Dcera nestojí o své dítě, musím se o něj starat já

Nikdo nic nemusí. Paní se rozhodla z lidského hlediska sama. Nikdo ji nenutil, nikdo jí to nepřikázal.Ať už to dopadlo, jak to dopadlo, netřeba fňukat, ale brát tento úděl radostně. I když už má více let, má ještě plno lásky na rozdávání.

Asi bych souhlasila s otcem - dcera ať bydlí samostatně a stará se. Pokud by situace byla hodně špatná, pak je možnost zažádat o svěření do péče a holka by se alespoň musela podílet finančně. Tady jde hlavně o to dítě. Znám dva případy, kdy babičky vychovávají své vnučky, protože máma selhala.

Ať se babka dál stará a dcera si mládí užívá...Měla by si najít nějakého řádného muže a až dítko povyroste,tak si ho jistě ráda nebo možná i nerada vezme.Takových případů je a bude...Když jim to jó bude všem vadit,šoupněte dítě do děcáku.Můj názor je ten: dítě se vůbec nemělo narodit,nebylo by co řešit.A také: jsou ženy,co nemají žádný vztah k dětem,ta dcera to zrovna může být a to se nedá změnit.

S výchovou "babičkou" mám své zkušenosti. Psala jsem to na diskusi, která na tuto diskusi upozorňuje. Tedy zde: http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=26795&status=saveOK A podle mne by bylo dobré, aby se o dítě co nejříve starala matka a babička ustoupila do pozadí. Nejde pouze o vztah maminky k dítěti, ale i o vztah dítěte k mámě. A ten se utváří právě v tomto období. Mohlo by to později smutně zasáhnout do života mámy, babičky i vnučky._________________________________________________________________
Elynor: Myslím, že nikdo tady nemyslí nic špatného. Babička prosí o radu a některé z nás, třeba Divizna, já, a tak, si myslíme, že z jednostranné informace a bez odborných znalostí můžeme babičce spíše zamotat hlavu a situaci zhoršit. Že by se měla babička obrátit s prosbou o radu spíše na odborníka. Samozřejmě, že babička, která hledá pomoc tady na Dámě. Myslím si, že nikdo nepsal, že by tam měla posílat dceru. Dcera je dospělá, takže by tam musela chtít jít ona sama, ta ale pomoc nehledá. Jinak máš pravdu, nikdo neví, co se matce v hlavě odehrává a to, co píše babiščka může být subjektivní.

Dcera musí být zodpovědná žena a dobře vychovaná. Soudím tak z toho , že nechtěla jít na potrat, nechtěla to dítě zabít. Vždyt takové uvažování u 18 leté je skvělé. Musí to být báječná holka, tak nikdokdo je citově plochý uvažovat nebude. Celkem souhlasím s tím , že babička se asi až moc napasovala do role matky, a dcera asi nemá odvahu proti své mamince bojovat a jít do konflitku. , Tak to radši vzdala . Myslím, že návrh dědečka , aby bydlela sama je velmi dobrý .Nějakou sociálku, adopci a podobně bych do toho vůbec netahala. Dítěti nikdo neubližuje, je zdravé a mají ho rádi. Souhlasím s Elynor, mě tyhlety "slaďoučký ťuťuňu" taky vždycky přišli naprosto úchylný.

Elynor: každá máme prostě jinou zkušenost. Já už měla štěstí na hodně sociálek a všechny bez rozdílu byly fajn ženy, co se opravdu snažily pomoct. Ale samozřejmě, výjimky určitě jsou.
Co bych od nich v tomto případě očekávala ? Např. kontakt na dobrou psychologickou ambulanci, která je na pojišťovnu (každý psycholog není dobrý a když už ano, často se platí a částky jsou vysoké), v případě potřeby mediační podporu, radu ohledně financí (dávky), atd...Na paní se to zřejmě sype a potřebuje podporu. Tak na mě článek působí.

Osobně jsem toho názoru, že je třeba řešit situaci v okamžiku, kdy je nějaké dítě hladové, špinavé, nemocné nebo je mu ubližováno. Pak je na místě se zajímat a starat. To, že dítě dle měřítek někoho třetího než jsou rodiče, není dostatečně milováno, to je hodně pitomý důvod k zasahování do cizích věcí. Tohle dítě má sice do začátku smůlu - mladá matka, otec neznámý, přepečlivá horlivá babička, snad aspoň ten dědeček má rozum, ale jinak se dítku nic špatného neděje. Čili sociálku bych já držela od této rodiny co nejdál, než tam napáchá nějakou škodu.

