Daniela (48): Adoptovala jsem syna, který mě okradl. Přesto se ho nechci vzdát!

25 komentářů

Jariska
13. června • 8:15

V tomto pripade se uz neda delat nic.Daniela trpi opici laskou ke svemu adoptovanemu synovi. Misto, aby ho vychovne odrizla od rodinnych prijmu a pomoci, tak ho jeste ke vsemu financne podporuje v jeho lumparnach, cimz dela situaci jeste horsi. Jeji manzel musi mit svatozar, ze ji tohle trpi. No a 'povedeny' synek ji ma zcela za blbku, kterou dokaze kdykoliv vyzdimat a utahnout svymi nestastnymi bachorkami na varene nudli. 8-S

SandraN
12. června • 20:03

Naplnit mě může něco, co dělám ráda a co se mi daří. V tomto případě to rozhodně není mateřství. Daniela, které je 48, strávila x let pokusy o dítě vlastní, x let pokusy o adopci a čeká ji x let problémů s téměř dospělým nevlastním synem. Ona strávila část života, přesněji patrně polovinu, nesmyslnou honbou za mateřstvím za každou cenu. Mohla mít ten život naplněný jinak. Mamon určitě nikde nepropaguju. Znám lidi, co za každou cenu museli mít třetí dítě. Jmenuji dva případy. Nechtějte vědět, jak to dopadlo. První zemřelo při porodu. Bylo donošené a zdravé. Porodník nezkušený. Druhé se narodilo postižené. Celý život závislé na peci rodiny. Člověk nikdy dopředu neví, co se stane. Neměl by jít proti proudu. Když něco nejde, tak to nejde. Lidem chybí pokora. Já chci. Chci hned. Musím to bezpodmínečně mít. No tak tady to paní má. Co myslíte, že ji čeká? Že se kluk vrátí a řekne, promiň, maminko, já pochybil, já se polepším? Čeká ji martýrium do konce života. Nikdy nebude vědět, kdy ho přivedou policajti, kdy ho zavřou pro trestný čin, kdy se vrátí domů, aby je vykradl, kdy po nich bude někdo chtít zaplatit nějakou škodu. Pěkně děkuji za takové naplněné mateřství. Ušetřila by si kupu starostí. Ano, někdo řekne, že ani vlastní dítě normálně počaté, nemusí být v pořádku. Zdravotně. Psychicky. Sociálně. Nemusí. Ale podstoupit tohleto všechno proti přírodě a proti všemu a všem....a takhle to dopadnout...nechtěla bych být v její kůži, co ta si od muže asi musí vyslechnout...

SandraN
12. června • 14:17

Co člověk to názor. Proč ne. Kdyby lidi
ovšem uvažovali rozumem, ušli by leckdy mnohým problémům. Vdávala jsem se z lásky. A jak to dopadlo. Ozum mi říkal, neblbni holka, tohle není nic pro tebe... Uminutá ženská, která chtěla dítě za každou cenu, tomu tady podřídila x let života. A dalších x se o něj starala. A jak to dopadlo. Čteme sami. Uminutá je dál. Vede do kopru manželství a sama sebe. Bude bez muže...nedivila bych se. .. .bude bez syna....už bez něj je. Pokud se k ní vrátí pak jen, aby ji zase využil a zdrhnul. Tomu říkáte láska? Měla mu při prvním prohřešku dát pár facek. Aby se vzpamatoval.Dali mu domov. Jenomže on má zřejmě lásku k volnosti a průšvihům.... žejo.

Hudba větví
12. června • 14:43

@SandraN: Nikdo si do hrobu nevezme bohatství, které naschromáždil. Ani ona nepůjde do hrobu jako šťastná prababička zdravé a rozvětvené láskyplné rodiny. Ale držela v náručí dítě. Čichala k němu. Kousala ho do nožičky. Starala se, doufala, rozdala se. Nic jí nezůstalo. Jenom naplněnej mateřskej pud. A i když to skončilo špatně, myslíte, že poklidný život, každoroční dovolená v Chorvatsku a manželství neprověřené ohněm by jí naplnilo víc? Většinou člověk dělá, co musí. Průšvih je spíš, když to nedělá.

