Při pohledu na Danicu Jurčovou těžko uvěříte, že má za sebou pětatřicítku. Slovenská herečka navzdory stále většímu pracovnímu vytížení v Česku i na Slovensku vypadá skvěle. Jak to dělá a jak se stará o svůj zevnějšek?
Kdesi jsem se dočetla, že jste nedávno držela jakýsi „ramadán“ – čtyřicet dnů bez alkoholu a některých potravin?
Byla jsem zvědavá, jestli jsem toho schopna, a také jsem si chtěla pročistit organismus. Řekla jsem si, že chci mít důvod nedat si třeba ani „jen“ sklenku vína na nějaké recepci po divadle nebo kdekoli jinde, kde se to nějak společensky očekává. Taky jsem omezila cukry, bílé pečivo a mouku nebo živočišné tuky. Zdraví je i o schopnosti něčeho se kvůli něčemu vzdát, nebo ne?
Člověk se v určité fázi asi dostane do krize, kdy by vybílil lednici. Jak jste ji překonávala?
Tohle se mi snad nikdy nestalo, když ale někdy nemám čas se navečeřet, třeba po představení, a padnu do postele únavou, pak se občas nad ránem vzbudím a dám si třeba jogurt. Nikdy jsem nebyla velký jedlík, co se množství jídla týká, jsem spíš gurmán. Jím méně a častěji a spíš ráda ochutnávám nové věci, než bych se něčím přecpávala. Možná proto jsem také nikdy neměla problémy s váhou. Umím se sice i dobře najíst, ale nikdy se nepřejídám.
Jak těžké bylo odmítat alkohol například na různých večírcích a podobně, které k hereckému životu neodmyslitelně patří?
Nedělalo mi to žádný problém. Asi nemá smysl odpírat si něco dlouhodobě nebo se do něčeho nutit… Tím nechci říct, že člověk si má dopřávat, co hrdlo ráčí, stačí se asi jenom trochu kontrolovat a člověk nic až tak radikálně řešit nemusí. Když budu mít chuť na sklenku vína, tak si ji dám, stejně tak si někdy možná zopakuju svůj ramadán, když budu mít pocit, že se potřebuju pročistit.
Jak jste na tento půst přišla?
Na horách, kam jezdím pravidelně snowboardovat, mě jeden kamarád neúmyslně navedl na makrobiotickou stravu. Navařil nám jídlo, které skvěle chutnalo, a měli jsme po něm obrovské množství energie. Bylo to jídlo s obsahem luštěnin čili vlastně rostlinné bílkoviny, pětadvacet procent tvořila zelenina, vařená i syrová, zbytek byl kysaný, k tomu celozrnná obilnina – buď rýže natural nebo jáhly nebo kuskus. Dodalo mi to energii i chuť být zdravá, zbavit se chorob a trochu se pročistit. S tím přišel i nápad dát si takový „ramadán“. Ten název byl jenom takový můj pracovní, nesouviselo to s klasickým ramadánem, který praktikují muslimové. (směje se) O tom toho stejně moc nevím.
Vypadáte báječně. Do jaké míry je to záležitost dřiny – hlídáte se, odpíráte si, cvičíte?
Mám ráda jógu, protože se po ní cítím dlouhodobě skvěle. Když mám čas, jdu si ji zacvičit. Co se týká posilování, k němu absolutně žádný vztah nemám, a tudíž bych se k němu neuměla ani přinutit. Ovšem hýbat se člověk musí, proto si hledám takové aktivity, které mě baví, třeba už zmíněný snowboarding.
Umíte být na sebe přísná? Prozraďte recept – jak překonat lenost a trénovat vůli?
To bych taky ráda věděla. (směje se) Přísná sama na sebe až tak moc být neumím, ale snažím se držet hesla „všeho s mírou“. A ono to nějak funguje samo. Kvůli své práci si ale nemůžu dovolit pravidelnost. Můj režim je hodně nestabilní, cestuju za prací po celém Slovensku a tím pádem dělám všechno nárazově. Líbila by se mi pravidelnost ve smyslu v určité hodiny se najíst nebo v určité dny si jít zacvičit, ale to v mé profesi asi nikdy nebude možné.
V létě vám bylo pětatřicet. Cítíte s přibývajícím věkem, že tělo potřebuje víc péče?
I když jsem si třeba říkala, že se zkusím v určitých věcech víc hlídat, nikdy mi to dlouhodobě nevydrželo. Proto se snažím – když to alespoň trochu jde – stravovat se vyváženě a nejít v ničem do extrému. Co se týká pohybu, k udržení váhy ho nepotřebuju nijak moc, takže nemám problém s tím, že bych si musela něco odpírat nebo se moc hlídat nebo nějak přehnaně cvičit.
Je nějaké jídlo, bez něhož si neumíte představit život?
Mám ráda svíčkovou od maminky, pečenou kachnu se zelím a knedlíky nebo lokše. Ale kdybych žila někde jinde ve světě, možná bych měla chutě úplně jiné… těžko říct. Nechci být závislá na cukrech, ale některé druhy dezertů nebo koláčků si dám opravdu ráda. Například v bratislavské „home-made“ kavárně Stoor neboli Štúr si je odepřu málokdy. Dělají je tam skutečně výtečné.
Hodně cestujete. Co zajímavého jste okusila na cestách?
Cestuju ráda a ráda i ochutnávám místní speciality, tedy některé. Jsou věci, které si naopak klidně nechám ujít, třeba drůbeží pařáty nebo slepičí hlavy, které nám nabízeli na Filipínách, když jsme tam byli točit. Ale jinak na stravu na Filipínách nedám dopustit, hlavně na úžasné čerstvé a chutné mořské plody a taky na místní ovoce a zeleninu. Tam jsem si zrovna říkala, že bych se podobně chtěla stravovat i doma, ale po návratu jsem od té myšlenky musela celkem rychle upustit, protože v našich podmínkách to prostě není reálné.
