MARCELA (45): Dcera je kopií mé tchyně. Šíleně mě to irituje, za což se stydím | Foto: iStock

Foto: iStock

MARCELA (45): Dcera je kopií mé tchyně. Šíleně mě to irituje, za což se stydím

Dcera Marcely je neuvěřitelně podobná své babičce, Marcelině tchyni. Babička je přitom vzhledem i projevem velmi nápadná a nepřehlédnutelná dáma. Pro Marcelu je nesmírně těžké to přijmout.

Začalo to už v porodnici… „Panebože, ona je celá máma! Vidíš ty uši, ty vlasy? Máma bude nadšená,“ vyhrkl manžel, když poprvé viděl tu naši čtyřkilovou Droběnku. Není nad to bezprostředně po porodu slyšet, že vaše vytoužená holčička je kopií vaší tchyně. Aby to nevyznělo špatně; s tchyní vycházím docela dobře, to však ještě samozřejmě neznamená, že je má krevní skupina. Ona totiž není krevní skupina prakticky nikoho.

Babi Mařenka je totiž nesmírně hlučná, bodrá, prostorově výrazná, zkrátka všude je jí moc. Až moc. Tchyně je nápadně vysoká i široká. Také má od přírody velmi kudrnaté a husté vlasy, obrovské oči i rty, velký nos i uši, zkrátka velké všechno.

Nebožtík tchán vždy v žertu říkal, že tchyně měla být původně dvě. Tím myslel, že tchynina maminka měla mít dvojčata, dvě holčičky, ale nějak se to zvrhlo, dvojčata se nerozdělila a jeho Mařenka dostala do vínku všeho dvojnásob.

Aby toho nebylo málo, tak si muž prosadil, že se dcerka bude jmenovat Maruška po jeho mamince. Já moc chtěla Aničku, a tak se dcera jmenuje Marie Anna, jenže všichni, i její dva bráškové, jí naprosto spontánně říkají výhradně Maruško. Aničku úplně ignorují. Nikoho zkrátka nenapadne oslovovat klon mé tchyně jinak, i když manžel dceři občas v žertu říká také Droběnka. Naší tříleté holčičky je totiž už od porodu pořádný kus!

Čím je Maruška starší, tím víc vzhledově připomíná svou babičku, navíc je stejně jako tchyně hlučná a všude je jí plno. To, že má už od kojeneckého věku velmi husté vlasy i výrazné obočí a je o hlavu větší než holčičky v jejím věku, je příčinou toho, že vypadá o zhruba rok nebo dokonce dva starší. To by pochopitelně nevadilo, jen si pak lidé, co Marušku neznají, myslí, že je dcerka mentálně opožděná.

Vybavuji si třeba situaci, kdy se se mnou na hřišti dala do řeči jedna docela příjemná maminka, s níž jsem se znala od vidění. Povídaly jsme si, načež se mě ona paní opatrně zeptala, zda má dcerka nějaký handicap. Nechápala jsem a zeptala jsem se, jak to myslí. Paní se trochu zarazila, ale pak mi vysvětlila, že je z oboru a před mateřskou pracovala jako speciální pedagožka.

Poté jsem se velmi taktně dověděla, že Maruška svým chováním i velmi omezenou slovní zásobou neodpovídá svému věku. V tu chvíli začala naše Droběnka cosi hlasitě a naprosto nesrozumitelně hýkat a pak se neméně hlasitě smát – no, úplně stejně jako tchyně!

Jakmile jsem si na naši babi Mařenku vzpomněla, došlo mi, proč k této situaci došlo a jak to ona maminka myslí! Maruška je prostě obřík a mate tělem. Úplně rudé mamince jsem tedy vysvětlila, že jsou Marušce teprve dva roky a že si myslím, že je úplně v pořádku. Paní se okamžitě začala omlouvat, prý dcerka vypadá skoro na čtyři roky.

Nad celou situací jsem pochopitelně mohla mávnout rukou, ostatně paní byla velmi slušná a myslím, že mi chtěla skutečně pomoci. Ale asi jsem přehnaně citlivá, příjemné mi to zkrátka nebylo a začala jsem dcerku občas v podobných chvílích pozorovat.

Dcerka skutečně působila vzhledem a vzrůstem starší a chováním a mluvením logicky poněkud opožděná či zanedbávaná. Neskutečná podobnost s tchyní ve mně pak vyvolávala dvojnásob negativní pocity. Přišlo mi, že za to tchyně tak trochu může a naprosto neoprávněně mě v některých situacích štvala i dcerka.

Ale aby to nevyznělo úplně šíleně, dceru mám samozřejmě moc ráda, jen jsou v mém vztahu k ní momenty, které bych ráda neprožívala. Se syny žádný takový zádrhel ve vztahu nemám, u dcerky zkrátka hraje roli ona extrémní podobnost s její babičkou.

Stydím se za to, mně samotné je to velmi nepříjemné, chtěla bych to změnit a nic takového necítit, ale jde to hůř, než jsem si myslela. Velmi doufám, že pomůže čas.

Doporučujeme

Články odjinud