12. června • 17:45

@Hudba větví: 👍👍👍

SandraN
12. června • 10:47

Čím déle Elynor čtu, tím víc s ní sympatizuji a souhlasím. Ona někdy ta pravda je drsná a názor se může zdát nepopulární, ale prostě to je život. Ano, jít si za něčím, usilovat o něco, posouvat se někam ....ale v rozumné míře! Můžu se zdokonalit v práci, trochu přebudovat být, našetřit na zahrádku, kývnout na vedení oddělení, pokud se na to cítím. Ale nemůžu se cpát do politiky, vzít úvěr na zámek, přestěhovat se na druhý konec světa do hor, mít jako neplodná potomka.....musím vědět, kde mám hranice. Nechtít nemožné. Plnohodnotný život lze žít i bez pohádkového jmění. Bez zcestování po celé zeměkouli. Bez důležitého postu v práci.Bez vlastního potomka. Lidi jsou uminutě za něčím, o čem jsou přesvědčeni, že to prostě musejí mít, jinak život nemá smysl. Odbočím. Auto. Jedna známá mně řekla, já si musim koupit auto, připadám si bez něj méněcenná před známými. Ona musela mít auto. I když ho vůbec nepotřebuje. Ojetí a stojí na parkovišti. Neumí s tím nic, neví jak vyměnit olej, přezout gumy, na všechno potřebuje pomoct, ale platit se jí to nechce, otravuje známé. Ale má auto.

Hudba větví
12. června • 14:01

@SandraN: Ale hovno. Elynor je typ člověka, kterému v žilách koluje rozum a ne krev. Ale podívejte se pod koberec. Pokojíček dokonalý. Všechno racionálně spořádané, čisté přehledné a snadné. Ale pod kobercem se dějou věci. Zbytky jídla, švábi, pavouci. Všechno na co se v normálním světě nechce dívat. Nemá pravdu. Pro ženu je zcela normální chtít dítě za kažkou cenu a udělat pro to všechno. A je to tak správné. A tuna lásky ještě nikoho nezničila. Zničit dítě může lhostejnost, agresivita. Ale ne láska a rozmazlování. Jen to nestačilo. Geny a poškození z vývoje do pěti let někdy prostě nezměníš ani nekonečnem lásky a rozmazlování. Ostatně zákonu chování a následků tě velice brzo naučí život, když tě to díky rozmazlování nenaučí rodiče. A ty Elynor osvoboď své šváby z pod koberce. Dej je do akvária nebo je nech volně běhat po kuchyni a občas jim dej nažrat. Patří k životu.

