Komentáře k článku zpět na článek

Mata69 7. 7. 2015 | 09:21
Dasa52 6. 7. 2015 | 00:20

Kočina: Já bych to řešila odstěhováním zcela jistě, protože nejsem fixovaná na majetek. Ostatně jsem to i udělala, když se k nám nastěhovala snacha a začalo být ve 2+kk těsno, nechala jsem byt mladým, platila jsem dál nájem, protože ještě studovali, a odstěhovala se do podnájmu. Dneska zase bydlíme spolu, ale v domě, kde jsou byty oddělené a každý žije nezávisle ve svém. Nežila bych v jedné domácnosti s někým, kdo mi otravuje život a neřešila bych, čí je to vina. Nikdy to není černobílé. A život máme jen jeden, není třeba si ho kazit tím, že se budu užírat něčím, co neumím a možná ani nemohu vyřešit.

betateta 1. 7. 2015 | 15:43

hankamishka: Bingo, také to na mě tak působí, ta holka má něco nevyřešené. Třeba je to nějaká forma volání o pomoc, třeba se nemůže vyrovnat se smrtí táty, nebo jí nebo tátovi máma něco udělala, nějak ukřivdila, třeba i nevědomě.

Mata69 1. 7. 2015 | 09:03

Polovinu domu neprodá a ani nepronajme bez souhlasu spoluvlastníka. Dále je potřeba si uvědomit, že nevlastní jednu konkrétní půlku domu, ale má polovinu na každé cihle, na každé části - nejde říci - tahle půlka je tvoje - tahle moje. Takže i kdyby dcerunka souhlasila, pochybuju, že někdo do takového spoluvlastnictví půjde a koupí to.
Pokud dcera nedodržuje z jakéhokoliv důvodu (šprajc atd..) nějaké zásady korektního soužití a domluva s ní možná není - pak opravdu se snažit stavebně její bydlení oddělit - rozdělit kuchyň, vlastní vchod...Osobně by mi také vadilo, kdyby se mi ráno po bytě motali cizí kluci nebo chlapi, brali si z ledničky co je napadne...

niki.6 1. 7. 2015 | 08:26

Můj osobní názor je, že největší problém je vztah matky a dcery. Někde v dětství se to muselo něčím narušit, že dcera matku vůbec nerespektuje, nesnaží se s ní vyjít a domluvit. Otec byl autorita a matka vypadá, že byla za domácí rohožku a dcera, naučená z dětství, s ní zachází stejně a tak se k ní chová. Narovnat tento vztah by se měly snažit obě. Těžko hledat řešení ... možná s nějakým odborníkem?

lebahu 1. 7. 2015 | 07:42

Může polovinu domu prodat (ale to je spíš nereálné, nikdo nekoupí půl baráku, který není nijak stavebně oddělený a spolumajitelem který bude dělat naschvály) a nebo může požádat soud o vypořádání spoluvlastnictví (pokud s dcerou není jiná domluva), soud buď nařídí dceři matku vyplatit a nebo (pokud na to nemá nebo nebude chtít) může nařídit prodej domu v dražbě a potom vyplatit obě. Jako asi na tom prodělá, ale nervy a zdraví má člověk jenom jedno a "doma" by mělo být místo, kde se člověk jde schovat před světem a kde je dobře. Nepříjemný spolubydlící (i když je to vlastní dcera) fakt člověku na klidu nepřidá.
Zbytek je prostě neřešitelný, pokud chce holka střídat chlapy jak ponožky, je to sice blbý, nebezpečný, nemorální..., může jí člověk říct, že se mu to nelíbí, ale to je asi tak všechno co s tím může dělat.

kočina 1. 7. 2015 | 07:03

Dasa52: Tak nikde není psáno, že dům měli manželé v SJM, mohl ho mít manžel taky ve výlučném vlastnictví a je to poměrně běžné, pokud ho třeba zdědil nebo koupil za svobodna.
Jinak já paní taky chápu, má strach. Pokud jsou dvě spoluvlastnice, nic sice nemůže udělat jedna bez druhé, ale lze o vyřešení požádat soud. Což ale asi nebude to, co by paní chtěla.
Jinak by možná mohlo být řešením si někde pronajmout garsonku. Ne se úplně odstěhovat, normálně si svou půlku uzamknout, občas tam přespat.., ale nebýt tam pořád. S domem je dost starostí, takže předpokládám, že dcera (zvlášť pokud studuje medicínu) by neměla tolik času. Pokud je to šprajc, neměla by se komu šprajcovat a i máma by byla klidnější.

