DARJA (35): Moje partnerka je posedlá dietami. Šílím z toho!

DARJA (35): Moje partnerka je posedlá dietami. Šílím z toho!

Darja je spíš chlapecký typ, žádná "slečinka, a jen tak něco ji nerozhází, ale diety její přítelkyně ji dohánějí k šílenství. Darja doufá, že na tomto webu najde pochopení...

Nejvíc vás vytočí ten, na kom vám nejvíc záleží

S přítelkyní žiji 4 roky, poznaly jsme se na mých kulatinách a týden na to se ke mně nastěhovala. Všichni mí přátelé z toho byli paf, jsem totiž hodně pragmatický člověk a málokoho si po tak krátké době pustím k tělu. Ale láska je láska, z ničeho nic dostanete ránu přes „makovici“, dřepnete si na zadek a zíráte na to úžasné stvoření, které se před vámi zjevilo. A když si vás ta nadpozemská bytost také všimne, a k tomu evidentně prožívá podobné pocity jako vy, svět okolo najednou neexistuje.

Pro mě a mou partnerku neexistoval takřka rok. Nikdy jsem nic tak silného nezažila, a to už jsem do svých třiceti zažila hodně. Díky sportu jsem procestovala svět, rok jsem žila v Austrálii a půl roku v Japonsku, měla jsem před svatbou s mužem, prožila „vyloučení“ z naší spořádané rodiny, abych po sedmi letech zažívala dojemné přijetí zpět. Můj život je plný výzev a zvratů, což mě pochopitelně naučilo brát věci s nadhledem. Má přítelkyně je snad jediná bytost, v jejíž blízkosti nadhled občas ztrácím, tehdy mívám nervy jako strunky a propadám amoku. Důvod je stále stejný; neustálé diety a hubnutí, které vytrvale řeší má partnerka.

Jak se vyvíjel Darjin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Přítelkyně je takřka dokonalá. Takřka…

Aby bylo jasno, moje polovička měří 160 cm, váží ani ne 50 kilo a vypadá minimálně o deset let mladší, než kolik má napsáno v občance. Zatímco přítelkyně je drobná muška, já jsem spíš zavalitá hruška – zavalitá jsem svaly, ne „špekem“. V dětství jsem dělala atletiku a závodně plavala, časem jsem přesedlala k jednomu hodně silovému sportovnímu odvětví. Nyní jsem osobní trenérka, fyzioterapeutka i masérka v jedné osobě. Přítelkyně dělala sportovní gymnastiku, ale kvůli vážnému úrazu musela v patnácti letech skončit. Bylo to pro ni těžké, gymnastice dávala všechno a byla v ní dobrá. Po úplném vyléčení konec sportování neustála a začala brát drogy, ze kterých se nakonec díky svému bratrovi „vyhrabala“. Pět let se pak v životě střídavě topila a plavala, bojovala se svou orientací, se ztrátou smyslu života a podobně. No, a pak potkala mě.

Vzájemně si dáváme to, co druhé chybí, jedna druhé „pomáháme otvírat dveře“. Přítelkyně si udělala trenérské zkoušky a nějaké další „papíry“ a začala trénovat malé holky gymnastiku a tanec. „Velké holky“ k ní chodí na jógu a nějaká další cvičení. Myslím, že nyní je profesně velmi spokojená, dřívější práce v kanceláři ji zabíjela. Sice nemá tolik peněz, ale dělá práci, kterou miluje. Mně přítelkyně otevřela holčičí svět, zjistila jsem, že i když vládnu víc, než leckterý chlap, jsem žena a užívám si to. Je nám spolu prostě fajn, fajn do té doby, než přítelkyně začne držet dietu a hroutit se z toho, že přibrala čtvrt kila.

Pokračování 3 / 4

„Dietní amoky“ přicházejí ve vlnách

Dietní amoky, jak těm šíleným obdobím říkám, u přítelkyně přicházejí ve vlnách. Nejde ale o anorexii nebo bulimii, přítelkyně prostě jen jednou za měsíc začne držet dietu a strašně to řeší. Nesní ani zrnko soli navíc, ani molekulu bílkovin, ani atom sacharidů. Tuk je v těchto obdobích sprosté slovo, i jeho vyslovení znamená nebezpečnou hrozbu – a to nepřeháním! Nedávno, když jsem řekla, že mám šílenou chuť na chleba s domácím sádlem, tak mi napůl v legraci a napůl vážně řekla: „Panebože, panebože, neříkej to hnusný slovo, nebo budu zvracet!“

Podobně se v krušných dietních časech vyjadřuje i o másle a tučnějších potravinách – někdy se tomu zasměju, přítelkyně je hodně vtipná osoba, ale pobavených reakcí je méně a méně. Najednou si totiž nevychutnáme společnou večeři a sklenku vína, nejdeme do restaurace, negrilujeme, nákup bývá lítý boj o obsah košíku. Kdo to nezažil, nepochopí, jak moc mohou opakované diety narušit pohodu partnerského soužití. Snad bych vše pochopila, kdyby přítelkyně potřebovala shodit pár kilo, jenže jediný tuk, který na těle ukrývá, má v rýze u nosu – což ji říkám záměrně, abych jí trošinku popíchla (není to pochopitelně pravda).

Pokračování 4 / 4

Dietní teror

Myslím, že nejsem sociálně tupá a dokážu pochopit a akceptovat hodně zvláštností, ale zmíněné dietní šílenství, onu patologicky umanutou posedlost hubnutím, „fakt nedávám“. Nechápu a nevím, co s tím a jak to řešit. Když jsem se pokusila vše ignorovat, neřešit to, stejně se mě její „amoky“ dotýkaly.

Když ona zobe na vodě dušené nitě masa a kuličky hrášku a já pro sebe opeču pořádný steak a šťouchané brambory, tak celou večeři pak poslouchám jemné narážky na ohleduplnost, na množství kalorií, na „maličké“ nedostatky mé postavy a podobně. Kdyby to přítelkyně dělala i v jiných oblastech života, tak spolu už dávno nejsme, ale ona se tak chová jen, co se týče diet a hubnutí. Jako by jí nedostatek energie zasáhl i „mozkovnu“. Je to možné? Je u žen, které rády hubnou normální, že tím terorizují zbytek rodiny?

Doporučujeme

Články odjinud