Matka chce mit take svuj klid, ale dceruska si mysli, ze musi byt jen po jejim. Je ji 20 let a zminovany introvert nebude, spis otravna kaca co neumi nic a tak se nudi a dela matce ze zivota peklo.
Dcerunku vykopnout na koleje, doporucit ji jezdit domu jednou za mesic a na prazdniny at si najde brigade. A jestli bude kvilet a delat sceny, dat ji jednu pres hubu aby se probrala.

Omlouvám se, že jsem z Radny udělala Řádnou. To já neúmyslně. To mobil.
Ano, rodina má držet pohromadě, má si pomoci, když je potřeba. Dcera naší 47 leté Dany se ale pár měsíců nechává litovat a dělá ze sebe malé děcko, kterému uletěl balónek a ona chce a chce úplně stejný, i když už obchod má zavřeno. Zdravá dospělá holka. Nestačí jí, že s mámou bydlí?Že ji máma živí a tráví s ní hodně času? Ona chce čas všechen? A odmítá výlet s tátou, aby se jí náhodou maminka nevzdálila? A nemluví s ní, když si dovolila jet někam bez ní? Nezlobte se, bez ohledu na to, jak kvalitní vztah má maminka s tím pánem, nastolila bych pravidla, jeden víkend s ním, druhý s tebou, dcerunko, a to buď ráda. Jiná máma by na tvůj názor nebyla zvědavá. Čím víc kdo komu ustupuje, tím je to horší. Ať jde o dítě, ať jde o dospělého. Zažila jsem rodinu známých, kde babička určovala, na co se rodina /táta, máma, syn/ bude dívat na televizi a kdy se půjde spát. Když šla spát ona, museli do hajan všichni. Když jsem jim řekla, že by babička měla být ráda, že s nimi bydlí a že se jí večer sejdou všichni doma, byla jsem necitlivá. Protože ona chudák byla sama doma celý den a oni se vraceli až mezi čtvrtou a pátou. To už je vyhlížela, kde probíhá jsou, že nejdou. Jak si to kdo udělá.....

Naprosto souhlasím s Radnou, Ditě je mentálně 15 let, tedy je to věk, kdy puberťačky obvykle ještě naposled potřebují mámu, když jsou na tom psychicky nedobře. 5 let chození se spolužákem bylo v tom věku 15-20 strašně dlouhá doba a z rozchodu se Dita nevzpamatuje ani za měsíc, ani za půl roku, možná ještě ani za rok ne. Spousta jiných holek by tu situaci řešila tím, že by se pověsila na prvního kluka v dosahu (a zadělala si na další trable), Dita se místo toho upnula na maminku. Na místě Dany bych si toho vážila a ne že bych se snažila dceru setřást kvůli chlapovi. Takové to postupné uvolňování, navedení k jinému způsobu trávení času než jen s matkou, má ještě čas. Přidám ještě zkušenost z vlastního života: měla jsem dceru 11 let, naprosto samostatnou, svědomitou, spolehlivou, jak se říká "s klíčema na krku". Mohla jsem si už úplně libovolně žít svůj život. Najednou šup, dcera onemocněla autoimunitní cukrovkou a takřka ze dne na den jsem měla doma čtyřleté dítě: dieta, vážení jídla a počítání jednotek, měření glykémie, dávkování inzulínu , společné vycházky poněvadž ven sama nemohla (kdyby něco - hypo - tak její 11leté kamarádky by si neporadily)... holt stane se. A rodič je od toho, aby pomohl...

