně ideálně – zavtipkoval.

Oba jsme se vtipu zasmáli a já se chystala odejít. „Nechcete si dát aspoň rychlou skleničku, bude se vám líp spát,“ řekl. Nevím, co mě to napadlo, ale pozvání na skleničku jsem přijala. No, netušila jsem, co mě čeká!

Nejsem žádný puritán, ale nepovažuji se ani za světem protřelou. Vdaná jsem byla jednou, nyní žiji už čtyři roky sama se synem, partnerů jsem za život měla, co by se vešlo na prsty jedné ruky.

Soused mě usadil do křesla, nalil mi nějaké bublinky a vysvětloval, že lidé, kteří sedí na koberci a velmi živě se baví, hrají nějakou společenskou hru. I když se házelo také kostkami, o Člověče nezlob se rozhodně nešlo!

Dva pánové byli do půl těla, jedna pohledná žena tam seděla jen ve spodním prádle, další měla sukni, ale od pasu nahoru byla nahá! Všichni se dobře bavili. Soused je sice velmi přibližně o deset let mladší než já, ale myslím, že v místnosti jsem nejstarší nebyla. Co se týče oblečení, byla jsem na tom podobně jako většina lidí v místnosti.

Po chvíli soused ztlumil hudbu a představil mě. Veselou společnost nesmírně pobavilo, že mě představil titulem a příjmením, což zdůvodnil tak, že víc na zvonku nemám. Jeden muž mě laškovně oslovil titulem a zeptal se, zda si nechci zahrát s nimi. S díky jsem odmítla a vymluvila se na to, že hru neznám a že se budu chvíli dívat, o co jde. Dnes naprosto nechápu, že jsem ihned neodešla.

Samozřejmě bylo jasné, o co šlo – o odkládání oblečení a o lechtivé úkoly. Seděla jsem zabořená v křesle a fascinovaně jsem vše pozorovala do chvíle, než byla jedna žena úplně nahá a nějaký muž se s ní líbal. Mísily se ve mně zvědavost, vzrušení, ale i strach z neznámého a stud.

Ve chvíli, kdy mi chtěl soused nalít další skleničku, jsem se probrala, s díky ji odmítla a rozloučila se. Soused byl milý, nijak na mě netlačil, při odchodu mě pohladil po rameni a řekl, že mě zase rád u podobné příležitosti uvidí, i kdybych třeba jen koukala.

Od oné noci uběhly tři týdny, se sousedem se zdravíme, obvykle se na sebe i usmějeme, někdy prohodíme pár slov. K onomu večírku se ani jeden z nás v hovoru nijak nevrátil. Nicméně se musím otevřeně přiznat, že vůbec nevím, co bych udělala, kdyby mě soused pozval znovu. Jeden den si říkám „nikdy!“, další „užívej si, dokud jsi mladá“.

Doporučujeme

Články odjinud