Vaříte?
Vařím a celkem ráda. Což je možná dané tím, že nevařím moc často, protože se hodně pohybuju mimo domov. Doma ale ráda experimentuju, zkouším nové recepty, baví mě to.
Slyšela jsem, že jste čerstvě zamilovaná. Jakým jídlem žena zaručeně okouzlí muže?
Konkrétně asi neporadím, ale myslím, že muži mají rádi, když jim partnerka uvaří něco dobrého. Každý má jiné chutě, záleží na dotyčném muži. Vidíte, musím se zeptat, co by tomu mému udělalo radost. (směje se)
Držela jste vlastně vůbec někdy nějakou dietu?
Jednou jsem zkoušela nejíst cukry a taky jídla s obsahem uhlohydrátů a škrobu, ale dlouho jsem to nevydržela. Asi tři dny. Nedokážu se něčeho vzdát úplně. V našich zeměpisných šířkách jedí lidé hodně pečiva a bílé mouky, které já taky miluju, ale ráda bych to alespoň omezila.
Prozraďte mi, jaké budou vaše letošní Vánoce?
Doufám, že romantické a bílé. Potěšilo by mě hodně sněhu, hlavně na horách, kam mezi svátky ráda vyrážím za snowboardovým adrenalinem. Snad se to letos povede.
Co bude u vás doma na štědrovečerním stole?
Není to tak úplně o jídle jako spíš o dodržování tradic. Štědrá večeře u nás vypadá tak, že máme tradiční oplatky s medem a česnekem, která má symbolizovat zdraví a sladký život. Míváme dva druhy polévek, to kvůli tomu, aby byl rok štědrý. Jedna je fazolová, druhá pak kapustová se sušenými švestkami, hříbky a smetanou. Pod talíře dáváme šupiny z vánočního kapra. Když ještě žila babička, četlo se před večeří z bible a potom nám na čelo namazala medový křížek, abychom byly sladké jako med. (směje se) Když zemřela, přešly tyto rituály na maminku a dodržujeme je dodnes. Mám je ráda, tradiční vánoční zvyklosti dělají z Vánoc něco úplně jiného než že se člověk „jenom“ nají. Je tam atmosféra, kterou nelze ničím nahradit. Navíc je rodina pohromadě, je legrace a je to krásné.
Pečete cukroví?
K Vánocům u nás samozřejmě patří i cukroví. U jeho výroby se scházíme tři – moje maminka, neteř a já. Děláme třeba šuhajky, mandlové hříbky a medovníčky, které krásně provoní celý byt, u toho si pouštíme koledy, prostě nádhera.
Jste člověk, který preferuje spíš maso, nebo sladká jídla?
Jako dítě jsem milovala čokoládu a doslova jsem na ní vyrostla. Ne že bych se jí cpala od rána do večera, vždycky jsem jedla spíš míň a byla pořád hubená. Ale čokoláda, to bylo moje. (směje se) A láska k čokoládě mi zůstala dodnes.
Vy jste asi nikdy neřešila problém s povánočními kily, nebo se pletu?
Ne, s tím jsem opravdu problém neměla. Naopak se mě pořád všichni ptali, proč jsem tak hubená. Pravda je, že kdybych jedla od rána do večera samé knedlíky a nehýbala se, možná by to bylo všechno úplně jinak, ale to bych zkrátka nebyla já. Jinak myslím, že na shazování povánočních kil je nejlepší pracovní nebo jakýkoli jiný stres. To zabírá spolehlivě.
A snažila jste se někdy cíleně přibrat?
Když jsem coby jednadvacetiletá absolventka Vysoké školy múzických umění byla hodně hubená a chtěla jsem získat vážné role, snažila jsem se přibrat. Připadala jsem si jako takové kuře, dokonce jsem chvíli zkusila chodit do posilovny, kde jsem si koupila asi pětikilovou krabici s nějakým práškem, který mi měl zaručeně pomoct. Krátce nato jsem ji vyhodila, protože jsem nebyla schopna ten prášek pravidelně jíst. Dnes už vím, že člověk se nemá o nic snažit za každou cenu a že každému je dána nějaká konstituční hmotnost, která je pro něj přirozená a nemá smysl se ji snažit nezdravě měnit.
Co je vlastně váš největší prohřešek proti zdravému životnímu stylu?
Od jídla se odvíjí všechno. Myslím tím naše zdraví. Mým prohřeškem jsou asi sladkosti, byť v malé míře, ale je to jednoduchý cukr, takzvaný bílý jed. To mě trápí. Je samozřejmě složité zbavit se jich úplně, protože je mám opravdu ráda, takže se alespoň snažím hledat náhradu v alternativních výrobcích s obsahem ovocného cukru. Také se chci mírnit ve smažených jídlech, ale třeba smažák v housce v Praze na Václaváku si dám vždycky ráda.
Dáváte si nějaká předsevzetí do nového roku?
Už raději nedávám, protože jim pak nikdy nedostojím. (usmívá se) Ale vždycky v závěru roku bilancuju ten právě uplynulý a říkám si, co jsem třeba mohla udělat lépe a co bych v tom příštím ráda změnila. Vždycky doufám, že další rok bude lepší než ten předchozí, a těším se na to, co přijde. Plánů mám hodně, ale nechci je takto otevřeně prozrazovat, kdyby pak náhodou nevyšly.
Nechcete hubnout sami? Navštivte náš FITweb.cz!
ČTĚTE TAKÉ:
Vévodkyni Catherine varovali dvořané: o Vánocích se potká s duchy