Vztah dvou lidí může dopadnout různě, od spokojeného života jako v pohádce po noční můru. A pokud je každý z jiné země, je to ještě nepředvídatelnější.
V Anglii, kde jsem po studiích pracovala jako au pair, jsem se seznámila s krásným, vysokým, černovlasým klukem. Byl velice milý a pozorný, takže jsem se zanedlouho rozhodla pro společné soužití. I když jsem věděla, že je to riskantní a ani ho moc neznám, láska byla silnější než rozum.
ROZMAZLOVAL MĚ
Zažívala jsem krásné okamžiky zamilování a zařizování si společného hnízdečka lásky ve starobylé čtvrti Canterbury. Jezdili jsme na výlety a poznávali místa v Anglii. Bylo to dobrodružství. Neustále mi kupoval nějaké dárečky a byl pozorný.
JAKO STÍN
Časem jsem se seznámila s partou holek z okolí a začaly jsme se scházet. To, že jsem s nimi začala chodit ven, se mému miláčkovi moc nelíbilo. Zdůvodňoval to tím, že má strach, aby se mi něco nestalo, takže mě musí hlídat. Tak se stávalo, že jsme v dámském hloučku vyrážely na diskotéku a o pár metrů za námi šel on… Holky se mi smály: „Ty máš teda úplně hlídacího psa.“ Tohle mi ještě tolik nevadilo.
KOUPAT SE NEPŮJDEŠ
Přišlo léto a jedna z kamarádek vymyslela výlet s koupáním u jezera. Byla jsem nadšená a chtěla jsem jet s nimi, ale když jsem to oznámila doma, odpověď mě šokovala: „Ne, ty nikam nepůjdeš.“ Tenkrát jsme se poprvé opravdu pohádali. Nechápala jsem proč. Jeho důvod byl: „Prostě nechci, aby ses někde ukazovala v plavkách.“ Ve vztahu nás dvou jsem od té doby začala být nespokojená a vyděšená z toho, co může ještě přijít, jak ještě mě může omezit. Také se mě zmocňovaly pocity vzteku. Jsem snad jeho majetek?
ZAKÁZAL MI PRÁCI SNŮ
Moc rádi jsme chodili do jedné útulné kavárničky. Byla tam výborná káva a příjemná obsluha. Přála jsem si, abych tam mohla pracovat. Jednou jsme tam opět seděli a já jsem viděla inzerát, že hledají servírku. Doma jsem to s nadšením oznamovala a on souhlasil, abych to zkusila. Zavolala jsem tam a pozvali mě na pohovor. Koupila jsem si krásné šaty a vyrazila. Majitel mi na místě oznámil, že mě bere. Běžela jsem tuto radostnou novinu oznámit partnerovi. Zrovna věšel nové závěsy a já to na něj křičela už od dveří… Slezl pomalu z okna a úplně vážným hlasem pronesl: „Ne, ty tam nemůžeš pracovat!“
POSLEDNÍ KAPKA
To, že mi můj drahý zakázal moji vysněnou práci, mě naprosto odrovnalo. To jsem nečekala a opět se strhla hádka. „Tak proč jsi mě na ten pohovor vůbec pouštěl?“ Na odpověď nikdy nezapomenu: „Myslel jsem, že tu práci nedostaneš.“ Uvědomila jsem si, že kdybych ve vztahu pokračovala, musela bych být celý život s partnerem, který mě chce mít vlastně jenom sám pro sebe a jeho omezování by se určitě stupňovalo.
SBALILA JSEM SI KUFR
Nevím, jestli to bylo více vztekem z toho, že mi zakázal práci, nebo jeho nedůvěrou v moje schopnosti. Jasně jsem ale cítila, že musím utéct, jinak se budu trápit. Pokud by do vztahu přišlo ještě dítě, tak už by to bylo o dost složitější. Dnes jsem šťastná za všechny zážitky, které jsem v Anglii měla, a také za své rozhodnutí odjet domů. Nyní si vážím toho, že mám přítele, který mě nijak neomezuje a ve všem mě podporuje.
Příběh Dany (42) vyšel v týdeníku Blesk pro ženy 03/23.