Řádná koukám podobný manipulativni přístup. Ale vygradovaný. Dcera jen nemluví, když se jí nevyhoví. Řádná je větší kalibr. Ta už by rovnou vyhrožovala sebevraždou. Jaký důvod by k tomu musela mít zdravá pohledná inteligentní vysokoškolačka? Že jímaminka ujela? Ano. Jsou děti, které i v dospělosti se drží spíš doma a mají rády svoje jistoty. Slečna dcera, pokud nechodí světem s klapkami na očích, na uších, by mohla mít přehled o tom, že dospělé děti v jejím věku bydlívají i samy nebo s jedním dvěma studenty, studentkami, aby nájem utáhly. Ty děti. Dospělé. Mně přijde taková uminutá, kristepane, ta v té hlavě musí mít něco posunutého. Dvacetileté studující děti mají dneska takové možnosti, takovou volnost, mně bylo dvacet před čtyřiceti lety....a já i všichni, co jsem znala, jsme jen přemýšleli, jak vypadnout z domova a z toho věčného dozoru....znala jsem jednu paní, ta skutečně celý život žila s rodiči. Nevím, zda jí u sebe drželi oni, nebo zda se ona tak držela jich. Byla by to hezká ženská, kdyby se namalovala, oblikla. Rodiče ji potom umřeli, to jí bylo asi padesát. A ona dožila sama. Asi nikdy s nikým nestrávili noc, natož aby si pochovala vlastní miminko. Ano, žili ti tři jeden pro druhého. Ale jako příklad k následování bych to nikomu nedoporučovala. Jasně že ta holka bude nějaký čas na aklimatizaci potřebovat. Asi to bude ten neprůbojný typ, u kterého se nikdy nevšimnete, že už z mejdanu odešel, nebo možná i, zda se ho vůbec zúčastnil. Doporučila bych nějakou vhodnou četbu, chodí holky do knihovny? Kdysi někde vycházela novela s názvem Neboj se lásky. Byla o podobném spolužití mámy a dcery a moc hezky se to četlo. Třeba už to vyšlo jako knížka...

Tohle neznám. Jednak nemám dceru, a za druhé mí synové zhruba tak od svých 12 let pokládali čas strávený s matkou za "ztracený" protože měli fůru kamarádů, chodili do skauta, na sportovní i jiné kroužky, a když zrovna nic z toho nebylo na pořadu dne, tak hráli na počítači. Když jsem je vylákala na rodinný výlet jednou za měsíc, tak to byl málem zázrak. Když jsem oznámila, že jedu na tři týdny na dovolenou s mým tehdejším přítelem, a že očekávám, že se postarají sami o sebe, o domácnost a o psy, tak se radovali, že budou tři týdny "bez dozoru", to jim bylo 19 a 17 let. Mladší syn byl se mnou na dovolené naposledy, když mu bylo 15 let, pak už ne. Takže takovou situaci, že by se mi dítě věšelo na krk ještě ve dvaceti, to bych asi těžko snášela. Ono je teda dost pozdě to řešit teď, když je té dívce dvacet, podle mě to matka musela vidět už dávno, že její dcera je takový ten typ "ocásek", který potřebuje být na někoho přilepen a být veden nebo strkán, protože nemá žádnou, jak se říká "vlastní agendu". Možná je to i důvod, proč se s ní ten kluk rozešel, že už toho měl dost, jak na něm ona pořád visí. Nicméně bych se asi nenechala vydírat, jestli se slečna hroutí a dělá scény, tak to bych přehlédla jak planinu. S tím, že se s ní budu bavit rozumně, ne v situaci, kdy ona vyvádí a myslí si, že mě to dojme. A že na dovolenou se mnou teda jet může, ale někdy jindy, ne že se vnucuje na dovolenou, na kterou mě někdo pozval a taky to platí. Asi bych i vymezila jeden společný víkend v měsíci, kdy jsem ochotná jet s ní na chalupu nebo tak něco, ale zbytek víkendů ať se laskavě zabaví sama. Kdyby jo nevěděla co a nudila se, tak může poklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit, umýt okna, zalít kytky, udělat pořádek ve sklepě či v garáži, porýt zahradu, posekat trávu... a tak všelijak podobně.

Jestli Dita od patnácti do dvaceti byla navázána jen na přítele, musel se jí rozchodem skutečně změnit život. Ty vazby, které si díky tomu neudělala mezi vrstevníky bude dohánět déle. Vlastně teď jako dospělá je na startovní čáře jako v patnácti. Upnula se na to, kde se cítí v bezpečí a dobře a to je máma. Dala bych jí čas, musí to být pro ní hodně těžké a nemyslím si, že je to záležitost na pár měsíců. To, že byla chyba kromě přítele nemít kamarády a kamarádky obě už asi vědí, ale zpětně s tím nic neudělají. Až bude mít Dita po zkouškovém, při štěstí si může najít brigádu a v dalším semestru se poohlédnout ve škole, co se tam děje mimo studium a snad si kamarády najde. Ale viděla bych to na déle, není to záležitost dnů ani týdnů. A nechat jí v tomhle stavu tři týdny doma samotnou? No, já bych si dovolenou neužila a psychicky slabší jedinci už se zabili pro méně. Vždyť je možnost, že za první týden se Dita sama rozhodne jet vlakem domů, protože dovolená s párem sice hezká, ale týden stačil

