Navíc teď se dějou ty šílenosti kolem pověstného viru, pomalu se za chvíli nedostane člověk ani do Ztracené Lhoty, páč se zakáže všecko cestování, takže přání letět do USA se vrátí kamsi do říše snů, nejspíš na dost dlouho. :kuk:
Tak mně být 20-30 let tak bych z Česka mazala do vyspělého státu až by se za mnou prášilo!!! Jasně, pracovat se musí všude, bez práce nejsou koláče. Ale obrovský rozdíl je,kolik za tu práci dostanu v našem rozvojovém státě a kolik ve vyspělém státě. Mamka má za 44 let dělnické dřiny na směny žebráckých 11000,-Kč důchod . Tedy celoživotně podprůměrný. To je ostuda státu!!! Kamarád dělal v Německu 2 roky a i za ty mu Německo posílá část důchodu. Jasně jsme na tom lépe nežli např.Bngladéž,Indie a jiné, ale s těmi se přeci nemůžeme srovnávat! :pozor
@banany: Tak to má krásný, to má i můj muž. Já začínala na 6000, po 16. letech valorizací mám už ale 9000. Ale já tady žiju ráda, já bych nešla ani za nic.
To záleží na mnoha okolnostech. Kdybych byla mladé děvče kolem 25 let, svobodné, bez závazků, už bych tam byla. V Austrálii nebo jinde. Dneska ve věku předdůchodovém jsem sice taky svobodná a bez závazků, ale zcela pragmaticky vzato - neumím anglicky, a neumím nic, čím bych se v Austrálii uživila. Že bych tam ulovila chlapa, to je reálné v těch 25 letech, po padesátce už těžko, a hlavně bych nechtěla být na něm závislá, v cizí zemi, bez koruny... Navíc ani nemám na letenku. Takže sečteno a podtrženo - mám peška. :zelenac:
@Elynor: No, ty bys možná ještě mohla. Mám kamarádku, kterou po šedesátce, protože byla hodně nemocná, vytáhl syn na "výlet" do států. A ona se tam zamilovala a zůstala - v Luisianě. A je tam velice šťastná, dokonce se zbavila díky teplému podnebí i zdravotních problémů. Občas přijede, rodina ji láká domů, ale už by si nezvykla tady.
@helza: No jo, ale pořád je potřeba se domluvit, to je základ, a předpokládám, že paní po šedesátce asi už byla v důchodu, takže nepracovala ani tady ani tam. Nevím, z čeho je tam živa, asi ne z českého důchodu, to by byl pro mě další problém. Jo, já vím, kdo chce, ten hledá způsoby... jak by to aspoň trošku šlo. Ale já už jsem poněkud unavená životem, a už ty dobrodružství tolik nevyhledávám, jako zamlada (i když ona si mě dobrodružství většinou najdou sama). A představa, že budu v Louisianě v lepším případě mýt nádobí, v horším případě mýt WC, abych si vydělala pár drobných na bídné živobytí v nějakém přívěsu na hromadném parkovišti takových nouzových příbytků, to bych asi zkousla ve třiceti. Jenže už je mi bezmála dvojnásobek. Tak nějak nemám pocit, že to stojí za pokus. :-))
@Elynor: Uklízela tam domy, tedy měla vlastní firmu, nějaké klienty a těm. A vdala se tam. Teď už má občanství i důchod. Akorát zdravotnictví nic moc, i když má slušné pojištění. A vynášelo ji to krásné peníze. A má tam krásný domek. Ale jinak tě chápu, tady máš své jisté.