frakira 1. 7. 2015 | 06:50

Dasa52:
- Smrt manžela pro ní byla vysvobození?Ne pro ni, pro NĚ - nepochybuji o tom, že i pro manžela. Před pár lety mi umřela babička, kterou jsem měla moc ráda. Myslím, že nejen já jsem jí přála (ona si to přála určitě), ať konečně umře, i když nám moc chybí. Pokud někdo s radostí žije v těle, ze kterého je v pořádku prakticky jen hlava, těle, které se bez pomoci prakticky už téměř nemůže hnout, není v něm žádná síla a člověk ví, že ho má, jen díky tomu, že ho nepřetržitě sužují bolesti, pak je to nepochybně silný jedinec, ale myslím, že pro většinu takových lidí smrt rozhodně vysvobozením je. Pro příbuzné je to vysvobození samozřejmě i tím, že konečně mohou kdykoliv vyjít z domu a navíc jim odpadá náročná péče o nemocného (protože toho všeho se dá zbavit soupnutím nemocného do ústavu, že jo), ale hlavně tím, že vidět, jak někdo milovaný trpí a moct tomu jen bezmocně přihlížet, je opravdu kruté.- Totéž platí o matce. Jenže problém bude nejsíš v tom, že za ní asi nikdo nechodí.Problém? Nikdy by mě nenapadlo, že by pro někoho mělo být problémem, že není kurva (stejně jako si nemyslím, že pro ženu by měl být problém, že jí je.. ale rozhodně je to v dnešní společnosti náročnější varianta) Navíc je dva roky po smrti manžela - některé ženy se z toho nedostanou nikdy, takže nikoho si nehledat dva roky je podle mě naprosto normální.- Nechápu, jak může takhle uvažovat o své dceři - prostitutka, syfilis, vykládá to lidem v práci, snad jí i vadí, že dcera dědila po svém otci? Jak takhle? Bát se, že má promiskuitní dcera onemocní, je podle mě na místě - ono je to přecejen docela pravděpodobné. Svěřovat se se svými problémy kamarádkám je také přirozené, koneckonců, na to je máme. Já tedy v celém článku žádnou zášť vůči otci nebo dceři necítím.Jinak se zvuky z pokoje paní zřejmě nic neudělá, ale kuchyň bych prostě rozdělila. Že s tím dcera nesouhlasí bych neřešila, paní také nesouhlasí s tím, aby potkávala v kuchyni téměř nahé kluky a je jí to houby platné. Poznámka o dračici od mladého kluka cizí starší ženě je prostě nevhodná a na tom, že paní vadí, není nic divného - ale potkat nevychovaného dvacetiletého spratka může s dcerou i na ulici, takže to nemá smysl řešit.

Dasa52 1. 7. 2015 | 05:09

BTW: jak to, že má dcera polovinu domu, když po otci zdědily každá polovinu jeho poloviny? to by s tím jedině musela matka souhlasit a to byla rozhodně chyba, ať je to jak chce.

Dasa52 1. 7. 2015 | 05:00

Řešíte všichni dceru, ale mně přijde mnohem "divnější" matka. Smrt manžela pro ní byla vysvobození? Jestli v tom nebude hlavní problém. To kdyby řekla moje matka o otci, tak jí taky budu dělat naschvály. Možná tak o něm mluvila, i když ještě žil. Dcera je dospělá a může si vodit domů koho chce, ne že ne. Dva za víkend? Mohla by tam mít i dva současně - její věc. Totéž platí o matce. Jenže problém bude nejsíš v tom, že za ní asi nikdo nechodí. Nechápu, jak může takhle uvažovat o své dceři - prostitutka, syfilis, vykládá to lidem v práci, snad jí i vadí, že dcera dědila po svém otci? Co se týče poloviny domu, tak tu nemůže ani prodat ani pronajmout bez souhlasu dcery, takže pecháček. Budou se muset domluvit. Měla by dceru nechat žít a neprudit. Jinak jí sice nezlomí srdce, protože to není kost, ale ztratí ji zcela jistě. Na nejapné lichotce, že je/byla dračice mně také celkem nic nepřekvapuje, když říká, že to jsou v podstatě puberťáci (chlapům ve dvaceti má dospívání před sebou). Oddělená kuchyň by jim určitě prospěla, v tom s ní souhlasím. Já bych s matkou společnou kuchyň nechtěla a to je normální Je tu ale i druhá varianta, že je dcera opravdu mrcha a chce jí z baráku vyštvat. V tom případě někde udělali soudruzi chybu ve výchově a to bude těžký oříšek řešit ve společné domácnosti. Jsou na tom rodiče hůř - smažky bez práce jim kradou prachy a věci nebo žádné děti nemají nebo jsou nemocné... Tady stačí se domluvit. A možná je to celé vymyšlené, jako polovina příběhů tohoto typu.

Truda 1. 7. 2015 | 03:58

Dcera hraje tvrdě? Tak ať matka taky přitlačí na pilu. Já bych milenci naznačila něco odrazujícího. Třeba že dcera má dvojčata a hledá pro ně otce. Nebo bych se s klidem zeptala - už jste měl syfilis? Dcera si to léčila dvakrát a furt si nedá říct, střídá chlapy, dračice jedna. Nebo do patra zavolat - dcerunko, to sis přivedla Karla, Pepu nebo Tondu? Já jen ať vím, jaké mu mám ráno udělat kafe. Dneska jste dva nebo budete mít trojku? Jo a volala Monika, že ta swingrs párty zítra platí.

hankamishka 1. 7. 2015 | 01:03

pokud je ten článek pravdivý-ze života...-tak mám z toho pocit, že jí to holka dělá schválně...-za něco z dětství, co nepřekousla...

Eviicka 30. 6. 2015 | 22:49

No paní to nezávidím ani trošku, pokud je dcera na matce finančně nezávislá (dědictví, sirotčí důchod), nemá ona moc možností s tím něco udělat - pokud ji holka nebere a nezmění se to přes noc .

Mata69 30. 6. 2015 | 20:29

No tak nevím, ale i když dceři patří polovina domu - pravidla soužití by měla respektovat. Takže prdlačky, že si tam může dělat co chce. Užívají společné prostory, takže opravdu si tam dělat co chce prostě nemůže. Další věc - ona ještě studuje? Někdo jí nejspíš ta studia financuje. Jestli ze zděděných otcových peněz? Totiž jestliže jí matka financuje studia, tak si taky dost fouká...
Otázka je, jestli matku jako autoritu uznávala ještě za otcova života. Jestli maminka byla stále "ta v pozadí" a ten "vzduch", těžko jí teď dcerunka bude brát vážně.

Přečtěte si také

Recepty pro vás Další recepty