Mata69: jo, taky bych řekla, že už to všichni dávno vědí. Zejména manžel, ono se těžko dá ve společné domácnosti schovat flašku tak, aby si nevšimnul, a že ubývaly zásoby vína, to jistě taky nepřehlédl. Navíc ten člověk se změní a chová se jinak, aniž by si to sám uvědomoval, zato okolí si uvědomí celkem rychle. Na mém exmanželovi jsem poznala, že začal s konopím, i když jsme spolu nebydleli, a během měsíce to byl úplně jinej chlap. Naštěstí si dal říct včas, a dokázal s tím sám přestat, než ho to začalo ničit. Což je ten méně častý případ, většina lidí potřebuje pomoc a hlavně motivaci, proč to nedělat, ať už jde o závislost na čemkoliv.
Paní je naivní, jestli si myslí, že to "nikdo neví". Já se obávám, že to ví, nebo aspoň tuší i manžel. V práci zcela jistě také. A vůbec nejde o to, že toho nevypije litry, je závislá, nevydrží bez toho. Měla by se jít léčit, a měla by to říci manželovi. Nejspíš se mu uleví, že to ona přiznala a že s tím chce něco dělat. Když to řešit nebude, nedopadne to dobře. To je jisté.
Hanaor: Držím palce a přeji pevnou vůli, abyste manžela podporovala po celou dobu léčby...určitě to nebudete mít snadné, ale z té "druhé strany" vám můžu říct, že je nesmírně důležité, aby člověk cítil podporu a měl důvod nepít.
Ten název článku je kravina jako noha :). To si jen paní myslí, že to nikdo neví - udržet si "hladinku" znamená, že se potřebuje napít a okolí to určitě vnímá. Jestliže potřebuje nějaké promile do žíly, aby fungovala, tak se zajisté nechová jako kdyby je tam neměla, že? Měla jsem to na chlup stejně: nejdřív každý den na jedno s manželem do hospody po práci, po rozvodu každý den u kamarádky ve vinárně ...pak víno i s sebou domů ....potom z vína na vodku - ta je míň cítit z dechu a ejhle ...pořád pohodička a když pak o něco jde, tak člověk zjistí, že přestat se nedá. A začne peklo.Člověk přijde nejdřív o práci (protože ať chce, nebo ne - nechová se tak jak by se chovat měl a to ho ani nemusí nikdo s flaškou v ruce chytit). S tím zároveň přijdou problémy v rodině ...(a to je další důvod se napít) ...postupně přijdete o kamarády, manžela a děti, ...v tom nejhorším případě i o bydlení. A jste z ničeho nic na dně. O zdravotních potížích raději nemluvit.Prostě člověk, když upřednostní pití před vším ostatním - je nemocný.A na nemoc jsou tu lékaři - je dobře, že si paní uvědomuje, že problém má a nejít k lékaři jsou jen výmluvy, proč se znovu a zase napít.Tímhle vším jsem si prošla ...skončila jsem v léčebně a i když jsem léčbu nedokončila, zjistila jsem, že bez alkoholu se žít dá ...svět je najednou takový čistší - člověk je klidnější (bez stresu na někoho dýchnout, bez otázek "kam to schovám, aby to nenašli", bez pocitu, že jste méněcenní...). Prostě se můžete podívat lidem zpříma do očí a být v pohodě, protože není co skrývat.Tenhle příběh nemá Happy end, neboť závislost je nemoc a člověk, který si to neuvědomí - je v háji. Nepomůže žádná ambulantní léčba, žádná áčka ani jiné organizace... je to jenom o tom nechtít se napít - uvědomit si důvod, proč nepít a smířit se s tím, že tato nemoc je nemoc z které nikdy nikdo neuteče.Až si člověk uvědomí, že v létě, kdy je horko a bodlo by jedno pivčo - nemůže, protože by se tenhle cirkus roztočil znova a chlastal by zas pár dalších dní/týdnů/měsíců i let ...pak má šanci. A kdo si tímhle neprošel - absolutně neví o čem je řeč a příspěvky typu: kráva dala přednost flašce před vlastními dětmi.....jsou nemístné. Je to stejné, jako když dostanete jakoukoliv chorobu a o děti se starat nemůžete. Naše výhoda - alkoholiků - je v tom, že člověk pozná peklo a pak si může života užívat, vážit si ho a radovat se z každého střízlivého dne.
