Co by tak ta Dáša psala,kdyby měla s pánem to dítě,a on se s ní přesto rozešel??? Myslím si,že ani 10 dětí není schopno udržet manželství (partnerství),když už jeden chce pryč....No a ta druhá žena asi nedbala,jestli pán chce nebo nechce nějaké děti,narafičila to tak,aby bylo po jejím no a pak už to jelo...
Na mě to působí tak, že pán dítě chtěl, akorát ne s ní. Nebo se ho možná ta nová na názor neptala... No ať už to bylo jak chtělo, hlavní je že paní nezůstala sama a bez prostředků, to bejvaj smutnější příběhy.
Nedá se nic dělat, nelze u sebe nikoho držet násilím. Člověk by si měl z každého vztahu vzít to hezké. Život jde dál. Paní má zdravou dceru, sama nezůstala, po ženské operaci je kdekdo. Měla by být ráda, že partner jednal poměrně na rovinu a řekl jí to do očí. A že někoho potkal, má novou lásku a má s ní mít dítě? To je prostě běh života. Neměly bychom v sobě živit negativní pocity proto, že nám skončil nějaký vztah. Jenom si tak škodíme. Nevidím v téhle situaci fakt nic až tak tragického.
Láska, ta magická, kouzelná , osudová...kdo z nás ji nezažil a netoužil být jen a jen s ní nebo s ním? Možná, že tohoto muže to postihlo až nyní, první manželství se rozpadlo, těžko říci proč, druhé bylo už jaksi všední a pomalu ho umrtvovala nuda, proto vězte, že i dobré bydlo může pálit. časem zjistí, že v životě je vždy něco za něco. Ta novost vztahu časem zmizí, přijdou starosti a dítě jim ubere část společného času. Možná si uvědomí, že mu vlastně tak zle nebylo. Ale to je život.
V článku se nepíše nic o tom že by si paní myslela že její operace hrála v rozchodu nějakou roli přesto že nadpis to dost naznačuje, což je dost ubohá novinařina. Mno k článku jako takovému.....Klasický případ který člověk čte zas a znova že si jeden myslí jak jsou šťastní a pak jako rána z nebes překvapením zjistí že jejich partner či partnerka v tom vztahu už nechce pokračovat. Můj názor na tyhle případy je ten že ten co si myslel že jsou v pohodě musel přehlíet určité signály........respektive nebyl schopen vnímat jak se jeho partner cítí, dokonale hráli tu roli na venek, ale co se děje uvnitř toho druhého nevěděli.....samozřejmě jsou lidé co vám to zahrají a neumí mluvit otom jak se opravdu cítí tak že je to težší poznat, ale i tak si myslím že na njaké úrovni musela vnímat že něco není úpln v pořádku. Vůbec bych být jí neřešila jestli má nebo nemá s další partnerkou dítě....respektive nic bych z toho neodvozovala o jejich vztahu. Neví jestli dítě bylo spíše nehoda nebo zda bylo plánované a navíc každý má právo na změnu názoru. Navíc nakonec přeci s dítětem souhlasil a neměli ho jen proto že se jim to nedařilo. Tak že tady není prostor pro to cítit se ukřivděně, že se mnou dítě neměl a s jinou ano.... To co by mne v jejím případě mrzelo víc je to, že dcera si na něj pravděpodobně hodně zvykla a vnímala ho jako člena rodiny a pro ni to asi taky nebylo snadný že opět přišla o tátu...... Druhá věc, která by mne mrzela by byla ta že s tím ten chlap nepřišel dřív v době kdy se s tím ještě dalo něco dělat ale svou nespokojenost si nechával pro sebe až do okamžiku kdy už nebyo návratu. ...............což je asi nejčastější příčina všech problémů ve vztazích..........idi mají strach říct že se v tom vztahu necítí úplně dobře, nějak se to snaží přežít až to dlají tak dlouho že už pro ně přestane mít ten vztah hodnotu........neříkám že by to určitě zachránili, to neví nikdo, ale měli by alespoň šanci zjistit jestli to šlo zmnit nebo ne.
Další případ takové, která si myslela, jak žijí šťastně a nic jim nechybělo, a teď se diví. Myslet si, že společné dítě nějak upevní vztah, je naivní. Naopak narození dítěte představuje pro vztah zátěžovou zkoušku, jakou mnohdy neustojí ani vztah do té doby bezproblémový, natož pak takový, který by snad bylo třeba utužovat. Kdyby to dítě měli, odešel by pravděpodobně taky a možná o to dříve. Operace s tím nijak nesouvisí (ačkoli některé ženy by to možná rády vydávaly za ten důvod - ach, nemám dělohu, jsem tedy o něco méně ženou s velkým Ž, a on, padouch, místo aby mě utěšoval v mém nelehkém osudu, odešel za jinou, která dělohu má - což je hloupost, ale už jsem to párkrát v internetových diskuzích viděla). Nezbývá než vypořádat ty domky a auta, případně další společné majetky, a věnovat se dospívající dceři, která nepochybně taky matku potřebuje, přece jenom i jí se rozpadla rodina. I když to byl pro ni nevlastní otec.
To teda nevím, ale ta operace s tím rozchodem vůbec nesouvisí a z vyprávění to rovněž nevyplývá. Dokonce ještě paní popisuje jak jí při operaci a i po ní podržel. Takže nadpis "Počkal si na mou operaci a pak se se mnou rozvedl" je zcela zavádějící. Ty myomy by nejspíš odhalil gynekolog v době, kdy se snažili otěhotnět - nejspíš to asi i byla příčina proč se nedařilo. Nebo snad to svoje snažení o otěhotnění se svým doktorem neprobírala a celý dva roky snažení k němu nechodila? No a nakonec může být ráda, že to dítě spolu nemají - nejspíš by to žádné "upevnění pouta" a odešel by stejně. Vždyť několikrát v příběhu zaznělo, že on o další dítě nestál. A že si ho pořídil později s jinou....nu, to už tak bývá.
Myomy se nerozrostou do stadia, kdy je nutná operace, ze dne na den. Paní nechodila na gyndu - dokonce ani když se jí nedařilo otěhotnět?No a jinak mi přijde, že ten rozvod s operací nebo neplodností paní vůbec nesouvisel.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.