1. Pohovor, který mi změnil život
Pohovor byl obrovské fiasko. Při hledání firmy jsem zabloudila v uličkách staré Prahy a dorazila s půlhodinovým zpoždění, navíc jsem doběhla celá schvácená, s dírou na punčocháčích a pořádným puchýřem na patě, který mě tak bolel, že jsem se vůbec už nedokázala soustředit na otázky. I když tam byli všichni milí, hlavně pan šéf, bylo mi jasné, že já vítěznou adeptkou stoprocentně nebudu. Jenže stal se zázrak. Asi za týden mi volala sekretářka z téhle firmy, že by mě pan šéf ještě jednou rád viděl. Snad desetkrát jsem se zeptala: "Opravdu, není to nějaký vtip?"
Nebyl. Tentokrát jsem si samozřejmě dala záležet, abych dorazila včas, upravená i připravená. A hned jim poděkovala, že mi dali ještě šanci. Pan šéf byl opět milý a už tehdy mi složil pár komplimentů. Musela jsem být rudá až za ušima. Ale samozřejmě mi to moc lichotilo. Když mi pak po skončení hodinového rozhovoru, který probíhal střídavě v angličtině, němčině i češtině, řekl, že mě bere, radostí bych ho nejraději objala. Byl nejen milý, ale i pohledný a úžasně charismatický. Ale hned mě samozřejmě napadlo, že s tímhle mužem si začínat určitě nic nemůžu. Navíc, on má jistě hromadu jiných a lepších obdivovatelek...
- Jak se vyvíjel Ditin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Milý, ale zároveň zákeřný
Po několika dnech jsem si říkala, jak je úžasné mít hned napoprvé tak super šéfa. Kdybych jen tušila, jaký teror se z toho nakonec vyklube. I po měsíci bylo vše úžasné. Já se ve svých povinnostech cítila stále jistější, šéf mě chválil a já měla chuť na sobě makat čím dál tím víc. Slíbil, že když mi to půjde i tak nadále, svěří mi nějaký samostatný projekt. Byla jsem nadšená. Jenže on vzápětí řekl něco, co mě zarazilo. Prý to samozřejmě nebude zadarmo. A usmál se takovým zvláštním úsměvem, ze kterého mě fakt zamrazilo.
Jeho chování vůči mně se změnilo. Cítila jsem, jak mě často a dlouho pozoruje. Když mě potkal samotnou v kuchyňce nebo u kopírky, přiblížil se tak vlízko, že jsem se z toho celá rozklepala a z jeho vůně se mi zatočila hlava. A on mi pak do ucha ještě pošeptal: "Dnes jste fakt sexy... Klidně můžete nosit kratší sukně... ." Později už s narážkami přitvrdil a přidaly se i doteky. Vjel mi třeba rukou pomalu do vlasů a zašeptal: "Moc by mě zajímalo, jaké sexy prádýlko máte pod těma šatičkama." Jednou mi zas při předklonu sáhl na zadek a prohodil jako by nic: "Krása, to bych si nechal líbit…" A vzápětí zmizel a zbytek dne se choval, jako by se nic nestalo.
Pokračování 3 / 4
3. Můj názor nerespektuje. Bojím se, co ještě přijde
Přiznám se, že začátku se mi jeho narážky a komplimenty fakt líbily, měla jsem dokonce co dělat, abych se do něj nezabouchla. Ale práce ve firmě pro mě znamenala víc a nechtěla jsem se do ničeho takového pouštět. Jenže jak postupem času jeho sexuální narážky stupňovaly, začala mi to už dost nepříjemné.
Jenže on zašel ještě dál. Bylo to už ke konci pracovní doby, ale pár lidí ještě v kancelářích zůstávalo. Když jsem odešla na toaletu, vklouzl tam nečekaně taky. Zamkl za sebou dveře a pak mi se svým nevinným úsměvem řekl: "Haničko, pročpak se mi vyhýbáš, to se mi nelíbí, chci koukat na tvoje sexy tělíčko..." V tu chvíli mi zastavilo srdce. Stísněný prostor, představa, že se někdo bude na záchod dobývat a přistihne nás a pak ty jeho slova. Snažila jsem se nepanikařit a vážně mu odpověděla: "Nezlobte se, ale je mi to už nepříjemné. Myslím, že bychom měli dodržovat pouze pracovní vztah. Já mám dlouholetého přítele (to jsme si v tu chvíli vymyslela) a vy jste navíc ženatý. Nemáme to zapotřebí ani jeden!"
Pokračování 4 / 4
3. Je mi odporný a zároveň po nšm toužím.
Doufala jsem, že to nakonec přijme a začne se chovat jako profesionál. Jenže po pár dnech se situace znova zopakovala. Zavolal si mě totiž do kanceláře. Nejdříve jsme řešili nějaké pracovní věci a pak mi řekl: „Jako šéf vám nakazuji, abyste zas nosila upnutější šaty a sukně. Na klienty to udělá jistě lepší dojem. A na mě samozřejmě také."
Poslechla jsem ho, ale od té doby se do práce už vůbec netěším. Každý den trnu, kde a co mě od něj čeká, a hlavně, kam až ta jeho hra může zajít. Na druhou stranu se mi o něm v noci zdává. Na jednu stranu je mi odporný, na druhou stranu mě hrozně přitahuje. Přijde mi, že to tuší a že se tím skvěle baví. Nevím, co dál. Mám odejít? Když zůstanu, co bude dál. Přece si nemůžu začít něco se svým nadřízeným? Navíc jsou momenty, kdy se mi z něj opravdu chce zvracet.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
