Danina dcera se po pěti letech rozešla s přítelem a nezdravě se upnula na svoji matku. Ta má ale novou vážnou známost a na dospělou dceru už nemá tolik času. Ta jí však dělá scény a Dana neví, jak se s celou situací vypořádat.
Mé dceři Ditě je dvacet let. Od svých patnácti let chodila se spolužákem. Vydrželo jim to celý gympl a část vysoké školy. S dcerou jsme samy. Rozvedená jsem od jejích patnácti let. Myslím, že právě díky své první lásce dcera zvládla náš rozvod s manželem vcelku vyrovnaně – jednoduše ho moc neřešila, žila v tu dobu jen svou láskou. Byla jsem za to moc ráda, možná i proto mi její přítel Petr velmi přirostl k srdci.
Jenže ti dva se po pěti letech týden před Vánoci rozešli a od té doby je dcera neustále se mnou. Chce se mnou trávit víkendy, chodit na nákupy, plavat, cvičit, běhat – prostě se mnou chce být úplně všude.
Martina Šebestová
23. dubna 2022
Ditu mám pochopitelně moc ráda, nemáme mezi sebou žádné velké spory a v hodně věcech si rozumíme jako letité kamarádky, ale myslím, že se na mě v posledních měsících upnula velmi nezdravě. Měla by trávit čas s vrstevníky, a ne s o generaci starší mámou.
Kdyby celá situace trvala jen měsíc či dva, chápala bych to, ale vše se táhne už skoro pět měsíců! Navíc jsem se začátkem roku seznámila s jedním báječným mužem… Zkrátka mám po pěti letech vztah a myslím, že opravdu vážný!
Jirku bych nechtěla v žádném případě ztratit, čím víc ho poznávám, tím víc ho miluji. Ne proto, jak vypadá, co umí a kolik vydělává, ale pro to, jaký je. To ostatní je jen bonus navíc. Myslím, že Jirka je opravdu ten pravý. A vím, že to tak vnímáme oba. Jenže Dita to naprosto ignoruje, a v posledních týdnech mi dokonce udělala dvě žárlivé scény.
Jiřina Sivcová
26. dubna 2022
Dceřin vztah se spolužákem Petrem začal velmi brzy, v prvním ročníku střední školy, kdy se v novém kolektivu budují nová přátelství a vazby. V tom však Dita kvůli vztahu s Petrem zaostala a na gymnáziu neměla celé čtyři roky žádné opravdové kamarádky. Všechen volný čas věnovala jen Petrovi.
Jenže to mi došlo, až když začal jejich vztah po maturitě a odchodu na vysoké školy skřípat. V tomto je mi dcery trochu líto, byla to chyba, ale její život za ni žít nemohu a ani nechci. Ublížila bych tak nám oběma a nyní vlastně nám třem.
Laura Poláková
1. května 2022
Dita by prostě měla vylézt ze své ulity a najít si na vysoké škole kamarádky a kamarády nebo třeba oslovit i bývalé kamarádky ze základní školy a možná i spolužačky z gymnázia. Jenže Dita je introvertka a bez vyjití z komfortní zóny a mnoha nepříjemných chvil to zkrátka nepůjde.
Snažila jsem se s ní o tom mnohokrát mluvit, ale vždy měla řadu argumentů proti. Místo, aby vše pomalu odvál a obrousil čas, na což jsem trochu spoléhala, se situace mezi mnou a dcerou komplikuje.
V březnu jsem chtěla s přítelem odjet na týden na hory. Oba milujeme lyžování a já neměla několik let možnost na hory vyrazit, z návrhu přítele jsem byla tedy nadšená. Navíc mě pozval, a to hned do Itálie!
Martina Šebestová
3. května 2022
Když jsem to řekla dceři, ztropila žárlivou scénu včetně slz a lehkého citového vydírání. Byla jsem však neoblomná. Na hory prostě pojedu! Dcera najednou obrátila, utřela slzy, změnila tón a začala mě prosit, abychom ji vzali s sebou.
Na pár vteřin jsem zaváhala, zda o to přítele nepožádat, naštěstí jsem to okamžitě zavrhla. Velmi jsem se těšila, že budu týden jen s Jirkou, že vypnu z práce, z všednodenní rutiny, a navíc v romantickém penzionu v Itálii! Dita se mnou týden nemluvila.
Laura Poláková
5. května 2022
Po návratu jsem se snažila dceři vše trochu vynahrazovat. Je to moje jediné dítě, prostě mi to nedalo. Dita hned ucítila, že měknu, a začala mi organizovat víkendy. Měla dokonce možnost jet se svým otcem na prodloužený víkend do Vídně, ale radši jela se mnou k našim na chatu.
Byl to hezký víkend, šly jsme na bylinky, patinovaly staré skříně, večer s našimi grilovali. Dcera byla viditelně spokojená, uvolněná, upovídaná – jednoduše šťastná. Nemůže být však šťastná výměnou za mé neštěstí!
Jiřina Sivcová
8. května 2022
V létě s přítelem plánuji třítýdenní dovolenou. Chceme cestovat karavanem po Evropě, přítel už má vše naplánované. Karavan mu půjčí bratr. Jenže dcera chce jet s námi. Prosí, hroutí se, přemlouvá – je mi jí vlastně líto.
Já bych ale ráda jela jen s přítelem. Ten by byl ochotný vzít i moji dceru, ale cítím, že by to pro ni do budoucna nebyl dobrý krok. Dita potřebuje vrstevníky, kamarádky, kamarády a časem i nějakého přítele. Jenže jak to udělat, jak ji od sebe „odlepit“, jak dosáhnout toho, aby se osamostatnila?