Kdoví,co ještě bylo v pozadí,o čem se z článku nedozvíme.Rozhodně "přítel" se zachoval nemorálně,když už, tak se měl s matkou nejdříve rozejít, a až pak se vrhat na dceru.Možná si představoval,jak si užije s oběma...Že dceři a přítelovi údajně vydrželo manželství (?) ,no dejme tomu.Ale chápu,že matka to brala jako superpodraz,a dodnes jí vydržela nechuť se s dcerou vídat,aby nemusela koukat na bývalého "přítele".Vnoučata mohla možná vzít na milost,ale zase ji odrazovala představa,že v pozadí je nefér bývalý "přítel",taky možná si chce žít svůj život v klidu,a tak to má.Dcera už si mohla zvyknout na status quo, a leda se může těšit ,že na smrtelné posteli by ji matka mohla teoreticky povolat a smířit se s ní.
zajímavý je že pro všechny je dcera jednohlasně mrcha ale jen pár se tu pozastavuje nad chováním toho chlapa. Dle mého mají oba na situaci stejný podíl vinny né li od větší i díky tomu že ona v té době byla fakt ještě hodně mladá a v tohle věku je snadné se bezhlavě zamilovat a neuvažovat o následcích. Mne fascinuje to že přebrat chlapa se bere jako by byl něčí majetek a někdo ho ukradl, ale von ten chlap má taky vlastní rozum a vlatní rozhodovací schopnosti a kdyby byl s matkou šťastný a zamilovaný tak se tohle nestalo. Dle mého názoru pokud by neskončil s dcerou tak by v brzké době skončil s nějakou jinou protože máma zjevně ta pravá nebyla. A to jak to má postavené máma se můžeme jen dohadovat. Má právo na to se s nimi nestýkat, pokud to tak cítí, je to její věc a nikdo jí to nemůže vyčítat. Opravdu né každý se dokáže nad takovu věc po letech povznést a říct si stalo se to jak se to mělo stát a ty lidi přijmout zpátky do života. Nikoho bych ale v téhle situaci tak příkře nesoudila jak to tu odsuzují mnozí v diskusi...........jen by mi přišo férové se nejdřív čestně rozejít s tou se kteoru už ví že nic mít vlastně nechce a pak teprve začít nový vztah, ale to je takové přání spíše z říše snů a fantazie.............myslím že film "ženy v pokušení" - i když je o opačné situaci, kdy milence přebere matka dceři je taovu hezkou ukázkou toho že ani jedna není "mrcha a svině" jsou to prostě jen lidi kteří mají své slabosti a když se chce dá se to i t´po takovém karambolu ustát a vztah dcera * matka neztratit........jasn je to filmová fikce ale vy co tu tak nenávostn soudíte dceru.zajímalo by mne jestli stejnou nenávist pociťujete vůči té matce ze zmíněného filmu.....taky je to pro vás mrcha a já nevím čím ješt jste deru z tohoto článku častovali? Můj názor je ten že málo který lidský příbh je černobílý a většina lidí nedělá rozhodnutí s cílem někomu ublížit i když to tak nakonec třeba dopadne.
@farah.farah: Hm. Film "Ženy v pokušení" jsem neviděla, takže netuším, o co tam šlo, a celkem mi to ani neschází. Nad chováním chlapa z výše popsaného příběhu se nepozastavuju, protože to není on, kdo si tady stěžuje, že mu nebylo odpuštěno a nepovykuje "já jsem jediná dcera". Podle mého ani příliš nezáleží na tom, jak se ten pán zachoval, neboť jde o princip, vůbec ne "jen o chlapa", jak znělo vyjádření dcery. Jde o to, že dcera se zachovala ke své matce nečestně, a nejenže ji za to hanba nefackuje, nestydí se, neomluvila se, ale ještě má pocit, že ona je ta ukřivděná, a píše o tom na internety. :/
Zato vím o varovném případu, kdy byl jeden ze tří sourozenců rodiči označen za černou ovci rodiny, pozván právník, a veškeré hmotné statky i nemovitosti byly rozděleny mezi zbývající dva sourozence, aby bylo zajištěno, že ten nehodný bratr majetek neprošustruje. Přičemž pán "černá ovce" rezignovaně podepsal všechno, co mu předložili a nepřel se, což možná taky není úplně dobrý přístup, ale co už. Ono je beztak s majetkem jen fůra starostí. ]:-D Ale to už jsme daleko od tématu.