Ano, děti. Děti ano. Ovšem dospělou holku?
Dneska, kdy se lidi nerozpakují a jdou od sebe, rozboří svým předškolákům, školákům všechny dosavadní jistoty a s klidem si nastěhují nového partnera, mi přijde tento příběh jako z jiného světa.
Ta holka s ní manipuluje. Myslíte, že v případě nové známosti řekne tomu svému.....ale já s tebou nemůžu do kina, mamince by bylo doma smutno, je zvyklá, že hrajeme večer člověče nezlob se a u toho si povídáme.....?

Moc s mambuli nesouhlasím. Jestliže řeknu příteli, že s ním nemůžu na dovolenou,protože bych chyběla svojí dospělé dceři, ten pán si musí poklepat na čelo a právem. Paní Dana by měla jet na dovolenou s kompromisem,pokud to půjde. V době, kdy má dcera nějakou povinnost, třeba školu. Což při VŠ není snadné. A mamince nic nebrání, aby jela na týden někam s dcerou. Ale přizpůsobovat se někomu a nechat se citové vydírat jsou dvě rozdílné věci. Matka ji taky dávala prostor, když měla známost ona, a jistě s ní a tím mladíkem všude nechodila. Dcerka by dle mého soudu mohla někam na brigádu. Má od června do září dost volna. Jediné by ji to prospělo. Rozdělila bych mezi ně oba čas, ale neustupovala bych jí tak, jak dcera vyžaduje.

Vždycky se snažím tu být pro své děti, v případě jejích problémů obzvlášť. Matku, které je její dítě na obtíž, nechápu. Jestliže případný partner tohle neakceptuje, nebyl by pro mě ten pravý.

Vaše dcera měla dlouhou známost, díky které zřejmě odsunula na vedlejší kolej všechny jiné aktivity. Koníčky, kamarádky. Důsledkem je, že teď je bezradná, jak čas trávit. Kdyby to bylo obráceně a visela jste na ni Vy, jistě by našla dost podpory všude kolem. Měla byste se pokusit nějakým vhodným způsobem čas rozdělit mezi ni a svého přítele. A pokusit se jí, jako již dospělé a sobě rovné vysvětlit, že jste s ní ráda, nicméně máte i jiné aktivity, které budete prožívat bez ní. To není řešení, že spolu budete všechno podnikat.Dcera si svou cestu ju k ostatním lidem musí vyšlapat sama. Každý ve vztahu a v rodině může být spokojený, ale to neznamená, že tam bude trávit veškerý čas. To znamená, že má místo, kam se rád vrací. A to je velký rozdíl. Každá rodina se jednou rozdělí, rozpadne. Pokud budete s dcerou žít v úzké symbióze, budete jednou nešťastné obě nebo určitě jedna z vás....

Ditě je 20 let, tedy je sice formálně dospělá, ale mentalitou evidentně ještě děcko. Možná k tomu přispělo, že strávila 5 let ve vztahu s druhým nedospělcem, svým přítelem. Paní Dano, dítě máte jen jedno a jeho dětství je také jen jedno. I když se Vám zdá, že to dětství trvá neúměrně dlouho, užijte si ho, dokud to jde! Vždyť vaše dcera je hodná, ba dokonce přímo vzorná, bezproblémově studuje a evidentně vás má velmi ráda. Přijde čas, kdy si najde dalšího přítele a ještě se vám po lásce vaší dcery bude stýskat. Pokud vašemu partnerovi přítomnost dcery na dovolené nevadí, kde je problém? Opravdu musíte ve svém věku mermomocí prožívat romantickou "samotu ve dvou"? Jestli to není tak, že dcera zdědila emoční nevyzrálost po vás...