Dcera mě nesnáší! Chtěla by všechno, ale žijeme z výplaty do výplaty

Sice to není zvykem z mé strany přispívat ale možná pomůže. Osobně mě tohle posadilo, pak jsem jsi uvědomila, že já jsem byla více méně stejná. V 15-ti jsem už musela pracovat, protože mojí rodiče byly alkoholici v 16-ti jsem objevila kluka, který mě miloval natolik a (miluje dodnes), že se o mě začal starat (bydlela jsem s ním atd), protože jsem byla mladá a blbá tak jsem se nechala ovlivňovat ´´partou fajn lidí který mi rozumí´´. Záhy ale v dnešní době už manžel něco požadoval nechodit za školu,nepít i když prospěch na gymnáziu jsem mela na 1, přišel o dobře placenou práci a už nemel dost financí aby mi mohl platit teenegerské výmysly a samozřejmě přítel neni rodič, taky jsi vyslyšel. Netýrala jsem ho jako Vás vaše dcera, ale proste jsem nechápala jak to, že předtím to šlo a teď nemůžu na koncoroční chatu a školní ples.....I když jsem měla zkušenost s prací a staráním se sama o sebe. Dnes už mám něco za sebou a manžel je to jediné co na světe mám (krom pejska:) a vím že za to co jsem mu tehdy řekla by jsem si dnes sama dala po čuni.Navrhuji dceři vysvětlit, že ne každý má mámu a jestli Vás nechce nech se jde podívat tatínkovi tam možná pozná,že nejnovější mobil je možná fajn pro partu, která jí nepodrží když to bude potřebovat, ale skutečnému příteli je to jedno a uvědomí jsi kolik je to námahy se ještě ve Vašem vytížení ji věnovat. Jistě možná od táty bude mít nejnovější mobil, ale bude mít na ni čas a náladu? Teď je právě ve věku kdy mámu potřebuje nejvíc, já jsem to štěstí neměla,tak ad ho nezahodí. Přeji pevné nervi

domácíbuchtička: Vykopnout z domu!!!!! Jinak dopadne jako kamarád - je mu je 36, bydlí díky rodičův ve vlastním bytě, rodiče nakoupí co potřebuje, on nepracuje už 8 let a ani pracovat nehodlá.
Dejte mu ultimátum, že buď bude řádně studovat a k tomu si najde brigádu, nebo stovat nemusí, ale do 3 měsíců si najde práci a Vám bude přispívat, jinak ať se odstěhuje! A upřímně, i v dnešní době se dá sehnat práce, když člověk chce!!!!
Já měla brigády od 15 let a musela se otáčet i když jsem studovala. Teď mám 3 děti, zatím jsem na MD a tak studuji VŠ, ale mívám i občasné brigády. Člověk nesmí být líný!

Proč při jedné z hádek s dcerou neřeknete, že by jí bylo s tatínkem lépe a tak ať se za ním odstěhuje. Tatínek má jistě víc peněz a tak si může dovolit jí pak všechny ty věci koupit. Řekněte jí, ať si zbalí věci a jde ....... Uvidíte, jak rychle bude dcera zpět.
Nejlepší chování v takové situaci není pláč (i když Vás chápu), ale útok! Když není dcera spokojená u Vás, ať jde k otci, kde bude mít vše.

domácíbuchtička: Ano, sehnat práci s maturitou na gymplu je těžší jako s VŠ diplomem, ale když se kluk nechce učit, tak ho nedonutíte. Věk na to, aby měl rozum, má, tak ho nechte. Vyživovací povinnost k němu vám už skončila, nestuduje a je schopen pracovat. Takže by se měl začít otáčet. Práce ve skladu, prodavač, rozvoz čehokoliv... Takhle začíná spousta lidí. Pokud bude šikovný, najde si časem něco lepšího nebo si ho ve firmě všimnou a postoupí za chvíli v té původní. Maturitu na gymplu má spousta lidí a uživí se naprosto normálně, ono nakonec není důležité to samotné vzdělání, ale jestli člověk pracovat chce, je aktivní a slušný. Pokud po čase po vzdělání zatouží, může si školu dodělat dálkově, je to při zaměstnání či rodině těžší, ale to je daň za promarněnou příležitost, ostatně i takových znám spoustu.

Právě totéž zažíváme doma se synem.Už podruhé nedokončil ani 1.semestr VŠ.Je doma (22), práci jako kluk s gymplem nesežene, pracovat nechce - ale dej...Jsme oba důchodci a jeho finanční přispění bychom uvítali.Nejvíc nás mrzí, že vyšuměla naše snaha ho naučit studovat a pracovat.Návyky nemá ani se nesnaží. Co s ním?

Pošlete dceru na nějakou dobu k tatínkovi. Uvidíme, jak dlouho jej to bude bavit. A dceruška si může jít přivydělávat někam na brigádu.

