Anežka není zrovna svěřovací typ - tedy aspoň vůči mně. Ne že bychom spolu neměly hezký vztah, spíš se odmalička doma projevovala introvertně a já ji nikdy nechtěla nutit do "holčičích" rozhovorů, pokud k tomu sama neměla chuť. Zpětně si říkám, že to možná byla chyba...
Samozřejmě jsme věděli, jaké má dcera kamarádky, ale to, že se s některou pohádala, jsme se od ní nedozvěděli, stejně jako to, že se usmířily. Když jsem se ptala, co dělá třeba Míša, odpověď byla něco jako "má se dobře" a to bylo všechno.
Protože se Anežka dobře učila, navrhli jsme jí, aby zkusila přijímačky na osmileté gymnázium. Uspěla, a tak ji čekala nová škola, noví spolužáci. Vypadalo to, že se se vším sžila bez problémů. Našla si nové kamarádky a my neměli důvod dělat si starosti.
Pravda je, že letos o prázdninách, po kterých nastoupila do tercie, začala trochu divočet. Už je to tady, puberta, řekli jsme si s manželem, ještě docela spokojení, protože od známých víme, že některé holky začaly řádit mnohem dřív. Dceři jsme tak v létě s těžkým srdcem dovolili první diskotéku, samozřejmě s odvozem od tatínka, pravidelným hlášením po mobilu a dalšími nezbytnostmi, nad kterými zvedala oči v sloup.
Zavolala mi maminka dceřiny spolužačky
S kamarádkami trávila celé léto, domů se vracela včas, tak jsme neměli důvod ji nějak omezovat a občasné "telecí" projevy jsme pozorovali shovívavě. Dokonce jsme někdy byli i rádi, protože s námi sice mluvila všelijak, ale rozhodně víc než dřív. A v blažené nevědomosti bychom zřejmě žili doteď, kdyby dcera neměla potřebu se pochlubit kamarádce se svým zážitkem a ta to neřekla své mámě.
Když mi před dvěma týdny zavolala maminka Anežčiny spolužačky, vůbec jsem netušila, co mě čeká. Anežka u kamarádky pár dnů před tím přenocovala - poprvé po prázdninách - a já předpokládala, že tam něco zapomněla. Proto mě překvapilo, když se mě ona maminka zeptala, jestli bych se s ní nemohla sejít, že by se mnou potřebovala mluvit.
Trochu mě to znepokojilo, napadlo mě, že u nich Anežka třeba něco rozbila nebo holky nedejbože třeba kouřily a byly přistiženy. Připravovala jsem se na nepříjemný rozhovor, ale na takový šok tedy ne. "Víte, mně do toho teoreticky nic není, ale zároveň si myslím, že i je, když je vaše dcera kamarádka té mojí," začala Klářina matka rozpačitě. A pak z ní vypadlo, že se Anežka Kláře svěřila, že o prázdninách přišla o panenství! Ve 13 letech!
Nechtěla jsem tomu samozřejmě věřit. "Víte, mně se Klára se vším svěřuje," řekla její matka významně a já se cítila trochu trapně. "A i když Anežce slíbila, že to nikomu neřekne, tak za mnou přišla, protože cítila, že tohle prostě musí říct někomu dospělému." Její slova mi připadala hrozně afektovaná, spíš bych to formulovala, že dcera musela takovou bombu mamince prostě vyslepičit, ale na obsahu to nic neměnilo.
Dcera se přiznala, ale víc říct nechce
Poděkovala jsem Klářině matce za informaci s tím, že s dcerou promluvím, ale že nevěřím, že je to pravda. Dívala se na mě soucitně a pak ještě dodala, že jejich Klárka nikdy nelže a že bude asi muset zvážit, jestli ji s Anežkou nechat dál kamarádit. Spolkla jsem, že spolu holky chodí do jedné třídy a že Klára je tedy pěkná kamarádka, když hned vyzradí tajemství, a vyrazila domů jako saň.
Na dceru jsem uhodila, sotva přišla ze školy. Vypadala sice ohromně zaskočeně, že to vím, ale že by se nějak bála, co na to řeknu, to se mi nezdálo. Nejdřív zasyčela: "Ta mrcha bonzácká!" a pak otráveně dodala: "No jo, je to pravda. Ale v klidu, o nic nešlo." Málem jsem vyletěla stropem, to mě mělo uklidnit?!
Musela jsem se držet, abych dceři jednu nevrazila, a marně jsem přemítala, co má rodič v takové chvíli dělat. A vlastně to nevím doteď. Dcera totiž sice řekla, že se to stalo, ale to je tak všechno, co vím. Opět nasadilo svou masku introverta a odmítá mi cokoli bližšího sdělit, ať jdu na ni po dobrém, nebo po zlém.
Asi jsme někde udělali chybu
Když se ptám, s kým to bylo, jak se to mohlo stát, jestli si uvědomuje, že je ještě pod zákonem, jen krčí rameny, že jo. Vypěnila jsem, že jestli je dotyčnému víc než patnáct, mohl by za tohle jít sedět. To ji asi vyděsilo a od té doby mlčí jako zařezaná. Když jsem už v zoufalství křičela, jestli aspoň měla antikoncepci, obrátila oči v sloup, že to se snad rozumí samo sebou. V tu chvíli jen nechápete, jak se mohlo stát, že vůbec neznáte vlastní dítě!
Sešla jsem se i s Klárou a uhodila na ni, co jí Anežka řekla. Ale jen krčila rameny, že nic konkrétního, že se prostě vytahovala a že pokud ví, tak Anežka teď žádného kluka nemá. Nevím, jestli je to pravda, nebo ne, holky spolu navíc teď po vyzrazení všeho nemluví, takže už nemám šanci nic zjistit.
Zatím jsem to neřekla ani manželovi, mám pocit, že by Anežku snad zabil. Místo toho se už dva týdny trápím přemýšlením, co dělat - jestli vůbec něco dělat. Nejradši bych šla a dotyčného, který s Anežkou spal, přetrhla jak hada. Zároveň ale nechci udělat nějakou nenapravitelnou chybu ve vztahu s dcerou. Už teď to vypadá, že jsme něco dělali špatně, když se tohle mohlo stát, že jsme někdy selhali. A bojím se, abych její už tak malou důvěru neztratila úplně. Ale nechat to jen tak plavat? To přece taky nejde... Zdena, 40 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
VIDEO: Jaká byla první masturbace? Podívejte se na zkušenosti těchto lidí.