Divizna: na stránkách http://www.ospod.info/ - anketa - valná většina tam hodnotí práci OSPOD jako špatnou. Diskuze - hned na první stránce samé negativní příspěvky, dotazy, jak si stěžovat na práci OSPOD... krása. Moje osobní zkušenost je nulová, jelikož pracovnice příslušného úřadu, která měla zastupovat zájmy mého nezletilého syna, se neobtěžovala dělat vůbec nic. Takže ani syn ani já jsme se nikdy nedozvěděli, jak ta paní vypadá - bylo to jen jméno v úřední listině. Od stolu napsala jakési vyjádření, které poslala soudkyni, aniž by zvedla zadek a šla se podívat, jestli syn vůbec žije, natož jak a kde. Mně to bylo tenkrát jedno, synovi zbývalo do 18 let pár týdnů, čili zastupování nezletilého skutečně bylo spíš formalita, navíc nešlo o žádný spor, soud jen postupoval dle zákona, tehdejšího - ono už to taky je fůru let. Ale nedivila bych se, kdyby dotyčná dáma stejně postupovala v případě, že je dítě ještě malé. Prostě napíše požadovaný papír a hotovo dvacet.

Elynor: to je omyl, žádné práskání dcery, ale žádost o pomoc a radu. Nic jiného, než o co žádá ta paní tady. Nemysli si, že pokud to přijde naprášit někdo z pozorných sousedů, že nebude hůř, než když projeví snahu sama. Já mám s lidmi z OSPODu pouze dobré zkušenosti, vždy mi poradili dobře.

Veškerá potřebná péče u takhle malého dítěte je právě mimo jiné to "tuťuňuňu" - péče není jen ustrojit, vykoupat a přebalit. To ti potvrdí každý, kdo pracuje s dětmi, které tohle nezažili.
Z článku tady nevyčteme, kde se stala chyba, pohled je jednostranný. A že by měla psychologa (jako poradce) navštívit hlavně babička, na tom se tady shodneme možná všechny...

Jak to tak pozoruju, chudák ta sotva dvacetiletá holka - jedna by na ni poslala psychologa, druhá OSPOD a další mluví rovnou o adopci dítěte... být na jejím místě, kdybych si tohleto přečetla, tak sbalím dítě a utíkám co nejdál od babičky a od všech, co nemají lepšího na práci, než organizovat životy druhých. Bohužel tipuju, že ta slečna na to nemá dost odvahy, jinak by to jistě už dávno udělala.

helza: píšou, že dítěti je 10 měsíců. Na laktační psychózu bych si nevsadila. Vnutit lásku? Proč? On je nějaký závazný mustr na to jak "správně projevovat lásku"? Co když ta dcera svoje dítě má ráda, jenom to prostě nedává najevo neustálým ňuňáním a ťuťáním, jako spousta ostatních žen? Copak to znamená, že by dítěti nebyla schopná poskytnout veškerou potřebnou péči? Kdyby jí ovšem to dítě hned po porodu nezabavila babička, že. K psychologovi bych poslala maximálně tu babičku, místo toho, aby psala srdceryvné články na net.

No nezáviděníhodná situace. V podstatě jde podle mne spíš o to, jestli je babička ochotná hrát roli matky nebo ne - podle toho se pak dá situace řešit. Dle toho jak je dcera vykreslena se mi zdá nepravděpodobné, že by vyhození z domu zafungovalo a byla z ní zázrakem najednou dobrá máma. Vnučka by tím asi spíš nakonec trpěla.
Lásku z ní nevytřískají, kde to není tam to není. Možná by mohl poradit psycholog ale upřímně pochybuji o tom, že by dcera byla ochotná brát to, že malou nemá ráda jako problém, který je třeba řešit natož u psychologa.Je fakt že je holka ještě mladá a za pár let už může věci vidět jinak, ale když tam není vztah od začátku tak moc nevěřím, že by se ho podařilo dobudovat později.Další variantou je samozřejmě adopce....tolik lidí by bylo za takovou holčičku šťastných. Ale to zase bude pro babičku těžké a pochybuji že by byli ochotní jít touto cestou.

Chybu dělá babička.
Mně by ale zajímala jiná věc. Babička má invalidní důchod - jakou má diagnozu, když má na to starat se o tak malé dítě?

