Dita má s manželem tři děti, s každým z nich jsou ale velké problémy. Ačkoliv tvrdí, že ve výchově nic nezanedbala, děti se zkrátka nepovedly. Má nad nimi zlomit hůl, nebo by se měla snažit dál?
Netuším, co jsem komu udělala nebo kde jsem mohla udělat chybu, ale moje děti jsou naprostá pohroma a já nevím, co s tím mám dělat. Snažila jsem se při výchově, jak jsem mohla, ale stejně to k ničemu nevedlo. Manžel to s nimi už úplně vzdal a u nejstaršího si dokonce nepřeje, aby chodil k nám domů. Já bohužel takovou hroší kůži nemám, ale už nevím, kudy kam.
Děti máme tři, pětadvacetiletého Tomáše, dvacetiletou Katku a sedmnáctiletou Zuzku. Když byly malé, žádné problémy s nimi nebyly, u všech to odstartovala až puberta. První začal Tomáš, když mu bylo patnáct let. Chytl se špatné party a začal brát drogy. Ačkoliv o škodlivosti omamných látek věděl, četl na to téma několik knížek a doma jsme o tom často mluvili, přesto do toho vlítl.
Začalo to marihuanou, se kterou jsme ho nachytali, a už to jelo. Ať jsme na to šli po dobrém nebo po zlém, odmítal se svých návyků a kamarádů vzdát. Velmi rychle přešel z měkkých drog na tvrdé a také k vyhazovu ze školy. To už jsme věděli, že je zle, a poslali jsme ho do léčebny.
Jenže on sám neměl zájem se léčit, a tak terapii ztěžoval nejen sám sobě, ale i lékařům a dalším pacientům. Brzy ho z léčení vyhodili a od té doby je to pořád dokola. Poslali jsme ho i na čas do ciziny, aby změnil prostředí, ale i tam se mu podařilo se k drogám dostat.
Později už ani nechodil domů, ukázal se akorát, když potřeboval najíst, peníze nebo vyprat oblečení. Ať jsme ho prosili, rozkazovali mu, vymýšleli jakékoliv plány, nic nepomohlo. Došlo to dokonce tak daleko, že ukradl moje šperky a elektroniku, aby měl peníze na drogy!
V tu chvíli to manžel vzdal, vyměnil zámky a řekl, že Tomáš nám nesmí přes práh domu. Já se s ním pořád vídám, samozřejmě tajně, občas mu dám nějaké jídlo nebo donesu čisté oblečení. Snažím se nedávat mu peníze, protože by je utratil za drogy, ale to je to jediné, co pro něj můžu momentálně udělat.
S mladší Katkou máme také dodnes problémy. I když jsem dle mého názoru velmi otevřená matka a s dcerou jsem velmi záhy začala mluvit o sexu a antikoncepci, k ničemu to nebylo a v šestnácti přišla domů těhotná. Navíc nevěděla s kým! A co hůř, zjistila to na začátku čtvrtého měsíce, takže už s tím nešlo nic dělat. Co vám budu povídat, zůstala nám na krku dodnes. Školu sice s naší velkou pomocí dokončila, práci ale nemá a marně se snaží uhnat nějakého chlapa. Vždy to jsou samé příšerné existence…
A nejmladší Zuzka? Problémy jsou bohužel i s ní. Sice za ně tak úplně nemůže, ale já už prostě nemám sílu. Zuzka trpí těžkými depresemi, už třikrát se pokusila o sebevraždu a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Nemyslím si, že se jí vůbec podaří dokončit střední školu, a co s ní bude dál, to si také neumím představit.
Nechápu, jak je možné, že v jiných rodinách dětem nevěnují zdaleka tolik pozornosti a vyrostou z nich mladí schopní lidé, a nám s manželem se nepodařilo normálně vychovat ani jedno z dětí! Vede to samozřejmě i k hádkám mezi námi, ale naštěstí se nakonec vždy dokážeme semknout a fungovat jako pár. Zatím. Ale co se jednou stane s našimi dětmi, na to se bojím jen pomyslet…