Dnešní Den dětí je také dnem dětských práv a ochrany dětí

jeto dobré

Ž Á B A [iDNES dne: 05.31.2007]
Otázka. Jak je možné, že oběti domácího násilí si něco takového nechávají kolikrát dlouhé roky líbit?

Paní doktorka - odpovídá a to doslova.

Násilník svou agresi dávkuje a stupňuje. Zkraje se i omluví, že už se to nebude opakovat. Jenomže ono se to opakuje a člověk nedokáže snadno rozpoznat bod zlomu a říct si: tak a teď je to vážné, jde mi už nejen o lidskou důstojnost, ale i o zdraví a možná i o život. Můžeme to přirovnat k příběhu o žábě. Když ji hodíte do hrnce s vařící vodou, vyskočí, ale dáte-li ji do vlažné vody a pomalu ohříváte, nepozná, kdy už jde o život. A vy jí uvaříte, ..... říká .. . . . . . . .

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

Domácí násilí - Dvacet devět let skrytých a nesmyslných příkazů pod pohrůžkou ran ze strany manžela na nás třech. - Oběma dětem se podařilo konečně dostudovat ! Alespoň - sedm let byly ve velkém městě. O to "přitaženější" bylo těch 7 let = velké násilí doma na mně. Pracovala jsem, peníze byly na jídlo, pro děti na koleje, podnájem. Přivydělaly si.
V azylovém domě ve velkém městě - dva roky - bylo pro mne pak vysvobození. Byla tam práce. Platila jsem si nájem a vše. Šťastně rozvedená, vrátila jsem se šťastná domů.
Nyní. Jsem jím stále, stále pronásledovaná, přichází, vyhrožuje ..... Jsem zlomená, žiji s minimem prostředků, bez možnosti práce v mém věku i stavu. Dospělé děti jsou psychicky poznamenány navždy.
Legislativo. Prosím, dořešte - zákaz přiblížení se, aby nemohl tento, kdysi mně blízký .. "nadále napřáhat ruku na mne", ...
... či se těch násilníků nikdy nelze nijak zbavit. Díky.