Když někdo neslaví Vánoce, je to samozřejmě jeho věc. Mého partnera k tomu vedou údajně náboženské důvody. Jenže tím kazí svátky mně a především dětem, ačkoli nejsou jeho vlastní. Už třetí rok se snažím ho přemluvit, aby aspoň kvůli nim udělal výjimku, ale i letos marně.
1. Můj partner Vánoce neslaví. Kazí je tak i mně a dětem
S bývalým manželem jsem se rozvedla po osmi letech manželství. Našel si jinou ženu a odešel s tím, že mě má rád, ale už mě nemiluje. Byla to rána, nečekala jsem to, a nad vodou mě držely hlavně naše úžasné děti, tehdy čtyřletá dcera a dvouletý syn. Díky nim jsem dokázala fungovat dál a ony mi to stonásobně vracejí.
Na muže jsem dlouho neměla ani pomyšlení, vlastně jsem ani neplánovala někoho hledat. Věnovala jsem se plně dětem a na sebe nemyslela. Šimon byl můj soused v domě, kde jsem po rozvodu zůstala, a mně dlouho nedocházelo, že jeho ochota pomoci mi třeba s kapajícím kohoutkem a zájem o to, jak se mi daří, jsou něco víc než jen přátelské gesto.
Nakonec mi na rovinu řekl, že se mu už dlouho líbím a že je na čase, abych odhodila slupku matky trpitelky a začala žít taky sama za sebe. Nejdřív jsem se pochopitelně urazila, ale jeho přímočarost mi na druhou stranu byla docela sympatická.
První rande jsme měli předloni v lednu. A až do podzimu to bylo opravdu jen nezávazné poznávání. Musím říct, že jsem si to dost užívala. Šimon se mi věnoval, dával mi najevo, že jsem pro něj důležitá, skvěle jsme si rozuměli v posteli. A především, rozuměl si také s Matějem a Aničkou, mými dětmi. Sám žádné neměl, ale přitom si přirozeně získal jejich náklonnost a přátelství. Možná i proto, že jejich vlastní otec o ně po rozvodu moc zájmu nejevil.
- Jak se vyvíjel Danielin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. O tom, že je Žid, jsem vůbec nevěděla
Asi měsíc před tehdejšími Vánocemi jsem mu navrhla, abychom Štědrý den strávili všichni společně. Počítala jsem, že Šimon bude souhlasit, dokonce jsem už pro něj měla koupené dva dárky a trošku jsem i doufala, že to pro něj bude pobídka, aby se zeptal, co bych si přála. Do té doby se totiž o Vánocích vůbec nezmínil.
K mému překvapení ale poměrně rázně odmítl. "Děkuju, jsi hodná, ale já Vánoce neslavím, takže s vámi ani nebudu. Zbytečně bych vám to komplikoval. Jen si je užij s dětmi, spolu si oslavíme spíš Silvestr." Zaraženě jsem se na něj dívala. "Ty neslavíš Vánoce? A proč?" Chvíli se ošíval, ale pak odpověděl: "Z náboženských důvodů. Jsem žid."
Překvapil mě, neměla jsem o tom tušení. Ale hned jsem si pospíšila s ujištěním, že mi to vůbec nevadí. Kdyby řekl, že je muslim, asi bych se lekla, ale to bych především už dávno věděla. Judaismus mi v ničem nepřipadá problematický. A tak jsem se jen zeptala: "Vy jste doma slavili chanuku? Nikdy jste klasické Vánoce neměli?"
Šimon ale vypadal, že se o tom moc bavit nechce. "Tak nějak. Zkrátka jsem si je nikdy nezvykl slavit, beru to tak, že mě se netýkají, a nic už se na tom nezmění." Přiznávám, že mě to dost zklamalo. "A ani kvůli mně bys neudělal výjimku?" zkusila jsem se k němu přitulit. Jenže on jako by se uzavřel do sebe a odmítl se na to téma dál bavit. A tak jsme Ježíška opravdu měli jen ve třech.
Pokračování 3 / 4
3. Na Štědrý den šel radši s kamarády do hospody
Vloni na jaře jsme se sestěhovali. Šimon se přesunul o patro níž do našeho většího bytu a ten jeho jsme pronajali. Byla jsem opravdu šťastná - kvůli sobě i kvůli dětem, které Šimona zbožňují. Když se blížily Vánoce, automaticky jsem předpokládala, že teď už je to jiné a oslavíme je všichni společně, jako rodina. Někdy začátkem listopadu jsem se Šimonem chtěla probrat, co koupíme dětem za dárky. Ale on mě úplně uzemnil - to prý je moje starost. "Mě se Vánoce netýkají, to už jsi to zapomněla?"
