Jemu bylo 37, jí 17 let – už to může být pro mnohé rodiče těžké u vztahu své dcery akceptovat. Jenže on byl navíc jejím učitelem a kvůli své žákyni se rozvedl.
Mnoho partnerských či mileneckých vztahů vzniká na pracovišti, mnoho mezi studenty ve škole. Avšak ani milostný vztah studenta k pedagogovi nebývá výjimkou – obvykle ale v platonické podobě „student(ka) – pedagog“. Skutečný mezigenerační milostný vztah na půdě vzdělávacího zařízení je obvyklý již méně, a na základních školách je navíc naprosto nepřípustný. U dospívajících a dospělých studentů jsou milostné vztahy mezi pedagogem a studentem spíše etickou záležitostí. Teoreticky může takové vztahy zakázat školní řád (což nebývá příliš obvyklé), a tak záleží jen na vedení dané školy, jaký postoj k situaci zaujme.
A jak tomu bylo ve vztahu dcery paní Zdeny s učitelem tělocviku?
Podvědomě jsem tušila, že jí budou přitahovat starší muži
Dceři bylo 17 let, když se mi svěřila, že chodí se svým učitelem tělocviku, který byl o celých 20 let starší! „Tak jak to, že máš z těláku dvojku?“ vyhrkla ze mne v tu chvíli poněkud zmatená odpověď s příchutí velmi černého humoru. „Mami, ty jsi děsná! Ty se nezlobíš?“ divila se tehdy dcera. Nezlobila jsem se, sedly jsme si a všechno probraly – antikoncepci, vztahy s učiteli i s kamarádkami z ročníku, jak na ni bude koukat okolí, zda vztah tajit, či ne. Dcera byla vždy velmi vyspělá; nemyslím ale fyzicky, ale mentálně a sociálně. V 8 letech jí totiž po těžké nemoci umřel milovaný tatínek a nám začalo velmi krušné období nedostatku – lásky, zázemí i financí. V té době dcera velmi vyspěla, jakoby jí bylo najednou o 8 let více. A já tak nějak začala tušit, že ji to kvůli její vyspělosti a chybějícímu otci později „potáhne“ ke starším mužům. Problém byl, že vztah studentky a pedagoga je z mnoha pohledů problematický, onen učitel byl navíc ženatý a má rodina i přátelé mne kvůli tolerantnímu přístupu velmi odsuzovali.
Dcera ho milovala a já jí nic nezakazovala
Říkejme mu třeba Jan – tělocvikář Jan byl 10 let spokojeně ženatý. Pak se ale doslova zbláznil do mé dcery, která jej nějakou dobu rozumně odmítala. Od jejích necelých 16 let se vídali několikrát týdně a často i o víkendech, protože mu dcera ještě s jedním spolužákem pomáhali při trénincích malých dětí v jednom sportovním oddíle. Jenže pak se zamilovala i dcera, a jelikož bydlíme v menším městě, začalo být kolem nás poněkud dusno.
Všichni ode mne čekali, že nějak zakročím a měli mi za zlé, že dceru nechám ničit fungující manželství. Jenže ona nic neničila, iniciativu vyvíjel především Jan! Celá rodina včetně mé matky se ke mně kvůli tomu obrátila zády, jenže já cítila, že vztah je skutečně osudový! Dcera Jana milovala; měli stejné koníčky, hodně si rozuměli. Jan mi byl sympatický a zdál se být i přes zamilovanost rozumný. Manželce vše přiznal, požádal o rozvod a nechal jí veškerý společný majetek. Věděl, a tak o tom i mluvil, že bývalé ženě ublížil, chtěl se tedy zachovat co nejférověji.
Nelituji!
Po dceřině maturitě se vše zklidnilo, Jan totiž už před rozvodem odešel z vlastního rozhodnutí (a po tichém doporučení vedení školy) učit jinam. Dcera i přes náznaky šikany ze strany několika učitelek odmaturovala a nyní je na vysoké škole. Už přes rok žije s Janem, a přestože nemají zdaleka na růžích ustláno, vše zatím klape skvěle. Dcera totiž nevydělává a já ji nijak podporovat nemohu. Jan má nepříliš vysoký učitelský plat, ze kterého splácejí půjčku na malý byt. Další životní náklady jim pokrývá občasná dceřina brigáda a sirotčí důchod. Dcera je šťastná a já také, že jsem nepodlehla tlakům okolí. Stejně by to k ničemu nebylo! Zničila bych si krásný vztah s dcerou a koukala na to, jak se trápí, nebo se mě snaží obalamutit. Bývalé manželky Jana je mi líto, ale naštěstí neměli děti a život prostě nebývá černobílý.
