Vztahy jsou někdy složité. A co teprve, když chodíte s cizincem. V takovém případě se musíte přenést nejen přes jazykovou bariéru. Kvůli odlišné výchově a prostředí snadno dojde k nedorozumění, a bohužel i trápení... Dana poznala svého cizince v Anglii a na začátku si užívala, jak k ní byl její milý pozorný. Pak se ale jejich vztah změnil v peklo.
V Anglii, kde jsem po studiích pracovala jako au pair, jsem se seznámila s krásným, vysokým, černovlasým klukem. Byl velice milý a pozorný, takže jsem se zanedlouho rozhodla pro společné soužití. I když jsem věděla, že je to riskantní a ani ho moc neznám, láska byla silnější než rozum.
Zažívala jsem krásné okamžiky zamilování a zařizování si společného hnízdečka lásky ve starobylé čtvrti Canterbury. Jezdili jsme na výlety a poznávali místa v Anglii. Bylo to dobrodružství. Neustále mi kupoval nějaké dárečky a byl pozorný.
Časem jsem se seznámila s partou holek z okolí a začaly jsme se scházet. To, že jsem s nimi začala chodit ven, se mému miláčkovi moc nelíbilo. Zdůvodňoval to tím, že má strach, aby se mi něco nestalo, takže mě musí hlídat. Tak se stávalo, že jsme v dámském hloučku vyrážely na diskotéku a o pár metrů za námi šel on… Holky se mi smály: „Ty máš teda úplně hlídacího psa.“ Tohle mi ještě tolik nevadilo.
Přišlo léto a jedna z kamarádek vymyslela výlet s koupáním u jezera. Byla jsem nadšená a chtěla jsem jet s nimi, ale když jsem to oznámila doma, odpověď mě šokovala: „Ne, ty nikam nepůjdeš.“ Tenkrát jsme se poprvé opravdu pohádali. Nechápala jsem proč.
Jeho důvod byl: „Prostě nechci, aby ses někde ukazovala v plavkách.“ Ve vztahu nás dvou jsem od té doby začala být nespokojená a vyděšená z toho, co může ještě přijít, jak ještě mě může omezit. Také se mě zmocňovaly pocity vzteku. Jsem snad jeho majetek?
Moc rádi jsme chodili do jedné útulné kavárničky. Byla tam výborná káva a příjemná obsluha. Přála jsem si, abych tam mohla pracovat. Jednou jsme tam opět seděli a já jsem viděla inzerát, že hledají servírku. Doma jsem to s nadšením oznamovala a on souhlasil, abych to zkusila.
Zavolala jsem tam a pozvali mě na pohovor. Koupila jsem si krásné šaty a vyrazila. Majitel mi na místě oznámil, že mě bere. Běžela jsem tuto radostnou novinu oznámit partnerovi. Zrovna věšel nové závěsy a já to na něj křičela už od dveří… Slezl pomalu z okna a úplně vážným hlasem pronesl: „Ne, ty tam nemůžeš pracovat!“
To, že mi můj drahý zakázal moji vysněnou práci, mě naprosto odrovnalo. To jsem nečekala a opět se strhla hádka. „Tak proč jsi mě na ten pohovor vůbec pouštěl?“ Na odpověď nikdy nezapomenu: „Myslel jsem, že tu práci nedostaneš.“ Uvědomila jsem si, že kdybych ve vztahu pokračovala, musela bych být celý život s partnerem, který mě chce mít vlastně jenom sám pro sebe a jeho omezování by se určitě stupňovalo.
Nevím, jestli to bylo více vztekem z toho, že mi zakázal práci, nebo jeho nedůvěrou v moje schopnosti. Jasně jsem ale cítila, že musím utéct, jinak se budu trápit. Pokud by do vztahu přišlo ještě dítě, tak už by to bylo o dost složitější. Dnes jsem šťastná za všechny zážitky, které jsem v Anglii měla, a také za své rozhodnutí odjet domů. Nyní si vážím toho, že mám partnera, který mě nijak neomezuje a ve všem mě podporuje.