SandraN
11. června • 19:10

Nerada bych kázala...ale musím říct, že tohle je ta daň za to, že paní prostě dítě mít MUSELA ZA KAŽDOU CENU. Sakra člověk nemůže mít všechno. Jasně. Jsou životní priority. Každý je má. Každý odlišné. Někdo má celoživotního koníčka. Jiný lpí na vybudovaném baráku. Další žije prací, kterou miluje. Někdo chce žít sám. Jiný si nedovede představit, že by ho opustil partner. Já chápu, že většina lidí ty děti má. Má je, protože je mají druzí, má je, protože je chce, má je, že se to samo přihodilo s náhodnou známostí, řada žen se protlouká všelijak jako samoživitelky. Jsou lidi, kteří o dítě přišli nemocí, úrazem, nehodou, vzali jim je a v péči je má někdo jiný. A to mluvím o dětech vlastních. Děti adoptované, osvojené, vyvdané či vyženěné...to je další kapitola....a s dětmi prostě potíže jsou...děti nás stojí prachy, čas, sílu, zdraví...ale lidi podnikají možné i nemožné, když to nejde přirozenou cestou. Já prostě tenhle způsob nesdílím. U nikoho. A u žádné z priorit. Ano. Bylo by hezký mít vilu s bazénem. Mám ji, nemám. Protože mám byt a rekreační objekt s pozemkem. Bylo by hezký být na společenské špičce mezi známými osobnostmi. Jsem obyčejný člověk, mám obyčejné známé. Atd atd. Beru život, jak je. Za ničím se neženu. Jsem ráda za to, co mám. U mě to platí i u těch dětí. Kdybych je mít nemohla, prostě bych je neměla. Nakonec já s nimi celý život pracovala, nejsem zvyklá něco šidit, já šla domů a brněla mě kolikrát hlava. Neumím si představit ten kolotoč vyšetření, snažení, zákroků, počítání plodných dní, reakci okolí, zda a kdy už konečně atd. Naši nás měli tři...asi nás občas měli dost, a s penězi se jen tak tak vyšlo...můj názor je, nelámat nic přes koleno. Když to nejde, tak to prostě nejde. Nemůžu podřídit x let tomu, usilovat o něco, o čem nevím, zda se povede. Zda to vyjde. Můžu šetřit na dovolenou. Můžu budovat v bytě. Můžu cokoli. Krátkodobého. Ale pět let třeba usilovat o dítě, potom piplat nedonošené, aby dohnalo ostatní, potom základka, poruchy učení, nedej bože nemoc, zrovna tak kolotoč s adopcí...ne, já bych do něčeho takového prostě nikdy nešla. Když člověk podřídí zcela všechno a obětuje se do krajnosti, aby dítě bylo, má podle mě sklony k tomu, dělat víc chyby. My byli tři. Rodiče nás měli přirozenou cestou.Nikdo se s námi nemazal. Dneska jsou vymodlení jedináčci a není to snadné je vychovat. Rodiče udělají úplně všechno...a klidně to dopadne, že se to prostě nepovede. Dítě s nimi nevychází, dělá dluhy, nemaká, za školu chodí, atd. Z nás vyrostli samostatní jedinci, nikdy nás nenapadlo nějaké lumpárny, protože by nám doma dali pár výchovných a řekli, nazdar a starej se. Žádné úlevy, žádné povolování. Nic, čeho se dostává vrchovaté dnešním dětem, které kolikrát roupama nevědí, coby. Když mi sebere moje dítě z peněženky prachy, udělá to jednou a pamatovat si to bude sakra dlouho. Když to udělá dítě s obtížemi pořízené nebo adoptované, je pro to tisíc omluv a výmluv, jaký mělo chudák špatný start do života a rodič je schopen chodit k psychologovi sám se sebou, aby zvolil ten správný přístup. Aby dítě jeho jednáním neutrpělo nějaké trauma. Umím si představit, že ho paní Daniela měla jako v bavlnce, že si ani boty po sobě chudák do botníku nedal. Natož aby pomohl doma s čímkoli. Paní Daniela se tímto článkem podívala sama na sebe do zrcadla. Tohle jsem chtěla, o tohle jsem usilovala, totálně jsem to zvorala, nemám dítě, možná nebudu mít ani muže, kdybych se na to všechno rovnou vykašlala, zabývala se prací, koníčky a nešla proti osudu a přírodě, dneska bych byla vyrovnaná spokojená ženská. A ne hromádka neštěstí, která je sama a boji se, co ještě přijde. Bohužel...máte, co jste chtěla...řekla bych...a nestalo to zato. Vím...je to tvrdé...ale...prostě život se s námi nemaže. Věřte, že se mnou taky ani zdaleka ne. Jo, ty děti mám, ale zase jinak mi hodně ten život dal zase zabrat.
Je to opět dlouhé a já se omlouvám.

mambule
11. června • 18:39

Osobně bych do adopce taky nešla, měla jsem v záloze plán B pro případ , že bych zůstala bezdětná. Mmch částečně se mně ho podařilo realizovat i s dětmi 🙂 Ale napsat jako autorka článku, paní Pokorná, že ten, kdo se rozhodne pro adopci, ztratil rozum - to kapku přepískla, ne? ☹️

Elynor
12. června • 6:41

@mambule: Nepřepískla. Jednak tuto formulaci nepoužila, a za druhé i kdyby, tak by měla pravdu. Jak píše Sandra, není to rozumné podřídit vše tomu, aby měl člověk dítě za každou cenu. Daniela si prosadila adopci proti přání a přesvědčení jejího manžela. Trvalo to dlouho, dle jejích vlastních slov, a byla patrně hodně otravná a neodbytná, až ten muž rezignoval a ustoupil. Výrok "Bez potomka jsem si připadala neúplná, nic jiného pro mě v životě nemělo větší smysl." není výrazem rozumného uvažování, ale čirého zoufalství. Dál - Moje náruč tu pro něj byla dnem i nocí, stála jsem za ním, podporovala ho, chtěla pro něj jen to nejlepší…" - ani tohle nebylo rozumné, naopak to bylo tomu dítěti ke škodě, a výsledek známe. Možná kdyby Daniela projevila rozum a když už si to dítě vydyndala, tak ho aspoň vychovávala a ne rozmazlovala, mohla být šance. Takhle nebyla. Rozum celá léta plakal někde v koutku.

