Život je někdy nesmírně zamotaný a Dáša o tom ví své. Jelikož ji muži zklamali, rozhodla se pro život se ženou, i když není homosexuálně orientovaná. A konečně je spokojená!
Já i Johanka jsme se do Prahy přestěhovaly ve stejném roce a do stejného domu. Obě jsme utíkaly před minulostí. Johy se přistěhovala z malého města ze severní Moravy a v pronajatém bytě bydlela s přítelkyní. Její rodina těžce nesla její orientaci a lehce provokativní vzhled, roky neshod vygradovaly Johaniným odstěhováním se z maloměsta. Chtěla žít v anonymitě a v tolerantním prostředí.
S rodiči se nyní opět vídá, zvláště s otcem vychází pěkně. Malé město a jeho netolerantní až tmářská atmosféra rodinným vztahům prostě nesvědčila. Přestěhováním si všichni vydechli, rodiče za dcerou jezdí, ona za nimi ne, je to tak lepší pro obě strany.
Já odešla z vesnice po druhém rozvodu, mí bývalí muži se totiž stali hospodskými kumpány a začali mi dělat ze života peklo. Oba pijí, oba mě během manželství několikrát uhodili, popravdě jsem se jich bála. Ve vsi mě nic nedrželo, kamarádky se odstěhovaly, táta se upil a máti se zamilovala do mladšího muže, o něhož se stará jako o malé děcko. Já ji příliš nezajímám.
Alena Menclová
30. srpna 2023
Jediný, kdo mi z naší nepovedené rodiny „zbyl“, je sestra. Ta se dobře vdala, bydlí v Německu, je spokojená a pravidelně se navštěvujeme. Dokud jsem nebydlela s Johankou, sestra mě i finančně podporovala. Nyní to již není potřeba, vycházím dobře a dobře vychází i sestra s mou přítelkyní.
S Johy jsme se daly dohromady díky jejímu psovi a mému synovi, ten se do něj od prvního dne, co jsme se přestěhovali, doslova zamiloval. S Johanou a její přítelkyní ho chodíval venčit, pouštěla jsem ho, nikdy jsem neměla v tomto směru žádné předsudky. Obě sousedky byly velmi milé a příjemné.
Brzy jsme si tykali a spřátelili se, ostatně nastěhovali jsme se synem ve stejný měsíc jako ony, a tak jsme byli v domě tak trochu na stejné lodi. „Holky“ mi občas hlídaly syna a my jim občas pejska. Po dvou letech se Alena odstěhovala. Vrátila se k bývalé přítelkyni. Johanka se chodila vyplakat ke mně. Stejně jako já měla na partnery, tedy v jejím případě partnerky, smůlu.
Kateřina Pokorná
27. srpna 2023
Já přitahovala „ožraly“ a násilníky a ona zase „princezny“, které se rády nechaly hýčkat a vydržovat. V té době jsem stále hledala muže pro život, obíhala jsem různé seznamky, odepisovala na e-maily i zprávy, ale neměla jsem štěstí. Johy tehdy také truchlila, ale na rozdíl ode mě se rozhodla, že si dá vztahovou pauzu a bude cestovat, což byla její vášeň, které předchozí známosti neholdovaly.
A tak jsme sousedce během jejích cest často hlídali pejska. Několikrát jsme jí se synem také něco dobrého upekli na přivítanou a ona mně a malému nikdy nezapomněla něco přivézt. Tak to šlo rok. Pak jsme se domluvily, že vyrazíme společně na prodloužený víkend na kola, obě jsme sportovně založené.
Alena Menclová
22. srpna 2023
Syn byl u sestry a my vyrazily na kole z Drážďan do Prahy. Poslední večer jsme strávily v Mělníce, vypily jsme dvě lahve vína a najednou šlo vše ráz na ráz a já se poprvé milovala se ženou. Líbilo se mi to. Ráno bylo hodně rozpačité, ale pomohlo nasednout na kolo a opřít se do pedálů. Po deseti kilometrech jsme se už všemu smály a Johanka se mě nerozpakovala plácnout v legraci po hýždích.
Týdny ubíhaly a my si „hezké chvilky“ několikrát zopakovaly. V podstatě jsme byly dvě velmi dobré kamarádky, které se spolu občas i pomilují. Ostatně jako dvě dobré kamarádky působíme i nyní – nevodíme se za ruce a nemáme se k sobě na veřejnosti –, což Johanku trochu štve, ale už spolu i bydlíme!
Přítelkyně zdědila nějaké peníze a vzala si hypotéku na velký dvougenerační byt ve vedlejším domě. Každá máme svůj prostor, syn svůj maličký pokoj a já přispívám Johance na hypotéku a vařím. Obě ušetříme, pro obě je to výhodné.
Martina Šebestová
17. srpna 2023
Nevím, co přinesou další roky, ale zcela objektivně musím říct, že prožívám nejklidnější a nejstabilnější období v životě. Mám se o koho opřít, mám stabilní domov, syn sice nemá tátu, ten o něj nestojí, ale má úžasnou tetu, s níž nyní vychází lépe než se mnou. Johanka vlastní děti nemá a ani už mít nejspíš nebude, mého syna má ráda jako vlastního.
Nemohu říct, že je Johy láskou mého života, do ženy se tímto způsobem asi ani zamilovat nemohu, ale mám ji nesmírně ráda, je mou oporou, kotvou a domovem. Nedokážu si představit, že bych opět žila s mužem. Muži mě zklamali, počínaje dědou i otcem a konče všemi mými partnery. Bohužel jsem nepotkala žádnou výjimku. Myslím, že ač nejsem jinak orientovaná, s Johankou zestárnu.