Přeji Vám hlavně klid v duši....Věřte,že děti dokáží být hodně kruté a dokáží hodně vyčítat.Má dcera mi dokonce vyčetla smrt jejího otce,který jí umřel před očima.Prý kdybych se s tatínkem nerozešla,tak mohl stále žít.Chodila v černém s otočeným křížem na krku,řezala si ruce,nenáviděla mne.Nikdy se ovšem nedozví,co bylo mezi mnou a jejím tatínkem a proč jsme se rozešli,protože by jí to hodně bolelo.Dcera vše časem pochopila,začala chodit na vysokou školu a nedá na mne dopustit.Všechno chce čas a trpělivost.Zkuste dcerce sbalit věci a že ať si jde k tatínkovi klidně bydlet.Buďte v klidu,ikdyby náhodou šla,tak bude opět brzy zpátky u Vás.Necítila by se dobře v nové rodině.Jen musí pochopit,že peníze nejsou opravdu všechno.I ptáče se necítí dobře ve zlaté kleci....Vyhrává láska.

Mám něco podobného za sebou a myslím že je čas myslet taky na sebe,jste živá bytost a ne hadr na podlahu.Hodně štěstí.

Wahida: Přesně...

Buďte na sebe pyšná, že v dnešní době dokážete z platu prodavačky žít bez dluhů. Jsem taky samoživitelka, ale plat mám lepší. Dcera zatím tyto věci nevidí, taky si myslím, že by jí brigáda prospěla. Dejte jí rázně na srozuměnou, že se vydírat nenecháte a když se jí to nelíbí, ať jde k tatínkovi. Tatínci-rozmazlovači většinou nemají zájem o komplikace a ona by v jeho novém životě komplikací byla. Nebojte se neztratíte ji. Snad do jejího světa pronikne něco i z Vašeho. Potřebuje vědět o problémech, které musíte dnes a denně řešit, zapojte ji do toho. Přeji hodně štěstí.

Ano souhlasím s prací , ale ne u tatínka . Za prvé by měla maminka seznámit dceru s příjmem jejím ,kolik platí na ní otec . Sednout si spolu a zasvětit ji do rodinného rozpočtu a zdůraznit ji její možnosti vzdělání a možností pak mít větší příjem jak rodiče od snad kamarádky.Taky si s ní promluvit čím chce v životě být a čeho dosáhnout. Já ani manžel jsme neměli možnost studovat . Chtěli jsme , aby dcery měli tu možnost . Holky všechny mají maturity a třetí chtěla dál tak má VŠ Moje dcery jak přešly na střední školu tak první byla v kolektivu slečen , ale v té době už začínalo slovo socky. Prostřední a nejmladší byly na škole , kde převažovali kluci a tam problém nebyl. Holky věděly kolik máme peněz na domácnost , že si nemůžeme vše dovolit. Tak dělaly brigády a z nich si pak koupili vytoužené věci a nikdy nezapomněly na nás s čokoládou. Dodnes si pamatuji jak nejstarší pracovala v zahraničí u koní vydělala si pěkné penízky přijela domů na 2 týdny přivezla si pár věcí a rádio co u nás ještě nebylo to přivezla sestrám. Najednou plno kamarádů a mysleli si , že bude platit útratu v hospodě . Párkrát zaplatila a pak si uvědomila jak těžko pracovala a byl útrum. Každý za své.

zuzkasim:
souhlasím. Jako bych četla svůj příběh: od 16 jsem každé léto trávila na brigádě v potravinách, za našetřené peníze jsem si ( samozřejmě:-) koupila vysněné oblečení, ještě na dárky zbylo.
Dnes, už po VŠ, na ty doby nostalgicky vzpomínám: naučilo mě to vážit si peněz i vlastní práce...Jako bonus beru i to, že se člověk ,,otrkal" - byla to taková retro sociální síť...

