Možná je to váš soused nebo babička, kdo je přímo posedlý sbíráním jakéhokoliv majetku. V domě, garáži a na zahradě se jim kupí masy nepotřebných věcí, které někde našli a přivlastnili si je. V extrémních případech nedbají o vlastní hygienu, neuklízí si a nevadí jim ani plesnivé jídlo v lednici či na zemi. Jsou to lidé s Diogenovým syndromem. Co je to za nemoc, jak vzniká a lze ji vůbec nějak léčit?
Co je to Diogenův syndrom?
Jedná se o duševní poruchu spočívající v nadměrném shromažďování věcí, a dokonce i zvířat. Lidé, kteří trpí tímto onemocněním, nemají schopnost posoudit správnou míru toho, co potřebují vlastnit a nějakým způsobem sbírat. Nepotřebné věci si majetnicky skladují po celém domě, bytě, zahradě a garáži. V každém koutě jejich domu, skříni, šuplíku nebo prostě jen na podlaze, gauči či okenních parapetech mají nepotřebné harampádí.
Jiřina Sivcová
3. května 2024
Lidé s touto diagnózou často do své péče přijímají také psy, kočky a jiná zvířata, o něž se ale následně nedokáží zodpovědně postarat. Sami bojují se základní pozorností vůči sobě, proto je starost o dalšího zvířecího člena domácnosti zcela nemožná.
Onemocněním jsou většinou zasaženi lidé nad 60 let, muži i ženy. Mírně vyšší výskyt byl zaznamenán u žen. Ve většině případů jsou to nadprůměrně inteligentní lidé. Syndromem trpí zhruba 1 člověk z 2 000 lidí, tzn. 2–5 % celé populace.
Diogenův syndrom: Příznaky
Toto onemocnění není mezi lidmi příliš známé. Často jsou to naši sousedé nebo blízká rodina, u nichž vidíme, jak rádi sbírají a shromažďují věci. Nehodnotíme to jako problém a ani nás nenapadne, že by to mohl být příznak nějaké nemoci. Máme pocit, že jsou tito lidé jakýmsi způsobem šťastní a spokojení, protože mají novou věc či milé zvířátko. Pokud se ale hranice zdravého sběratelství zvrhne v abnormální „křečkování”, je většinou pozdě.
Laura Poláková
18. října 2024
Jak rozpoznat, že jde o psychickou poruchu a člověk není sběratel, ale hromadič?
- Kupí kolem sebe nepotřebné krámy a harampádí.
- Všechny věci, které nutně potřebuje, mohou být poházené po celém jeho bytě a zahradě. Není ale ani výjimkou, aby každá věc měla nějaký systém a své místo.
- Nic nevyhazuje a netřídí, ničeho se nezbavuje.
- Zanedbává sám sebe. Může mít blechy, vši, zacuchané vlasy, neostříhané nehty a neumývá se. V těch nejhorších případech je podvyživený a dehydratovaný. Kvůli špatné hygieně a nevhodným stravovacím návykům má často zápal plic, zlomeniny a další úrazy.
- Tito lidé často žijí sami, sociálně se izolují, nemají rádi kontakt s lidmi. Někdy jsou agresivní, tvrdohlaví, emočně nestabilní a nedůvěřiví. Jsou tak nějak mimo realitu.
- Po domě jim mohou kvůli nepořádku a nečistotám běhat hlodavci. Všude se hromadí odpadky, plesnivé jídlo a další nepořádek.
- Pokud si tito lidé vezmou na starost nějaké zvíře, jsou na něm vidět známky zanedbané péče.
Proč lidé hromadí věci?
Příčin a důvodů k enormnímu sběračství a zanedbávání sebe samého je několik:
- Náhlá změna v životě – smrt blízké osoby, rozvod, odchod do důchodu, tělesný úraz.
- Psychický problém – trauma, dlouhodobé deprese, úzkost, pocit ohrožení.
- Dětství – špatná výchova, křik, bití, nedostatek důvěry a lásky, ponižování.
- Souvislost s jinou nemocí – může to být doprovodný příznak např. stařecké demence nebo Alzheimerovy choroby.
Lidé s Diogenovým syndromem reagují na pocit zoufalství, který mají. Cítí, že pro ně na světě není místo, proto se od něj a reality chtějí izolovat. Potřebují si vytvořit vlastní svět, kde jim bude bezpečno. Hromada věcí jim vytváří ochranný štít přede všemi, kterým nevěří. Nastřádaný majetek a zvířata jsou pro ně novými přáteli. Právě ti jim po všech stránkách rozumí.
V roce 2012 vznikla britská televizní dokumentární série s názvem The Hoarder Next Door (volně přeloženo Křeček od vedle). Právě tady můžete vidět někdy až hrůzné životní podmínky lidí, kteří jsou patologickými sběrači věcí a škodí sami sobě i okolí. Stejným tématem se zabývala také reality show Po krk v odpadcích, kde se odborník snažil těmto nemocným lidem pomáhat.
Jak léčit Diogenův syndrom?
Ve většině případů si nemocní lidé nedokáží sami přiznat, že mají problém. Neléčí se a žádnou pomoc nevyhledávají. K identifikaci Diogenova syndromu proto často dochází až v nejhorší fázi nemoci a iniciují ji blízcí lidé či známí. Včasná identifikace nemoci přitom může zabránit nežádoucím onemocněním a úrazům, které nejsou při tomto syndromu ničím výjimečným.
Ivana Ašenbrenerová
13. listopadu 2024
V případech, kdy se Diogenův syndrom začíná léčit až ve fázi, kdy dochází k tělesnému zubožení zasaženého člověka, nelze počítat s pozitivními výsledky léčby. Nemocní lidé se často dostávají až do nemocnice, a tam z nich polovina umírá. Čtvrtina odchází do ústavní léčby a druhá čtvrtina se léčí v domácím prostředí.
Diagnózu stanovuje psycholog či psychiatr
Ten předepisuje také léky, avšak nejdůležitější je psychoterapie. Jedná se o komplexní psychiatrickou léčbu, která se zaměřuje především na příčiny vzniku této nemoci. Nejlepších výsledků vykazuje, pokud se jí účastní také nejbližší členové rodiny či přátelé nemocného člověka. Může probíhat v ústavu, ale také v domácí péči, která je pro pacienta samozřejmě nejefektivnější. S léčbou může pomoct také speciální pečovatelka. Varianta domácí léčby je ale pro všechny zúčastněné osoby velice náročná.
Anežka Arnsteinová
15. května 2024
Histriónská porucha osobnosti