DARJA (40): Úraz mozku změnil mého muže k nepoznání

@Anonymizovaný: Nemládne, to je opravdu problém. Jedna moje snacha má postiženou sestru (po zánětu mozkových blan), je postižená fyzicky a mentálně zůstala na úrovni tříletého dítěte. Někdy je agresivní a má velkou fyzickou sílu. Tatínek to neustál, odešel od nich za prací na druhý konec republiky, ale staral se finančně, občas je navštívil. V poslední době to vypadalo, že se vrátí, ale zemřel náhle na infarkt. Maminka se stará jako vy. Co bude, až to už opravdu nepůjde nevím, syn se snachou počítají s tím, že se budou muset postarat oni. Mají dvě děti a malilinký byt. Ale jak píšete, řeší se to, co právě přináší čas. A počítá s tím, co jednou přinese.Psychologové a psychiatři jsou dobrou pomocí. Já jsem díky svému dobrovolnictví nebyla vhozena do neznámého světa, takže jsem nebyla nijak zaskočena a ani vlastně smutná, takže mi nic takového nechybělo ale pro dosud zdravého člověka je taková náhlá změna určitě těžká a vím, jak těžko se s ní vyrovnává.
Jako dobrovolníci jsme v kterémsi roce podle jakéhosi nového zákona museli absolvovat jednou do měsíce supervizi s psychologem. Hrozně jsme byli naštvaní. Brali jsme to jako trest za dobrotu a ztrátu času, kterého jsme pro sebe měli i tak málo. Trvalo to dost dlouho, ale nakonec jsme byli rádi. Moc nám ta sezení pomáhala, zvláště u některých hodně problematických klientů. Člověk zjistí, že odborník mu může být užitečný a skvěle mu poradit i tehdy když si sám myslí, že žádnou radu a pomoc nepotřebuje.