Ono zní všechno hrozně jednoduše, ale kdyby bylo řešení tak jednoduché jako dcerunku zaměstnat nebo ji šoupnout k tatínkovi, tak už by možná x-krát bylo po problému. Nejsem sice žádný psycholog, ale podle mě problém nastal už dávno a tohle je jenom důsledek. Patnáctiletá slečna nepotřebuje vysvětlovat proč nemůžu mít tohle a tánhle to... Sama vidí, že peníze nejsou a na tyhle otázky si odpovědět dokáže. A kdyby byly vztahy doma v pohodě, tak z toho nedělá až tak velký tiár. Ale u nich očividně není v pořádku vztah matka-dcera. Myslet si, že dítě bere rozvod "v pohodě" a srovnalo se s tím, je tak trošku idealizování si skutečnosti. A to vím ze své vlastní zkušenosti. Taky jsem si myslela, jak jsou moje dcery ok, jak je to bezproblémové atd. Ale není to tak. Když bylo dcerce devět, tak mi sama řekla, že to není až tak, jak všude povídám a v tu chvilku u nás začali bít zvony na poplach.Já nevím, jak u vás, ale u nás doma to funguje tak, že holky nikdy nemluví o svých trápeních napřímo. Dělají x různých kousků a podlouností jenom proto, aby sem si jich konečně už všimla a začala s nima mluvit. Podle mě by pisatelka měla se svojí dcerou mluvit... Ale ne o penězích. O tom, co skutečně trápí. Ono totiž vidět svého tátu, jak si žije báječně se svojí novou rodinou, zatímco ona s mámou pořádně fungující rodinu nemá, to opravdu nikomu nepřidá. Přijde lítost, vztek, hledání viníka. A kdo jiný je viník v očích puberťáka než rodiče? V tomto případě ovšem máma, protože roli táty tady očividně nikdo nezastoupil. Btw. sama jsem vyrůstala v rozvedené rodině a i když vím, proč se naši rozvedli a vždycky jsem si myslela, že rozvod byl to nejlepší, co mohli udělat... Zároveň jsem jako dítě v duchu obviňovala matku za všechno to špatné, čím jsme procházeli. Dnes už to vidím z toho druhého pohledu - rozvedené samoživitelky... Ale tenkrát to bylo jinak. Nikdo se mě nezeptal, co mě trápí, proč jsem taková jaká jsem. A i když jsem nevyváděla jako dcera pisatelky, někdy jsem měla sto chutí to udělat. Tahle moje dětská zkušenost mě naučila jedno. Kdykoli děvčata dělají nějaké problémy, tak se snažím zamyslet nad tím, jestli se jim dostatečně věnuji nebo ne. Jestli ty problémy, které před sebou máme jsou ty skutečné, nebo za nimi stojí něco víc.

Ibiza: omlouvám se za chybu.. nevydělala

Nikdy do žádné diskuze nepřispívám, už z principu. Ale musím říct že toto mě nadzvedlo ze židle. Holka by dostala 10 zprava a 10 zleva. Co si o sobě vůbec myslí. Mě je 27. Od 15 jse měla brigádu a na co jsem si nevidělala to jsem neměla. Otec neplatil alimenty, běhaly jsme po policajtech a já byla mámě vděčná i za to málo co mi mohla dát. Má holka ruce a hubu ( pardon ). Tak at jde makat. Aspon si těch věcí bude víc vážit.

Lopatu do ruky a makat

Ještě by se mamina měla tedy začít moderně oblékat a pečovat o sebe. Samozřejmě na dotaz dcerunky, proč nezbývá už dost peněz pro její značkové hadry jí to odůvodnit jejími slovy-"Aby ses za mě nemusela dcerunko stydět, že vypadám nemožně a jestli něco chceš, najdi si brigádu, je to přeci podle Tebe tak snadné!"

musím říct,že mi z toho článku bylo na brečení.Jí nikdy neměla značkové oblečení aspon mi ho rodiče nekoupily.A tedka mi je 27 let a mám své první značkové kalhoty a sukni a nic na tom nevidím.Svuj první mobil jsem dostala až v 18 letech.

A co takhle k alimentům přidat stejnou sumu ..... a starej se o sebe jeden měsíc, děvenko... s tím, že v ledničce máme každá svoje ... Myslím, že holčena vůbec netuší, kolik stojí jenom třeba pečivo a pod...

Taky bych byla pro to, ať si dcerka vyzkouší žít s tatínkem a jeho novou rodinou. Nebo domluvit se na vyšších alimentech, pokud ty stávající nestačí a tatínek nemá nouzi. Mimochodem dost živě si pamatuju dobu, kdy mi bylo 15, také jsem toužila po všem možném a možnosti mých rodičů byly omezené (i když ne až tak moc), každopádně mi ani nechtěli dopřát vše, co jsem chtěla. Tak jsem chodila na brigády. Celou střední školu jsem roznášela letáky + o prázdninách měsíc úklid v jedné firmě za zaměstnance, co čerpali dovolenou, občas nějaká brigáda v zahradnictví atd. Pak jsem si těch pár šušňů, které jsem si vydělala, opravdu vážila a rozmyslela jsem se, jestli je utratím za nové tričko, walkman...

souhlasím s již zde napsaným příspěvkem.. domluvit se s otcem aby si ji vzal k sobě..

Přesně tohle mě napadlo. Nejdříve zkusi prosadit vyšší alimenty a pokud to nepůjde jinak, poslat slečnu k tatínkovi a platit na ni. Při platu prodavačky ty alimenty nebudou nijak likvidační.
Já chápu, že je tpro ni zlé. Když slyším 13 leté slečny jak se baví style - prosím tě, nebav se s ní, vždyť nemá pořádné - a teď lze vyjmenovat řadu věcí, které bohaté děti považuí za samozřejmost.

Nejlepší by bylo, kdyby si slečnu vzal do péče tatínek a maminka posílala ze své výplaty skromné výživné...