DITA (45): Přítel je úžasný, jenže má psa, který mi bohužel vadí

DITA (45): Přítel je úžasný, jenže má psa, který mi bohužel vadí

Mirek splňuje takřka všechny Ditiny představy o ideálním partnerovi. Vše by bylo takřka dokonalé nebýt Frídy, Mirkovy fenky.

Konečně jsem ho potkala, konečně chlap, který do posledního puntíku splňuje mé představy (včetně těch nejtajnějších). Mirek má ale bohužel ještě jeden puntík navíc. Má totiž psa a já psy prostě nemusím. Přesněji nemusím je mít doma, v bytě, v paneláku.

Čistého psa jsem schopná pomazlit, pohladit, podrbat – ideálně ale spíš na rozloučenou. Stydět se za to nehodlám; někdo nemá v oblibě hady, jiný křečky, já zase psy. Doma jsme psa ani jiné zvíře nikdy neměli, dcera po něm netoužila, i když má zvířata ráda a jezdí od dětských let na koni.

Nyní je Elen čerstvě plnoletá a láska ke koňům ji rozhodně nepřešla. Dokonce má už tři roky vlastního koníka. Dostala ho k patnáctým narozeninám od svého otce a jeho rodičů. Kůň se ale naštěstí do bytu nevejde. Takže jsem spokojená a Elenka také.

S Mírou jsem se seznámila na jednom turisticko-seznamovacím víkendu. Žádný můj vztah nezačal tak jako ten s Mirkem. Jiskra mezi námi přeskočila do slova a do písmene na první pohled – míjeli jsme se ve dveřích pronajaté chaty, když jsme si vynášeli věci z auta.

Samozřejmě ale nešlo o lásku na první pohled, na takové hlouposti ve svém věku už dávno nevěřím. Jednoduše jsme si padli do oka. Hned první večer při takovém tom klasickém seznamovacím kolečku bylo jasné, že mě ten muž bude zajímat – což bylo naprosto zjevně oboustranné. Sobotu a neděli jsme již pak propovídali na výšlapu.

Z celodenního povídání bylo zřejmé, že máme mnoho společného, tedy alespoň co se týká zálib a názorů na život. Na některé účastníky jsme dokonce působili jako partneři, což není na takových pobytech příliš vítané. Organizátoři se nás pak přímo zeptali, zda k sobě nepatříme anebo se neznáme z nějakého jiného setkání. Pro mě to bylo dalším potvrzením toho, že bychom k sobě snad jednou mohli pasovat.

Nezastírám, že jsem praktický člověk, život mě v tomto ohledu pečlivě vyškolil, a tak za podstatný plusový „bodík“ považuji i to, že je Míra stejně jako já z Prahy. Na seznamovací víkendy jezdí lidé z celých Čech, a kdyby byl Mirek z opačného konce republiky, bylo by vše složitější.

Další víkendy jsme tedy už vyráželi spolu. Zpočátku na jednodenní výšlapy – no a časem pochopitelně i přes noc. Mirek měl vyřešenou minulost i bydlení a jeho dvojčata již studovala na vysoké škole. Kluci bydleli samostatně, jejich děda jim pronajímal byt.

Míra a jeho bývalá žena, s níž má dobré vztahy, jim pomáhají finančně. Kluci se zdají být fajn, vycházím s nimi bez problémů. Přítel má stálou práci, normální příjemné přátele i fungující širší rodinu – což je po mých zkušenostech velmi dobrým signálem o daném muži. Mirek má také svůj byt, jenže v tom bytě má ještě jednoho nájemníka. Frídu!

Frída je osmiletý kříženec z útulku. Míra Frídu miluje a Frída miluje Míru. Je to evidentně její princ a zachránce. Když k němu přijdu, je jak přítelův stín. Bohužel z toho stínu padají chlupy a ty jsou úplně všude. Navíc Frída ve své psí hlavě asi pojala Mirka za chotě a mě nemá příliš v lásce a evidentně na mě žárlí.

Frídička je také zvyklá spát s přítelem v posteli a okupovat sedačku i křeslo (podle toho, kam se chystám sednout). Bez rozpaků si vyštěkává jídlo u stolu a klidně si i vyskočí na židli (je to hbitý kříženec Jack-Russell teriéra), aby měla k „žvanci“ blíž.

Pochopitelně jsem zpočátku respektovala partnerovy zvyky, jeho byt je jeho výsostný prostor, nechtěla jsem mu nějak organizovat pravidla v jeho domově. Bohužel jsem brzy pochopila, že si i já musím nastavit nějaké hranice.

Nechci mít sex ve třech, nechci usínat vedle psa, který se vždy vmáčkne mezi nás. Nechci psa vodit všude s sebou, chci jít na výlet i bez něj! Bez toho, abychom neustále hlídali, zda není v okolí nějaká fenka, se kterou se „rapl“ Frída poštěká. Nechci plánovat dovolenou podle toho, kam pes smí a kam ne.

Míra je ochoten nechat občas fenku u kluků, kteří ji mají rádi, ale kluci nemají vždy čas a přítel chuť. Mirek je s Frídou rád, je s ní srostlý, ostatně byla v jeho životě dříve než já. Nikdy to takto přímo neřekl, ale z několika našich rozhovorů to již v podstatě vyplynulo.

Možná to bude znít tak, že dělám z komára velblouda, ale s Mirkem jsme spolu rok a kousek a Frída mi vadí víc a víc. Přítel se psa pochopitelně nevzdá, to bych ani nechtěla, ale uvítala bych nějaká vůči mně vstřícná pravidla. Což bohužel vypadá neprůchodně. Kdyby byl kurz, kde vás naučí milovat psy, určitě bych si ho zaplatila, neboť se víc a víc obávám, že Frídu prostě „nedám“.

TIP NA VIDEO: Je ve vztahu tolerance to nejdůležitější? Jak tolerovat a zároveň respektovat?

Doporučujeme

Články odjinud