Ditin muž i synové jsou závislí na mobilech a počítači. Dita je zoufalá. Nikdo s ní doma nemluví, nikdo nic nedělá, rodinné vztahy jsou ty tam.
Občas mám pocit, že kdybych na víkend odjela a místo mě tu domácnost zaopatřovala naše sedmdesátiletá sousedka, pánové, s nimiž sdílím domácnost, by si toho ani nevšimli. A to včetně mého muže.
Tedy pokud by jim někdo neodebral jejich miláčky – mobil a počítač. Pokud by své miláčky „měli po boku“ a k tomu i plnou lednici a čisté oblečení ve skříni, klidně by tolerovali i domácnost bez ženské ruky.
Myslím, že by jim naprosto nevadilo, že kolem přecpaného koše bzučí mouchy, ve dřezu se hromadí nádobí, které se nevejde do myčky, a naše paneláková koupelna se podobá zatuchlé šatně hokejového klubu. Na zemi by se totiž povalovaly vlhké osušky, ručníky, trenky, trika a kdo ví co ještě. Když si občas postěžuji své mámě, jen mě suše utře: „Jak sis je vychovala, takové je máš!“ Možná že je na tom kousek pravdy.
Laura Poláková
13. října 2022
Ale jak mám vychovat dospělého chlapa? Navíc si troufnu říct, že kluci byli do svých mladších školních let úplně normální děti. Chodili ven, na fotbal, na plavání a v domácnosti jsem je vedla k tomu, aby pomáhali.
Což dělali rádi. Rádi se mnou vařili a mladší měl v oblibě luxování. Všechno pokazily až mobily a počítače. Od chvíle, kdy se před mnoha lety objevily pod stromečkem, skončilo klukům normální dětství. Tehdy jsem to bohužel ještě nechápala.
Klukům je nyní šestnáct a sedmnáct a bez mobilu v ruce je takřka nemožné je vidět. S mobilem odcházejí do koupelny i na WC, s mobilem v ruce jedí, s mobilem usínají. Když nekoukají do mobilu, sedí u počítače.
Laura Poláková
2. října 2022
Oba synové vyrůstali v partě dětí mých kamarádek. Mám pocit, že jsem je nevychovávala nějak výrazně jinak, než byly vychovávané ostatní děti. Přesto jiní jsou. Bez jakýchkoliv pochyb jsou na svých miláčcích regulérně závislí a bohužel i jejich otec. V posledním roce mám kvůli tomu intenzivní pocit, že se mi rodina i manželství rozpadají pod rukama.
Doma se mnou už nikdo neprohodí ani slovo. Covidové „prázdniny“ a manželův home office přikovaly mé tři muže ještě pevněji k jejich strojům. Oni byli doma, já chodila do práce a na to, co se dělo mnoho měsíců doma, jsem absolutně neměla vliv.
Martina Šebestová
27. září 2022
V současnosti se ti tři nijak nepodílejí na chodu domácnosti. Tedy abych manželovi nekřivdila, ten se pochopitelně podílí finančně, ale to je v podstatě vše. Synové i muž jsou doma přítomní fyzicky, ale jejich opravdový život se odehrává v placatých krabičkách.
Vůbec nevím, kam až může tento stav v jejich životech vést. Mám pocit, že jim byly sklony k závislosti na mobilu vrozené. Můj strach o syny a o jejich budoucnost je možná o něco větší než můj vztek.
U muže to mám jinak. Roman je sice typický „ajťák“ s hlavou v oblacích, ale roky jsem bývala jeho spojka s reálným světem. Chápala jsem, že je trochu jiný, a respektovala to. Muž si toho vážil.
Jiřina Sivcová
6. října 2022
Mnoho let jsme žili vcelku harmonicky a měli jsme se rádi, náš vztah fungoval díky velké dávce oboustranné tolerance a respektu ke spokojenosti obou, a to včetně sexu. Bývávalo! Nyní mám pocit, že muž zapomněl, že je vůbec ženatý. Pokud neuvařím, objedná si jídlo. Když nevyperu, chodí v jedné košili a džínách klidně týden.
Jestliže po něm a synech neuklidím nádobí, tak v kuchyni za chvíli žádné nemáme. To všechno a mnoho dalších věcí jsem už zkoušela řešit. Kdyby byl manžel alkoholik, tak vím, kam ho odvézt na léčení.
Ale jak léčit neustálé koukání do mobilu, přepínání aplikací, komentování komentářů, kontrolování e-mailů a nejrůznějších sociálních sítí i hraní her v každé volné chvilce, v každém zdánlivém prostoji? A prostojem myslím i pár minut, které uplynou, než rodině přinesu nedělní oběd na stůl.
Jiřina Sivcová
22. září 2022
Čas od času se přistihnu, že mám na celou situaci takový vztek, že bych pod vlivem oné silné emoce nejraději vytrhávala dětem mobily z rukou na potkání a házela je do kanálů či rozdupala na padrť.
Možná na to u nás doma jednou dojde, jsem prostě v koncích. Zkusila jsem toho mnoho, ale nefungovalo nic. Muže mám stále ráda a kluků se pochopitelně nikdy nevzdám. Je nesmírně smutné, jak jsme si vzdálení.