batoh
11. června • 13:08

Obdivuji každou adopci! Já bych do ní nešla ani omylem, bohužel v pubertě se pozná co v tom adoptovaném je a jaké zdědil geny. Sebelepší láska a výchova v takovém případě nepomůže pokud z něj geneticky roste nekvalitní člověk. V mém okolí bydliště jsem zažila 3 případy adopcí které bohužel skončili velmi negativně právě v pubertě těch dětí. Bylo mi těch rodičů líto.

Jariska
13. června • 8:45

@batoh: Vazena, vy jste skutecne batoh vedomosti o genetice. Z vaseho prispevku vyplyva, ze jen deti zrozene ve svazku manzelskem jsou ty prave, chytre a poslusne. Ty adoptovane jsou vlastne odpad, ze kterych vyrostou pobudove. Vite, ja znam pripady tech manzelskych deti, ze prave z nich ti pobudove a vytrznici vyrostli, zatimco ty adoptivni deti se uspesne zapojily do spolecnosti. Skutecne hodne zalezi na rodicovske vychove a vlivu na dite, at uz adoptovane nebo manzelske.

hslkjf
13. června • 8:52

@Jariska: Tak jasně, můžete si zasadit višeň a těšit se, že vám vyrostou broskve. Když budete dost zalívat...

Jariska
17. června • 10:30

@hslkjf: hslkj, placate nesmysly. Sama jsem adoptovana a vyrostla jsem v bajecne rodine s adoptivnimi rodici, tetami, stryci a babickou. Nikdy v zivote by me nenapadlo patrat po tech, kteri se me zrekli. Neni k tomu duvod.

Helena
11. června • 16:23

@batoh: Vůbec s vámi nesouhlasím,zažila jsem několik adopcí kolem sebe a téměř všechny dopadly dobře až na dvě.A taky v těch dvou případech byli, jejich adoptivní rodiče alkoholici. A ještě jedna věc kdyby tak dopadl stejně váš vlastní syn to by jste nějak přežila,ale na adoptovaném synovi to by jste viděla v horším světle.Toto co udělal adoptovaný syn v příběhu té paní udělá velké množství i vlastních dětí ale na cizích se to vidí víc. že.

škoda mluvit
11. června • 6:43

Jen se dívej, ta krása, co úder, to zásah...
https://www.youtube.com/watch...

je hezké být škaredá
11. června • 6:31

No jo, když lidi adoptujou člověka, představujou si roztomilé mimiko. Měli by ale zajít do herny, před nádraží, do vězení a vybírat si tam. S celým jeho osudem. Pokud to nedovedou, ať si raději pořídí opičku. Ta bude roztomilá pořád.

Copy
11. června • 8:40

@je hezké být škaredá: Je to tak. S škaredostí množství estetických dojmů neklesá. Naopak. Vždyť i obrázky Van Gogha jsou hezčí, když víme, že byl ve skutečnosti schizofrenik, podivín, proti němuž město, kde bydlel, vydalo petici, aby se vystěhoval. A přesto viděl hvězdy větší, než kdokoliv jinej. A tytéž typy lidí dneska chodí na jeho výstavy a strašně se tím chlubí na facebooku. Vždyť špetka hoven patřičně okoření i sex a bez ní by se člověk nemohl propadnout do patřičných hloubek. A možná tu je škaredost i proto, aby nám připomínala, jak ve skutečnosti vypadá krása.