Je řada možností, jak to zařídit, aby potomek nic nezdědil, to "vydědění" málokdo myslí jako terminus technicus dle zákona a práva :-)
@Elynor: Myslím, že právě dost lidí se domnívá, že napíše do závěti, že děti vyděďuje a je to. Prdlajz. Jak píšeš, ideálně rozhodnout už za života, převést na kohokoliv - kdo připadá člověku vhodný a posléze to "vyděděný" potomek těžko napadne jako neplatné. Souhlasím, jen jsem termín "vydědím ji" uváděla na pravou míru.
@Mata69: No jo, to můžeš mít pravdu. On možná leckdo zařve "já ho vydědím, holomka", aniž by se zamýšlel nad tím, jak se to ve skutečnosti dá realizovat. A o psaní závěti řada lidí vůbec neví, že to jde a jak se to má udělat, případně má představu získanou z detektivek - sepíšu to, pozvu jako dva svědky komornou a zahradníka a je to :-) Sama nevím o nikom, kdo by měl napsanou závěť, nebo o tom aspoň uvažoval, ale je fakt, že se na to lidí běžně nevyptávám, tak třeba je to častější jev, než si myslím. Osvěta neuškodí, každopádně.
Já bych se styděla za to se mamince podívat do očí přebrat vlastní mamce přítele to je opravdu nechutný co způsobila jediná dcera hrozná ostuda. Chudák paní maminka vůbec se jí nedivím že dceru nechce vidět za takový obrovský podraz.Je vidět že dcera myslela jen na svoje štěstí ale že tím ublíží vlastní mamince to si měla dcera uvědomit hned předtím ne ted' myslím, že už je pozdě na odpuštění. Já bych takovou dceru už nikdy nechtěla vidět fuj ostuda co provedla vlastní mamince. Je mi z toho zle.
@Anonymizovaný: Lentilko, Vy jste asi hodně mladá, soudím tak podle komentáře. Maminka se mohla na dceru zlobit, právem, ale ten Roman tu maminku asi moc nemiloval, když ji pustil jako horký brambor. Maminka byla v době kdy se to stalo ještě docela mladá, nějakých 45 maximálně, pravděpodobně o dost méně. Sama asi nezůstala, ale i kdyby byla sama, ještě to neznamená žádnou tragédii. Ono je vůbec otázkou, jak moc vážný vztah byl mezi Romanem a maminkou. Lidé se přece rozcházejí, daleko větší problém je rozchod manželů s dětmi, jedno jak jsou děti velké. A jak jsem psala, jsou lidské tragédie, jako je extrémní chudoba, nemoci, které ani dnes nejdou léčit, jakákoliv bezvýchodná situace.
Mezi dcerou a jejím mužem byl pokud dobře čtu 23 letý rozdíl. Dneska je jí čtyřicet a jemu tedy šedesát tři. No řeknu vám, dámy, on není každý starý pán stejný, ale ona v nejlepších letech a on čerstvý důchodce? Jak si myslíte, že to skončí? Za sebe můžu říct, i v těch dvaadvaceti bych si tohle přes veškeré sympatie sakra rozmyslela. Člověk musí koukat trošku dál, než co bude za rok. Známá si vzala pána se stejným věkovým rozdílem. Jsou dávno rozvedení. Užili si pouze první roky po svatbě, kdy byly děti ještě malé. Měl postavení, někam se s ním podívala, seznámila se s řadou celebrit. Pak mimo jiné alkohol a další a další. Ne každá o generaci mladší manželka umí ten věkový rozdíl přijmout s grácií a ne každý o generaci starší manžel umí nedělat problém z toho, že se manželka cestou z práce zdržela. Ano, stejně jako řada jiných jsem rozvedená s manželem přiměřeně o málo starším, ale věci jako rozdíl v oblasti věk, majetek, povaha, zdravotní stav a další...tyhle všechny faktory si o malér tak nějak doslova říkají....
Se matce nedivím, že se s tou štětkou nestýká. Přece nebude čekat až jí odtáhne dalšího chlapa. Jo a taky bych ji vydědila.
@Anonymizovaný: No, tak zrovna tohle není důvod k vydědění, to byste měla smolika.
@Mata69: Ale je.