Bohužel, něco podobného potkalo i mého manžela. Jeho pití nás přivedlo do velkých finančních problémů. Končilo to prodáním bytu. Tyto finance z velké části padly na dluhy, které udělal a o kterých jsem se dovídala postupně. Je málo platné, že pokud je "použitelný" je to bezvadný a šikovný člověk. Jednu dobu jsem se chtěla rozvést, ale dcera mi to rozmluvila.Říkala: umíš si ho představit jako bezdomovce, postávat před samoobsluhou? Postupně sám pochopil, že je situace neúnosná a ve středu nastoupí na protialkoholní léčbu. Doufám, že máme ještě naději na slušný zbytek života. Mějte, prosím, odvahu začít život bez závislosti, jistě to uvítá i vaše rodina,ale hlavně to udělejte pro sebe! Přeji hodně síly! Hana
kočina: tak samozřejmě že by bylo lepší, kdyby o tom manžel věděl a poskytl jí podporu, jenže paní má problém s tím, že se nechce léčit, aby se to on nedozvěděl.... To mi přijde lepší vymyslet "nouzovou" variantu, čili jak se léčit, aby on nevěděl (zkrátka si vymyslet pro případ svodů nějakou výmluvu - "nedám si s tebou víno, protože mě z něj teď vždycky bolí žaludek, tak jsem ho přestala pít" nebo něco podobného), než léčení odkládat ze strachu z manželovy reakce a propadat se hloub a hloub... Měla by rychle udělat zásadní rozhodnutí a to začít se léčit a jestli jí v tom pomůže fakt, že to utají před rodinou, tak budiž. Ono se to pak stejně může vyvinout jinak, až začne.
Toto nemůže skončit dobře.Paní už je alkoholička,možná si jen myslí,že to nikdo nevidí....Okamžitě to musí jít řešit,jinak bude pád až na dno,může přijít o dítě,manžela,práci,byt...Zahrávat si s alkoholem je hra s ohněm,stejné,jako by byla narkomanka.
Zebruška: Manžel se to dozvědět bude muset, pakliže chce paní s pitím přestat. Jak chce jinak odolávat svodům typu: "Dej si s námi skleničku." od něj, od přibuzných, od přátel? Ona bude muset přestat úplně a navždy a v tom se bez podpory blízkých neobejde.Každopádně není na co čekat.
Tak tohle je podle mě už slušná závislost, když si člověk musí dát pár loků tvrdého hned ráno cestou do práce, aby vydržel... A před tím láhev vína denně??? To už mi přijde taky jako docela velké množství alkoholu. Denně se doporučuje sklenička, ne láhev :-) Na každý pád si myslím, že podstatné v tomto případě není ani tak to, kolik těch loků za den je, ale to, že bez nich paní nevydrží - že bez nich nemůže pracovat a starat se v klidu o dítě, že bez nich je nervózní, že nevydrží se nenapít víc jak dva dny atd. I když nevypije tolik, aby se chovala jako opilá troska, tak je to něco, co komplikuje podstatně život, nutkavá potřeba, prostě podle mě závislost. Doporučovala bych překonat stud a strach a vyhledat odbornou pomoc i za cenu toho, že se to třeba dozví manžel (i když ani by nemusel, paní by se asi nejspíš ještě nešla léčit do léčebny, tak zle to nevypadá, ale docházela by nejdřív asi na nějaká sezení, terapie, zkátka ambulantně, to by se možná dalo utajit a mohla by to takhle zvládnout, kdyby se snažila), dřív než se to vymkne kontrole ještě víc. Není to legrace.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.