El
11. června • 13:12

@Copy: No a tak hezké nohy mám právě ve skutečnosti já :-)

Elynor
11. června • 6:09

Dodatek - neuškodí se přesvědčit, že na tom úřadu práce mladý muž evidovaný skutečně je, může říkat, že ano, a nemusí to být pravda. Byly případy, že se někdo sice na pracák přihlásil, ale tím to taky skončilo, nechodil tam, z evidence ho po čase vyřadili, a už je průšvih na světě.

mambule
11. června • 5:52

Ještě taková praktická připomínka: jestliže hoch nestuduje a nemá trvalé zaměstnání, měl by být přihlášen na úřadu práce, aby za něj stát platil zdravotní pojištění. Jinak se může dostat do takových dluhů, že se z nich už nikdy nevyhrabe, i kdyby čirou náhodou dostal rozum. Takže o tomto si s ním promluvit, případně za něj zdravotní pojišťovně doplatit dluh, to by byla dost užitečná pomoc.

mambule
11. června • 5:42

Předeslala bych, že podobné problémy mohou být i s vlastním dítětem. Náš syn byl do puberty vzorňák a po pubertě je taky vzorňák, ale pár let jsme z něj měli peklo a docela vážně jsem se obávala, že nedodělá gympl a skončí v kriminále.Teď co s hochem z článku. Pokud nestuduje a bylo už mu 18 let, nemají k němu rodiče vyživovací povinnost. Brala bych ho prostě jako dítě, které vyletělo z hnízda. Paní se snažila pomoci opuštěnému děcku, za to si zaslouží úctu, holt všechno v životě nevyjde tak, jak by si člověk představoval. Podporovat ho finančně či ne? Záleží na okolnostech: pokud aspoň chodí na brigády a s penězi nevyjde, asi bych mu občas nějakou menší částku dala - jestliže bych ji sama mohla postrádat. Kdybych měla podezření, že nepracuje vůbec a přežívá nějakým podezřelým způsobem, plus utrácí za alkohol nebo za drogy, tak nic.

Elynor
11. června • 6:04

@mambule: Podle článku je mu sedmnáct. Ale i kdyby mu bylo 18 let, tak to nic nemění na tom, že rodiče mají vyživovací povinnost. Bohužel formulace zákona zní tak, že vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá do doby, dokud se není dítě schopné se samostatně živit. Není tam omezení věkem. Tenhle mládenec není schopen se samostatně živit, nemá dokončené vzdělání, kdyby došlo na soud, nepochybně by mu nějaké výživné přiklepli. Nicméně já v tomto popsaném případě souhlasím s tím manželem - vyměnit zámky, nedat mladému klíče, neotevírat dveře, nepodporovat ho, nevěřit mu žádné sliby, jak se polepší, nechat ho, ať si vymáchá čumák. To je jediná šance, že se kluk ještě vzpamatuje. Možná že ne, ale dokud ho bude maminka litovat, chudáčka adoptovaného a strkat mu peníze, tak on nemá nejmenší důvod, proč by se mělo něco změnit. Jemu to přece vyhovuje. To zdravotní pojištění je dobrá připomínka, nejspíš mu už narůstá dluh. Ono to dost lidí ani neví, že si musí platit zdravotní pojištění.

mambule
11. června • 6:37

@Elynor: Podle článku kluk v 17 letech odešel z domu a už je to nějaký ten pátek, takže 18 a víc mu může klidně být. I člověk bez vzdělání, když má zdravé ruce a nohy, se může samostatně živit. Ale nechci se hádat, možná to u soudu opravdu chodí tak, že rodičům napaří vyživovací povinnost pro flákající se plnoleté dítě nadosmrti.

Elynor
11. června • 6:55

@mambule: Pravda, mládenec mohl odejít už před delší dobou a už může být plnoletý. Ohledně toho výživného - kde není žalobce, není soudce, když se junior nebude domáhat výživného, tak holt nic, ale jednak mu maminka dává i tak, a druhak může mu to někdo poradit, internety jsou plné článků, jak vymáhat výživné, a podobné precedenty by tu byly. Hloupé je, že mladej už rodiče okradl, ale nebude o tom existovat žádný záznam. To se pak dost blbě dokazuje, že chlapec nežije řádným životem a fláká se. Daniela podle mého dost riskuje, že přijde i o manžela, kterého přestane bavit se na tohle koukat a dotovat nezdárného potomka, kterého navíc ani nechtěl.

Doporučujeme

Články odjinud