Řekla bych že láska se nedá vnutit, naopak s nátlakem se může pokazit i to malé pouto, které maminka k dítěti chová a pokud nechová, pak i naděje, že nějaké pouto časem vznikne. A o to miminko nyní jde. I když model rodiny, kde se babička stará o dítě a dcera žije dál svým životem není zas tak neobvyklý a vpodstatě v tom nevidím problém. Dcera možná plánuje, že ona se jednou bude starat o vnoučata a tím si ztracené chvíle s vlastním dítětem vynahradí. Nebo neplánuje nic. Dnes žijí rodiny tak různými způsoby života, že nelze nic posuzovat jako dobré, či zlé. Ale jak jsem psala níže, pokud babičku trápí neschopnost dcery vnímat dítě s láskou, pokud vidí dceru jako citiově oploštělou i v jiných situacích, měla by to řešit s odborníkem. Může jít koneckonců i o laktační psychózu - nějak nevím, jak dlouho po porodu maminka je.

Divizna: no jasně, žalovat se nemá, ale hlásit se to musí! Proboha, kde se to v lidech pořád bere, 25 let po revoluci a furt se najdou lidi, co si myslí, že jejich osobní věci má řešit nějaký úřad. Prásknout vlastní dceru? Fuj.

Truda: souhlas, podle všeho ta dcera nedostala vůbec příležitost nějakou samostatnost projevit a o dítě se postarat. Babička byla "unešená", hned se všeho chopila a samozřejmě že to dělá líp, než by to dělala 19letá slečna. Ta si netroufne matce otevřeně odporovat a tak se tedy radši nestará. Podle všeho pravdu má ten manžel - napřed musel paní "probrat", aby si uvědomila, že to není její dítě, moc to asi nepomohlo. Odstěhovat se a postavit se na vlastní nohy, to je asi pro dceru jediná šance. Jinak bude mít ne dítě, ale spíš dalšího sourozence, a maminka bude mít vše na povel i nadále. Ona sice na oko lamentuje, ale ve skutečnosti jí vyhovuje mít dohled nad dcerou i vnučkou.

Eviicka: souhlasím, pro Barunku je momentálně babička velké štěstí, vyhnat ji s dcerou by byl velký hazard. Určitě je třeba zajít min. na OSPOD.

Myslím, že holka žádnou poruchou netrpí a je zcela v pořádku. V devatenácti soupeřit se starou matkou, kdo se jako "samice" víc prosadí? Copak jí matka dala prostor, aby se taky cítila matkou a ne jen kontrolovanou a vedenou dcerou, byť už s vlastním dítětem? Já bych v tomhle věku taky utekla zpátky do práce, doma bych být nechtěla -s kontrolující a řídící matkou za zády. Až si mladá najde partnera, který s ní bude chtít založit nové hnízdo, babička hořce zapláče a bude se cítit odstrčená. Zatím je vše při starém - dcera je stále dítětem, jen přibylo další dítě a babička má vše pod palcem. Soupeřit s ní o to, kdo bude Barunce důležitější osobou, mi připadá asi jako osud dětí úspěšných rodičů - buď musí slavné předky trumfnout, nebo rezignovat a hrát roli rebelů kašlajíích na pravidla.

Mata69: nojo jenže tady nejde jen o dceru, pokud ji opravdu vystěhují, donutí se starat, lásku k dítěti tím nevzbudí - to dítě bude hrozně trpět a teď je věku, kdy tu lásku potřebuje strašně moc a ponese si to pak do dalšího života. Navíc, paní z článku by to asi taky asi dobře nenesla.
Souhlasím s Helzou, tohle je na odborníka -a to i v případě, že babička má na situaci svoji vinu.

No nevím, ale myslím si, že to chtělo trochu důslednosti (a znovu to zdůraznit ještě i teď) - že když si to dítě tedy nechala, i když to vidí jako chybu, nemůže to prostě hodit na své rodiče. Je to její dítě a ona se musí starat. že se jí to nelíbí? že jí to nic neříká?? Ona je za něj odpovědná. Mě se zdá, že babička až příliš ochotně na sebe to břímě vzala a dcera prostě jen využila situace. Chápu to tak, že dcera stále s nimi bydlí - souhlasím s otcem (dědečkem) - donutit dceru, že se musí starat sama. Tohle je špatně. a myslím, že tomu hodně pomohli.

Dcera může trpět nějakou poruchou v oblasti citového prožívání. Za to, že k dítěti nic necítí podle mne nemůže, naopak je tímto hendikepem ochuzena. Myslím si že babské rady, ani rady moudrých žen nejsou řešením, spíše mohou situaci zkomplikovat. Obrátila bych se se žádostí o radu na odborníka - psychologa.