@Anonymizovaný: Není, viz: Dle § 469a odst. 3 OZ může zůstavitel vydědit potomka, jestliže:Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech.O zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.Trvale vede nezřízený život.O přebrání partnera tam není ani slovo :-)
@Mata69: Věc se dá ale vyřešit tak, že ještě za svého života by paní darovala např. svůj byt někomu jinému (přítel, jiní příbuzní) nejlépe s tím, že by si nechala do katastru zaznamenat jako tzv. služebnost (dříve věcné břemeno) podmínku doživotního užívání. Není to sice vydědění v pravém slova smyslu dle terminologie OZ, ale efekt je stejný.A kde nic není, ani čert nebere. Tolik varování nezdárným potomkům, že mohou být vyděděni navzdory ustanovením OZ :-)
@Anonymizovaný: No jistě že ano, ale já reagovala na termín "vydědění". Dost lidí se domnívá, že když je dětičky naštvou, že je prostě vydědí - nedochází jim, že to až tak jednoduché není. Rozhodnout o svém majetku za života, když se obávají, že by skončil pro ně v nevhodných rukách, je ideální řešení. ;-)
Jako tohle se nedělá, už tak nějak ze slušnosti měli odolávat chvilku dýl a počkat, jestli to není nějaký jeho poblouznění mladší verzí dosavadní partnerky... ale jako "stane se i v lepších rodinách" a tím, že to tak dlouho vydrželo, tak to tak asi mělo být. Otázka je, jak daleko vůbec před tím byl ve vztahu k matce a jak moc to s ní vážně myslel... Za 20 let člověk dokáže odpustit i cizí ženské, že jí odloudila chlapa, natož vlastní dceři. Asi by mi to chvilku trvalo než to vydejchám, ale jak opadnou největší emoce, měly si to holky mezi sebou vyříkat a ne se užírat 20 let. Paní se připravila o dceru, o vnoučata...
@lebahu: No jo, ale všimni si, že dcera (nebo spíš autorka článku) to celé postavila tak, že je to vlastně chyba té matky. "Nechce mi odpustit - přece šlo jen o chlapa - já jsem její jediná dcera..." Kde je nějaká špetka sebereflexe? Kde je nějaké uznání, že se dcerunka nezachovala zrovna pěkně, kde je nějaká omluva? Jestli byl ten údajný "vysvětlující dopis" v podobném tónu, tak se vůbec nedivím, že matce ruply nervy a už dceru nechce vidět. 8-)
Hele děvčata, já si tu stejně říkám co to je za chlapa, který hned po první návštěvě a seznámení s dcerou partnerky, jí vyhledá a hned se s ní vyspí? To je asi pěknej charakter teda...Nějaký kecy o lásce na první pohled neberu kruci...chodil s její matkou, a hned takhle přehodí kolej jo? A dcera jakbysmet! Je z něj hin, sotva ho poznala, jeden večer si dobře pokecali, pak jí najde "náhodou" u školy a šup s ním do postele. A žijí spolu šťastně a jestli nezemřeli, žijí tak dodnes. Jak píše elynor, jsou věci, který se prostě nedělají, basta fidli.
Nedivím se. Tedy té matce. Jestliže šlo "jen o chlapa", mohla ho už tenkrát dcerunka laskavě nechat na pokoji a nechodit s ním do hotelového pokoje. Pánovi se taky celkem nedivím, málokterý muž, když má na výběr, by si nechal matku a nepokusil se o dceru, mladší kus je holt lepší trofej (byť mezi nimi je rozdíl jedné generace, to už je docela dost z hlediska té slečny, ale asi má pán jiné významné vlastnosti, takže věk se mohl zanedbat). Osobně bych to ovšem brala jako velké zklamání a podraz od obou, a taky bych se s nimi už nechtěla vidět. Taky proč? A k anketní otázce - ne, to by mě hanba fackovala, v žádném případě bych nepřebrala partnera ani matce, ani třeba tetě, sestře, sestřenici, babičce, vnučce... prostě ne. Jsou věci, které se jednoduše nedělají, protože jsou moc fuj.
@Elynor: Elynor, vy jste anděl. Bohužel v běžném životě to funguje "urvi co se dá", kamarádka, nekamarádka, matka, nematka. Další šance nebude a hodiny tikají- doktorkám, co tráví mládí nad knihami, místo na diskošce obzvláště. Ženská solidarita v honbě "za štěstím" neexistuje, jen v pohádkách. Je to prostě realita a nezajímá ji, jestli to schvalujeme nebo ne.
