DÁŠA (48): Mám chuť se rozvést, manžel nežije se mnou, ale s mobilem | Foto: iStock

Foto: iStock

DÁŠA (48): Mám chuť se rozvést, manžel nežije se mnou, ale s mobilem

Lidé se nejčastěji rozvádí kvůli nevěře. Dáša tvrdí, že její muž jí je také nevěrný, ne však s jinou ženou, ale se svým mobilem. Manžel ho prakticky nedá z ruky a Dáša si začíná myslet, že potřebuje odbornou pomoc.

Několik mých kamarádek se ocitlo na prahu rozvodu kvůli mobilu svého partnera, přesněji kvůli tomu, že v něm našly důkazy o nevěře svých protějšků. Já tuto zkušenost naštěstí nemám, nicméně mobil v mé občasné chuti vyplnit rozvodové papíry hraje také naprosto ústřední roli.

Manžel měl ke svému mobilu vždy velmi vřelý vztah, netuším ale, kdy se jeho posedlost mobilem přehoupla přes únosnou mez. Mně vše v plné síle došlo až toto léto. Poprvé od svatby jsme s Karlem trávili dovolenou sami bez dětí, ty sice stále bydlí doma, ale už mají své aktivity, své přátele, svůj program.

S manželem jsme jeli na týden na kola do jižních Čech, do menšího hotelu s polopenzí. Hotel měl skvělé recenze a já se těšila, že si vše užijeme jako za mlada – klidné společné večeře, večerní procházky po městě, výlety na kole, hospůdky i malý hotelový wellness.

Večeře, procházky, výlety i wellness se konaly, ale vše probíhalo naprosto jinak, než jsem si vysnila. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v tak podivném manželském trojúhelníku – úplně celou první večeři strávil muž na mobilu!

Karel si psal s kolegy a známými, kontroloval radar, psal si se sestrou a švagrem, sledoval v jisté aplikaci, jaké letadlo nám prolítává nad hlavou, jaký vlak projede za chvíli městem, pak prolistoval noviny, zkontroloval email – myslím, že ani nevěděl, co večeřel a co mu občas spadlo z talíře na stůl či klín. I večerní procházka městem probíhala v podobném duchu.

Muž dostal nějaký vtípek od kolegy, hrozně ho to rozesmálo a musel jej přeposlat asi deseti lidem, ti samozřejmě nějak reagovali. Poté cosi kdesi na Facebooku komentoval švagr, manžel musel reagovat, pak kontroloval konto, poté opět počasí a radar a také zjišťoval recenze na restaurace, co budeme mít další den na trase.

Při tom všem pochopitelně občas do někoho vrazil, zakopl, zanadával, což byla jeho veškerá komunikace. Byla jsem vytočená, během celého večera jsme prohodili asi tři smysluplné věty. Už jsem se opravdu těšila do vířivky – bláhově jsem si totiž myslela, že si tam Karel telefon nevezme. Vzal! Prý musel kvůli práci.

V podobném duchu proběhla celá dovolená včetně naprosto ukázkového „hysteráku“, kdy to vypadalo, že se manželovi díky zapnuté navigaci na kole vybije mobil dřív, než dorazíme do hotelu. Připomnělo mi to „hysteráčky“ našich kluků, když byli v batolecím věku. Stejně probíhala bohužel i další dovolená u moře.

Víc a víc jsem si začala uvědomovat, že můj muž už nějaký pátek vlastně nežije se mnou, ale se svým telefonem. V době, kdy jsem se starala víc o děti a domácnost, mi to tolik nedocházelo.

Jenže děti vyrostly a manžel je zkrátka víc na očích a také mám pocit, že se jeho vztah k telefonu v posledních dvou letech přehoupnul do závislosti, je-li to tak možné nazvat. Telefon má neustále po ruce či v ruce, ustavičně ho kontroluje, projíždí sociální sítě, růžné aplikace, emaily, noviny – nedá bez svého „miláčka“ ani ránu.

Je mi šíleně nepříjemné, a popravdě jsem na to víc a víc alergická, že když na Karla mluvím, málokdy kouká na mě, ale takřka vždy do mobilu či směrem k němu. Vadí mi, když jsme v restauraci či doma, sedíme u jídla a on se místo alespoň snahy o konverzaci věnuje výhradně svému „miláčkovi“.

Už několikrát jsem se vytočila a včera jsem mu dokonce mobil doslova vyrvala z ruky. Manžel koukal a překvapeně vyhrkl: „Co děláš, Dášeno!?“ Trochu jsem se zastyděla, že mi ujely nervy a omluvně vysvětlovala, že je jeho chování prostě šílené, nespolečenské, neslušné, urážející a nepříjemné.

Karel chvíli poslouchal, dokonce mi i odpovídal, ale zhruba po půl minutě byl opět v jiném světě – ve svém mobilním vesmíru! Mám pocit, že vůbec nevěděl, že má mobil v ruce, že ho zapíná, bylo to prostě silnější – byla to magie!

Ano, to je to správné slovo, Karlova posedlost mi přijde jako černá magie, jako jakási hypnóza. Působí to na mě tak, že si neuvědomuje, že mobil vyndává z kapsy, že ho zapíná, že kvůli tomu přerušil konverzaci. Jde prostě o naprosto zautomatizované pohyby!

Vrchol byl, když jsem nedávno díky mým bolavým zádům a následně špatnému spánku zjistila, že je muž pravděpodobně na mobilu i v noci, že se budí a kontroluje ho, jako jsme kdysi kontrolovali kluky, když byli jako batolata nemocní a měli třeba horečku.

Myslím, že je muž skutečně závislý a měl by se nějak léčit. Z mého pohledu je náš partnerský vztah prakticky nefunkční. Jako domácnost jakž takž fungujeme. Karel občas nakoupí, občas vysaje, občas i uvaří, ale vše s mobilem v ruce. Je mi to líto, štve mě to, mrzí a vytáčí – mobil mi vzal muže.

Doporučujeme

Články odjinud