Tentokrát jsem se nechtěla dát jen tak. "Teď už se tě přece týkají, když s námi žiješ! Nemůžeš je ignorovat. To se na Štědrý den zavřeš v pokoji a budeš se tvářit, že se nic neděje? Přece nebudeme mít doma takovou šaškárnu. Snad se ti tolik nestane, když s námi sníš kapra a pak si u stromečku vyměníme dárky," zkoušela jsem to nejdřív po dobrém.
Ale Šimon se opět nedal zlomit. Prý na Štědrý den půjde s pár lidmi do hospody, dělá to tak každý rok. My si to s dětmi oslavíme a on se vrátí, až budou spát. Vůbec jsem to nechápala a snad poprvé jsme se opravdu pohádali. Přesvědčovala jsem ho, že mu to nic neudělá, že nejde o mě, ale o prcky. Jak jim mám vysvětlit, že tam nebude v tak důležitý den? Pro ně možná nejhezčí v roce?
"Ostatně po celý rok nevidím, že by jsi žil nějak podle víry," rýpla jsem si nakonec. Šimon vypadal, že mi řekne něco od plic, ale nakonec to spolkl a jen mi zopakoval, ať se s tím zkrátka smířím, že mě má rád, ale tohle prostě musím brát jako fakt, přes který nejede vlak.
A tak jsem byla s dětmi opět sama. Snažila jsem se, aby nic nepoznaly, ale marně. Viděly, že jsem trochu smutná, že s nimi tak neřádím, jsem občas duchem mimo, ptaly se, kde je Šimon, a já jim se studem vysvětlovala, že je s kamarády. "A to je s nimi radši než s námi?" zeptal se skoro s brekem Matěj a já taky neměla k pláči daleko. A pevně jsem si umínila, že příště - tedy letos - už zkrátka Šimona musím přesvědčit stůj co stůj.
Pokračování 4 / 4
4. Připadá mi, že jeho židovství je jen výmluva
No - snažím se o to v podstatě od září a je to marné, marné, marné. Čím víc se mu snažím vysvětlit, jak je to pro mě a hlavně děti důležité, tím zatvrzelejší je. Nejhorší je, že mi vlastně nedokáže rozumně vysvětlit opravdový důvod. To, že je žid, opakuje jako kolovrátek, ale já mu to zkrátka nějak nevěřím.
Kdyby dodržoval všechny ostatní zvyky, tradice a vůbec se choval jako vzorný věřící, pak bych to akceptovala a asi na pilu tolik netlačila. Ale Šimon je chlap, který má do zbožného člověka velmi daleko. 364 dní v roce. A jen v ten jediný den se najednou takhle promění a pořád opakuje ty své "náboženské" důvody.
Začínám mít podezření, že v tom bude něco jiného, skoro se mi zdá, jako by měl Vánoce spojené s něčím nepříjemným, s nějakým traumatem, kvůli kterým je zkrátka ignoruje. Ale když jsem se opatrně snažila na něco takového vyptat, dal si pusu na zámek a tvářil se, že nechápe, o čem mluvím.
Netroufla jsem si zatím na něj nějak víc tlačit, co když jde opravdu o něco citlivého? Ale strašně mě to mrzí. Ráda bych si promluvila třeba s jeho rodiči, ale Šimonův otec je už několik let mrtvý a matka žije v zahraničí. Nemám jak se s ní spojit, přece nemůžu říct Šimonovi, ať mi na ni dá kontakt.
Je mi úzko, když se děti každý den ptají, jestli Šimon letos bude slavit Ježíška s námi. Vymýšlím si různé neurčité odpovědi, pořád doufám, že ho nějak přesvědčím. Nejraději bych děti zapojila do svého nátlaku a řekla jim, ať se ho jdou zeptat a přemluví ho, ale připadá mi, že bych je zatáhla do něčeho, co je mezi námi, a zbytečně je mohla zmást.
Strašně moc si přeju slavit Vánoce ve čtyřech, ale asi to zas nedopadne. Je mi z toho hrozně smutno...
Daniela, 36 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!