Starat se o nemocnou maminku, dospívající děti, řešit problémy v zaměstnání a případné vlastní zdravotní potíže je dost náročné. Své o tom ví Dáša, která si vyčítá, že maminku na její přání umístila v domě s pečovatelskou službou.
Maminka se přestěhovala před několika týdny do domova s pečovatelskou službou, já se za ní snažím jezdit několikrát týdně. Nemám to naštěstí daleko, a tak občas mamce přivezu něco na zub nebo domácí oběd.
Personál domova říká, že je to zbytečné, mamka si může vybrat oběd ze tří jídel, něco na zub koupit v místní kavárničce, jen já mám pocit, jako bych maminku zanedbávala, kdybych své návštěvy omezila.
Před patnácti lety, když maminka ovdověla, se zhoršily její zdravotní potíže – špatně chodila, měla vysoký tlak, cukrovku a přidružily se i bolesti a ochabnutí nervů rukou. Měla jsem v té době dost malé děti, a každý den ze zaměstnání jezdit kontrolovat mamku a vyřídit nákupy a pomoc v domácnosti jsem přestala zvládat.
Jako nejjednodušší řešení mi přišlo vzít maminku k nám. Říkala jsem si, že i děti budou mít rády babičku doma, taky se těšily, že s ní budou hrát alespoň karty nebo stolní hry, když na skotačení venku babička moc dohlížet nemohla. Místa jsme měli dost, babička měla vlastní pokoj se sousedící koupelnou, pěkně v přízemí, aby si mohla s chodítkem sama dojít mezi nás do obýváku.
Roky utíkaly, děti odrůstaly a babička nám tak trochu zlenivěla. Nechtěla jsem ji nutit do žádné práce, kterou by zvládla ze židle, a tak spokojeně trávila veškerý čas v křesle sledováním seriálů a luštěním křížovek. S chodítkem odmítala vyjít dveřmi ven na terasu, stále jen s televizním ovladačem, a to i během krásných letních dnů.
Za celý rok jsme ji vyvezli vždy do lázní na dva týdny, my si vzali dovolenou a babička si našla společnice na povídání. Po návratu se nastěhovala zpět do křesla před televizí…
Pochopitelně se zhoršovaly potíže s pohybem, častěji jsem maminku vozila na různá vyšetření, ale doporučení lékařů, že by se měla snažit a trochu se hýbat, nedbala.
Vím, že to byla i moje vina, ale nechtěla jsem na ni být tvrdá, stačilo, když se můj partner někdy nelichotivě vyjádřil na její adresu (ale musím říct, že s námi měl svatou trpělivost a zůstal).
A tak babička v mé péči mírně kynula, šourala se jen pár metrů po bytě a s přibývajícími roky si začínala na leccos víc stěžovat. Tu jí vadilo, že děti mají na návštěvě kamarády, jindy naše návštěva, pak jí nechutnalo nebo jsem měla upéct jiné buchty…
Když se před třemi lety objevil covid, prodělala jsem ho já i partner, maminku jsme od nás izolovali, a hned jak byla možnost, nechala se očkovat. Po druhém očkování byla taky v pořádku, po třetím začala mít po krátkém čase potíže s dýcháním.
Nechci tvrdit, že to způsobila vakcína, maminka byla náruživý kuřák a roky dýmání se na ní určitě podepsaly. Víc než pět týdnů zůstala v nemocnici, dýchala s podporou přístrojů, ale nakonec se zotavila natolik, že ji přemístili do léčebny k rehabilitačnímu pobytu.
Jezdívala jsem za ní, jak jen to bylo možné, moc se tam s nikým nesblížila, stěžovala si na stravu, na televizní program, na počasí, teď zpětně se mi zdá, že snad na všechno. Se spolubydlící paní si také nerozuměla a já viděla, že to mamince na duchu vůbec nesvědčí. Ovšem pustit ji domů lékaři nechtěli, dokud nebude jisté, že se jí potíže s dýcháním nebudou zhoršovat, případně vracet, pokud se vyléčí.
Koncem podzimu to vypadalo nadějně, ale k mému naprostému překvapení odmítla jít domů a trvala na tom, že by chtěla do domu pro seniory, a že má dokonce možnost na přímluvu ošetřujícího lékaře takové místo dostat. Nikdy jsem maminku neviděla tak paličatě rozhodnutou prosadit si svou, a nakonec po poradě s partnerem jsem jejímu přání vyhověla.
Přestěhovala se do dvoulůžkového pokoje, já zase jezdím s kastrůlky, dlouze telefonuji několikrát odpoledne a večer, abych řešila nepodstatné věci, kterými se mamka zabývá.
Jenže – přijedu za ní, většinou podřimuje v posteli, a já vidím, jak se nějak pomalu zmenšuje a ztrácí… V ten moment mám obrovské výčitky svědomí, proč jsem si mamku nenechala doma, přestože to bylo náročné a někdy jsem špatně stíhala všechny povinnosti. Opravdu nevím, co by bylo lepší.