@Anonymizovaný: Tak té slečně z článku bylo v té době 22 let, podle toho, co se tam píše. To ještě měla před sebou fůru šancí, a na tikající hodiny já osobně příliš nevěřím, když už, tak o 10 let později, možná... Se ženskou solidaritou tohle nemá nic společného. Solidaritu jsem ochotná projevit tehdy, když si to dotyčný zasluhuje, a je jedno, zda je to žena nebo muž. Na nějakou "ženskou" solidaritu si nehraju, a ani bych od nikoho nečekala, že něco takového projeví, naopak jsem se mnohokrát přesvědčila, že ten klacek pod nohy mi jiné ženy hodí bez zaváhání, pokud to vypadá, že tím něco získají. Nejen muže, ale jakoukoli, třeba i zdánlivou nebo malou výhodu. Nicméně mám určité osobní hodnoty, a taky nepovažuju za nutné "urvat" chlapa za jakoukoli cenu. Nespojuju to se svým "štěstím". Anděl by byla ta matka z příběhu, kdyby to dceři odpustila a radovala se z jejího štěstí a z vnoučátek, jak tady někdo psal. Což je pro mě naprosto nepochopitelný přístup.
"ale na druhou stranu si říkám, že jde přece jen o chlapa "já se fakt válím smíchy, tak jí ho měla nechat, když jde přece jen o chlapa, ne? Hlavně že napsala ten dopis a vše vysvětlila, škoda že sem nenapsala i to vysvětlení, možná tam napsala že jde jen o chlapa.
A na druhou stranu, dvacet let se sžírat tím, že mi dcera přebrala chlapa, vzdát se té dcery a fakt zůstat naprosto sama, to je taky dobrý peklo. Tím ubližuje paní jen sama sobě.
@Mata69: Ono ale nikde není řečeno, že se ta matka sžírá a že zůstala naprosto sama. Je klidně možné, že se tím dávno nijak neužírá, jenom tuto kapitolu uzavřela, a že má kolem sebe fůru lidí, o kterých dcera neví - logicky. Matka si může spokojeně žít svůj život a věnovat náklonnost někomu, kdo si ji zaslouží, a byla by hloupá, kdyby po takové zkušenosti ještě dceři věšela na nos, jestli s někým žije, s kým, a zda je s ním šťastná.
@Elynor: to máš naprostou pravdu, to v článku nikde nevyznívá, napadlo mne to taky. Tím líp pro ní, samozřejmě. Jen dcerunka má nějakou potřebu dostat odpuštění a hrozně se diví, že je máma nechce ani vidět.
No, ono se to asi řekne, že by měla dceři odpustit a mít radost z jejího šťastného života a z vnoučat a tu zášť v sobě potlačit. Jenže...jak to tak vypadá, tak matka zůstala nakonec sama (nepíše se nic o novém příteli), tak se jí asi na štěstí své dcery nekouká s takovým nadšením, když jí dcera o toho partnera "připravila". Je fakt, že dcerunka na to nebyla sama, pán byl velmi aktivní směrem k dceři a kdoví jak by vztah s matkou dopadl, když jí tak rychle vyměnil za dceru. Asi tak hluboce zamilován nebyl. Možná by matce pomohlo uvědomění si tohoto faktu, ale vážně rozumím tomu, že toho pána dál potkávat nechce. Asi by to brala jinak, kdyby jí ho přebrala naprosto cizí ženská, u vlastní dcery je to prostě prekérka. A dcera by z toho neměla být tak udivená, měla by si uvědomit, že matce oba opravdu velmi ublížili.
To je zkrátka život. Ti dva, Roman a Denisa, se jenom do sebe zamilovali a nebylo nic, co by tomu mohlo zabránit. Vedle té spousty rozvedených manželství a všelijakých peudovztahů , různě zbabraných soužití, je sňatek, který trvá 20 let, skoro zázrak. Maminka Denisy jistě musela být zpočátku hodně rozčarovaná, co jí dcera provedla, ale ta na to nebyla sama.Odpustila bych jí to asi hned, určitě nejpozději jak bych se stala babičkou.Jsou v životě opravdu vážné, až tragické momenty, ale tenhle k nim nepatří.
To dokáže jen mrcha, pokud on za něco stál, tak jí měl vysvětlit, že má chování řeznického psa.Je správné, že s takovou morální spodinou máma vyrazila dveře.
@Anonymizovaný: Trochu nerozumím větě "To dokáže jen mrcha, pokud on za něco stál, tak jí měl vysvětlit, že má chování řeznického psa." Protože to byl on, který ji oslovil, nejspíš i vyhledal, on, která ji pozval na kafe a tam pohladil. A nepředpokládám, že by jej ona dostala do postele hotelového pokoje násilím.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.