@helza: :-D Mno, já se snažím již pátý rok podnikat v tuzemsku. A jediné, co je jisté, je to, že zítra zase budu muset řešit nějaký prů… problém. ]:-D A že na tom fakt nezbohatnu. Ovšem je pravda, že zrovna dneska jsem účtovala faktury jedné Ukrajinky za úklid. A málem mě kleplo, když jsem viděla ty sumy, co ona si fakturuje za obyčejný úklid, ne za specializovaný úklid, jako je například v nemocnicích, ale za obyčejné šúrování typu "kýbl, hadr, smeták". To jsem nestačila zírat. Houby účetnictví, úklidovou firmu jsem si měla založit, a ty ukáčka zaměstnávat. Inu, člověk se pořád učí. Třeba v příštím životě. Blbé je, že na reinkarnaci nevěřím... 8-S
@Elynor: V tom s tebou naprosto souhlasím. Takové "obyčejné" práce totiž nikdo nechce dělat a bude to, myslím, čím dál horší. Děti studují a studují a i takový vyčenec má svůj job. A přistěhovalců nemáme tolik, aby jich bylo dost. Takže tady platí zákon trhu a za úklid se platí hodně. Navíc člověk, který uklízí domy se svým způsobem stává členem rodiny, což taky není k zahození. Bohužel v dnešní době je ve hře i jakási společenská prestiž, což dříve nebylo a tu uklízečka moc nemá. V Luisianě uklízí většinou Mexikánky a ty prý na čistotu nejsou moc pintlich. Takže taková česká dáma (a je to opravdu dáma) je vyhledávána, je k nezaplacení, je i vážená, má i tu "společenskou prestiž".Teď jsem si vzpoměla, že můj syn, když se vrátil z vojny a práci nesehnal, tak si taky udělal firmu na pomoc v domácnosti. Zaměstnával pouze sám sebe a jediné co potřeboval byl ten kýbl a hadr a podobně. A že to byl kluk, tak i vydrátkoval parkety, vymaloval, opravil ... Háček to mělo - měl jednu velkou vilu, kde měli krom něho i zahradníka, paní na žehlení prádla, slečnu na venčení psa i chůvu a kde si skutečně vydělal (a dodnes jebrán jako rodinný přítel), jinak většinou staré nezmocné babičky, kterým to pak dělal za směšnou částku, mnohdy i zadarmo. Tehdy ale ještě nebylo moc movitých lidí a ani nebylo zvykem někoho si brát na úklid. Takže když si pak našel práci (jako "ajťák"), tak toho nechal. Vlastně i druhý syn po vyučení začínal podobně, ale v úklidové firmě. Tam si vyděl ale opravdu dost, navíc měl jednu směnu a pevnou pracovní dobu. A protože dělal pro vojenskou nemocnici, tak ta jej po čase přijala jako svého zaměstnance a vydělal si ještě víc. Nakonec si našel práci dle své kvalifikace. Ale v těch letech, kdy by seděl jako spousta jeho kámošů doma bez práce, tak nezaváhal dělat cokoliv - tedy i úklid. No, vždyť i já jsem uklízela. :-D
Já osobně bych nikdy do cizí země nešla bydlet,a nechtěla bych žít s cizincem. Utrápila bych se steskem po domově,po rodině a kamarádech. Nechtělo by se mi přijmout cizí řeč,cizí kulturu...V r. 1969 jsme mohli odejít do Švýcarska,bylo mi 14,s bráchou jsme řekli rodičům,že tam nejdeme,ani zanic.Tak z toho chválabohu sešlo a nikdy jsem nelitovala. Ano,někam jet na výlet,na návštěvu,ale pak zase šup domů!
@Rambíša: Já taky, na to musí mít člověk i povahu. V takovém případě musí být velká láska hodně velký a bolestivý problém.
Po r. 1968 do Austrálie emigrovalo pár dcer mých kamarádek. Ta vzdálenost, nemožnost setkání a poznání vnoučat byla hodně těžká, i když ji kompenzovala radost z toho, že se děti mají dobře. Dnes je ta komunikace díky počítačům o mnoho lepší a setkání brání pouze peníze. Myslím si, že si to plně neumíme představit, takže jenom přeji Dianě, aby se mohla brzy podívat domů.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.